Španělští křesťané se během islámské invaze nikdy nevzdali

Během jednoho století se muslimská vojska dostala ze srdce Arábie na dohled Paříže. Tam jejich vítězné tažení do Evropy zastavil král Karel Martel v bitvě u Poitiers v roce 732 n.l., přesně sto let po smrti proroka Mohameda. Mezitím dobyla vojska Alláhova téměř celý Pyrenejský poloostrov.

Před námi Evropa

Po ovládnutí celé severní Afriky a její islamizaci stanula islámská vojska na africkém břehu Gibraltarské úžiny. V roce 711 se muslimští válečníci vylodili na místě dnešního Gibraltaru a zahájili útok na Vizigotskou říši, která Pyrenejský ostrov do té doby ovládala.

O pouhého půl roku později vstoupila islámská vojska do města Toleda, hlavního města Vizigotské říše. A o šest let později padla Barcelona s další města na severu Španělska. Dobovou „Kroniku 754” napsal anonymní křesťanský obyvatel nově ustavené muslimské říše ve Španělsku a popisuje v ní dobytí Pyrenejského poloostrova.

Apokalypsa

Stejně jako kniha Apokalypsa Pseudo-Metodějova, která popisuje pád Blízkého východu, píše takzvaná „Kronika 754” o naprosté destrukci poloostrova: „Kdo dokáže popsat takové katastrofy? I kdyby se každá končetina změnila na jazyk, bylo by za hranicemi lidských možností popsat zkázu Španělska a těch mnoho zel.”

Původní obyvatelé ostrova se masově hlásili k novému náboženství, ti, kteří se své víry vzdát nechtěli, museli platit daně nebo utíkali na sever poloostrova, kde muslimská nadvláda nebyla tak pevná.

Asturia

Na samém severu Španělska, v Asturii, započala v roce 722 takzvaná „reconquista”, která o téměř osm století později vedla k pádu poslední islámské bašty ve městě Granada.

Do čela křesťanských sil se postavil vizigotský šlechtic Pelagius. Z uprchlých křesťanů z jižních částí země zformoval první bojové oddíly. Odmítl platit muslimskou daň pro jinověrce, džizju, vyhnal muslimského správce a založil království Asturia, jehož se stal prvním králem.

Pro muslimské vládce poloostrova, kteří se usídlili v Cordobě, nepředstavovala rebelie větší ohrožení, neboť Pelagius nebyl schopen větších výpadů na území okupovaná muslimy. Situace se změnila poté, co muslimové utrpěli porážku na jihu Francie u města Toulose. Protože se jim nechtělo vracet se do Cordoby se špatnými zprávami, rozhodli se vylepšit si náladu rozdrcením rebelie v Asturii.

Bitva u Covadongy

K bitvě, která nese název bitva u Covadongy, došlo v roce 722 v hornaté krajině na severu Španělska, kde je dnes národní park Picos de Europa. Muslimské vojsko se vydalo do úzkého údolí vstříc křesťanské armádě poté, co Pelagius odmítl výzvy ke kapitulaci. Jeho bojovníci využili strmých svahů a zasypali muslimskou armádu kamením a šípy. Sám Pelagius podle historických pramenů zaútočil se svými muži ze skryté jeskyně. Bitva skončila vítězstvím Pelagiovy družiny.

Bitva u Covadongy bylo první velké vítězství křesťanů na Pyrenejském poloostrově. Na jejím základě vzniklo nezávislé království Asturia, inspirovala pozdější vznik dalších nezávislých království a je považována za počátek staletí trvajícího boje proti muslimské nadvládě. Stala se symbolem odporu.

Trvalý džihád

O několik desítek let později byla celá severozápadní část Pyrenejského poloostrova pod křesťanskou kontrolou. Cenou za osvobození se od islámské nadvlády byl neustálý džihád. Rozsáhlé území kolem řeky Duero, která teče z východu na západ zhruba 150 kilometrů severně od Madridu, se stalo územím nikoho. Oddělovalo muslimskou oblast al-Ándalus od království Asturia.

Území dostalo název Velká poušť. Francouzský historik ve své knize z roku 1934 píše, že nestačilo obklopit křesťany destrukcí a hladomorem, bylo nutné zasít do jejich řad strach neustálým terorem. Muslimský duchovní z Granady napsal, že je „dovoleno spálit zemi protivníka, jeho sýpky obilí, jeho tažná zvířata, pokud se jich muslimové nemohou zmocnit, stejně tak porazit stromy, zdemolovat města, jedním slovem učinit cokoli, co jej zničí”.

Destrukce rozsáhlých oblastí jižně od Asturie byla hlavním důvodem deforestace, kterou trpí tato část Španělska dodnes, píše francouzský historik Louis Bertrand.„Loupení bylo téměř neustálé a ničivé běsnění bylo považováno za boží dílo. Byla to svatá válka, džihád, proti nevěřícím a není překvapivé, že z celých regionů Španělska se měla stát spálená země.”