Přesně před takovým vývojem jsme už před léty varovali a mnozí to považovali za zbytečnou skepsi. Bylo přitom jen otázkou kdy, ne zda se to stane. Představa, že elektrická auta budou z peněz všech, kteří je nekupují, dotována věčně, byla neuvěřitelně naivní.
Norsko je lidem skeptickým k možnému rozmachu elektromobilů pravidelně předkládáno jako příklad, „že to jde”. V letošním roce mají tato auta na prodejích 78% podíl a země směřuje k tomu, aby po roce 2025 zakázala jakákoli jiná. Takže hotové, vyřízené, zítra si u nás dáme totéž? Ne, tak snadné to opravdu nebude.
Především je třeba si říci, že Norsko je kombinací několika faktorů prakticky unikátní zemí, jednou z mála, kde si něco takového mohou dovolit. Tato země není živa primárně z produktivity místních obyvatel, žije z těžby nerostných surovin (že to je – vhledem k podpoře elektromobilů paradoxně – hlavně ropa a zemní plyn, dnes nechme stranou), což pro ni představuje takové příjmy, že si z nich může dovolit financovat kdejaký neefektivní nesmysl.
Také je třeba dodat, že byť to není malá země, aktivní život je soustředěný do rozlohou omezených oblastí na jihu země, takže málokdo potřebuje auto, které je schopno najíždět stovky kilometrů během pár hodin bez zadýchání. A především je to země velmi málo lidnatá – s 5 miliony obyvatel a zmíněnými příjmy v kapse si znovu můžete dovolit zcela ohýbat ekonomickou racionalitu na mnoha úrovních. Představa, že totéž půjde udělat v Německu s 83 miliony lidmi, je zcela naivní.
Proto se Norsku kombinací umělých výhod daří elektromobily vnucovat tolika lidem, nakonec ani nemají mnoho důvodů odporovat – většina s nimi snadno vyžije a finančních i nefinančních výhod pro ně je tolik, že někdo musí mít opravdu vážný důvod, aby se elektromobilu vyhnul. Tato situace je neopakovatelná v jakékoli jiné zemi Evropy, ostatně od začátku říkáme, že ani v Norsku za popsaných podmínek není udržitelná. I oněch 5 milionů lidí při podílu obchodu s nerostnými surovinami na tamním HDP v řádu desítek procent je prostě moc, aby to šlo napořád. A tak i norský mechanismus začal s vysokým tržním podílem elektromobilů drhnout.
Tamní vláda – a s ohledem na konstelaci politických sil v Norsku bude zbytek legislativního procesu jen formalitou – tak rozhodla, že výhody pro elektrická auta od roku 2023 prakticky skončí. Norové si tak budou muset tato auta kupovat znovu za vysoké ceny a noví i předchozí majitelé přijdou o některé dosavadní výhody.
Abychom byli konkrétní, od roku 2023 se počítá se zavedením 25% DPH na elektromobily s cenou přes 500 000 NOK, tedy asi 1,17 milionu Kč. To je naprostá většina elektroaut a znamenat bude placení nejméně 292 tisíc Kč za každý koupený vůz navíc. To ale není vše, novinkou se stane také tzv. hmotnostní daň ve výši 12,5 NOK za každý kilogram hmotnosti nad 500. Většina elektromobilů s hmotností okolo 2,5 tuny tak bude zatížena dalšími 25 000 NOK daně, což je asi 59 tisíc korun. To už je přes 350 tisíc korun minimálně.
Řidiči elektromobilů také dnes platí polovinu z celkové hodnoty jakéhokoli mýtného – od příštího roku půjde o 70 %. A zcela zmizí výhody pro firmy, které dnes u elektromobilů platí daň pouze z 80 % hodnoty vozu, ale to se také mění, od roku 2023 bude i tato výhoda zrušena a platit daň bude nutné v plné výši. Je zkrátka od začátku jasné, že jakékoli podobné umělé výhody, které činí elektrická auta alespoň nějak konkurenceschopnými, skončí, jakmile jich začne využívat příliš mnoho lidí. Stane se to u všeho – od zvýhodněného parkování až po daňové zatížení paliv resp. energií. Cokoli jiného je jedním slovem neudržitelné.
Touto optikou je třeba na elektromobily vždy hledět – nikoli skrze to, co s nimi zrovna dostanete za výhody, ale jaká je jejich dlouhodobá reálná provozní efektivita. Neboť to je to jediné, co vám nakonec zůstane v rukou. Pokud jde o zásadně dražší auta, která budou jednoho dne živena stejně zdaněnou elektřinou, která je dne si bez daní skoro stejně drahá jako paliva, budete platit všechny ostatní poplatky… Těžko vám v rukou zůstane nějaké terno.
Je to varování pro všechny žijící v zemích, které kráčí více nebo méně podobným směrem, ale nejsou zatím tak daleko. Pokud půjdete tam, kam velí politické tlaky, nikoli ekonomická racionalita, a necháte se zlákat umělými výhodami, skončíte jako Norové. Ony výhody zmizí, zůstane jen výše popsaná realita a cesta zpět už kvůli zákazu jakýchkoli alternativ nebude možná. Pochybujeme, že kdokoli rozumný může po něčem takovém toužit. Nechme technicky a ekonomicky komplexně nejlepší řešení přirozeně se prosadit, ať jím bude cokoli, to je jediná schůdná cesta.
Norsko je takový evropský emirát. Myslím, ale, že přes všechny ty megalomanské stavby, zacházejí skuteční šejkové se svými penězi celkově rozumněji.