Starší a zkušenější mají pomáhat, ne se vysmívat

Aktuální události okolo rušení tzv. „duhové podpory“ ze strany prezidenta Trumpa a velkých technologických firem by měly sloužit jako budíček pro celou společnost. Tento krok, symbolizující konec jednoho cynického korporátního gesta, vyvolává oprávněné otázky o skutečných hodnotách, na nichž stojí celá postmoderna. Zároveň bychom však neměli podceňovat dopady, které tato změna bude mít na mladé lidi, kteří se s touto lží ztotožnili (více pohlaví, změny pohlaví, genderismus).

Celé roky jsme byli svědky, jak korporace a hlavní korupční politický proud „rainbowwashingem“ přetíraly své značky, aby si udržely pozitivní obraz u liberálních zákazníků, zatímco o pár let později ty samé společnosti podnikají kroky škodící těm, které deklarativně podporovaly. Například Trumpova administrativa po svém znovuzvolení deklarativně označila za skutečné pouze dvě pohlaví, včetně nařízení omezujícího federální podporu programů zaměřených na tzv. inkluzivní vzdělávání. Zároveň byly posíleny nástroje na ochranu svobody projevu na univerzitách. Firmy jako Meta a X přitom ve stejné době tiše ukončily své duhové kampaně a přesměrovaly svou marketingovou strategii zpět na většinovou populaci, člověk si řekne, no bezva, je ukončena přítrž nesmyslům, ale co s generací lidí, které tyto hlouposti doslova zmrzačily duše.

Tato byznysová a politická změna by měla být signálem pro mladou generaci, která byla touto podporou dříve mnoho let indoktrinována, že žila v iluzi. Bylo jim předkládáno, že korporátní a politická gesta jsou autentickými projevy solidarity, přitom šlo jen o vypočítavou snahu maximalizovat zisky tvorbou nových sociálních fenoménů. Tito mladí lidé si nyní zaslouží upřímnou a odpovědnou komunikaci. Místo triumfálních prohlášení o porážce „progresivní agendy“ a „vítězství normálnosti“ bychom se měli soustředit na reálné problémy, které tíží celou společnost.

Právě zde vidíme selhání levice i pravice. Místo toho, aby nabízela skutečná řešení, spokojí se s jásotem nad symbolickými gesty, mě totiž zajímá, jak často všichni mluví o tzv. tradiční rodině, co pro ni konkrétně hodlají dělat a jak ji budou jako žádoucí alternativu prezentovat v atraktivním hávu generaci obelhaných? Proklamace jsou totiž projevem prachobyčejné prázdnoty a nahánění voličských hlasů, tedy práce s emocemi voličů. Očekával bych, že namísto oslavování konce rainbowwashingu bude věnována energie do podpory bytové výstavby, boje proti pracující chudobě nebo zlepšení školství (lhostejno jestli u nás nebo v USA). Právě tyto kroky mohou přispět ke generační soudržnosti a skutečné podpoře tzv. tradičních hodnot, kterými se dnes kdejaký pouliční vlajkonoš ohání.

Nesmíme zapomenout, že mnoho těch, kteří dnes slaví konec rainbowwashingu, byli jeho aktivními podporovateli. Podpora duhových kampaní byla stejně oportunistická jako nyní jejich odmítnutí. Toto pokrytectví pouze odhaluje nedostatek hodnotové integrity na obou stranách, avšak z logických důvodů. Více najdete v mém článku z července 2024.

Je načase přestat s prázdnými gesty a zaměřit se na podmínky, které nukleární rodinu učiní uchopitelnou pro mladou generaci. Hodnotová politika se nedělá jednorázovými prohlášeními a gesty, ale konkrétními kroky, které budou přínosné pro celou společnost.