Střelba v Hamburku

Jistěže první, co člověka mohlo napadnout v souvislosti s čtvrtečním masakrem Svědků Jehovových, byl islámský terorismus, protože náboženství této sekty patří mezi ta, která islám netoleruje. Nakonec se z toho klube něco jiného.

Svědkové Jehovovi jsou sekta

S uvedenou definicí se nedá nic dělat, oni sekta rozhodně jsou, a to sekta osobnostně destruktivní a agresívní. Normální člověk se jistě setká maximálně s jejich “misionáři”, kteří se ho snaží nějakým způsobem “zaháčkovat”. Pokud se nechá zatáhnout do diskuse s nimi, je dost vysoká pravděpodobnost, že ho nějakým způsobem zmanipulují k četbě jejich tiskovin, případně návštěvě jejich shromáždění.

V ještě horší situaci jsou lidé, kteří mají takové “dárečky” přímo v rodině, protože jsou vystaveni silnému až nesnesitelnému tlaku k přijetí této sektářské víry.

Faktem je, že asi nejlepší reakci na “misionáře”, zvoucí ho k diskusi o bohu, zvládl jeden můj kamarád, který se na ně zeširoka usmál a pronesl: “I jen pojďte dál. My, členové Církve Satanovy si vždy velice rádi povídáme o bohu.” Říkal, že v životě neviděl nikoho tak rychle utíkat.
Mimochodem, svatyně Svědků Jehovových rozhodně není žádný kostel. Tento termín neužívají.

Problematičnost sekt obecně

Jedním z hlavních znaků sekty je, že pravda není to, co lze objektivně dokázat, ale to, co říká Vůdce (Guru, Velekněz apod.). Podobnost s totalitními režimy jistě není náhodná, totalitní režimy se chovají naprosto stejně (a začínáme okolo sebe vidět to, co starší z nás znají z dob předlistopadového režimu, do jehož poměrů nás naše vládní garnitura stále intenzivněji stahuje).

To znamená ovšem totální popření zdravého rozumu a samostatného myšlení (to vidíme kolem sebe také a do jisté míry se to dělo i za toho socialismu).

Sekty také své členy nejrůznějším způsobem využívají. “Členské poplatky” často představují tak vysokou částku, že dotyční nejsou s to ji uhradit z příjmů a jsou nuceni drancovat své finanční rezervy. Pochopitelně, existují i postupy, které se zdánlivě financí netýkají, jako jsou různé práce pro sektu (pochopitelně zdarma). Ty ovšem zpravidla přepočteny na peníze představují také zajímavý finanční obnos. Navíc mnozí členové jsou nuceni přecházet na méně kvalifikovanou a honorovanou práci, protože onu práci pro sektu při svém dosavadním zaměstnání nejsou s to sloučit s jeho požadavky. Zpravidla je nový člen vmanipulován do nějaké firmy, kde už nějací souvěrci jsou, případně ta firma sektě patří. Pak je ovšem vtažen daleko více do jejích tenat.

Vztahy mezi lidmi

Hlavní starostí sekty je totální destrukce dosavadních mezilidských vztahů u nových členů. Snaží se je vymanit z prostředí rodiny i dalších složek jejich původní sociální bubliny. Jde o to, aby nový člen co nejrychleji ztratil kontakt s realitou a co nejrychleji byly jeho vazby mimo sektu oslabeny nebo totálně zničeny.

Člen pak za své dosavadní vztahy dostane pseudonáhradu v rámci sekty, v jejímž rámci je kontrolován každý jeho krok i každé jeho slovo.
Některé sekty i velmi razantně zasahují i do partnerských vztahů, případně vztahů rodičů a dětí.

Nesmysly

Svědkové Jehovovi jsou proslulí svým odmítáním transfúze krve, kvůli němuž řada z nich přišla o život. Pokud byli plnoletí a byla to jejich svobodná volba, nemám námitky, svět se stává úmrtím každého takového fanatika o něco lepším. Problematické je nucení odmítnutí transfúze, případně jiných lékařských zákroků, členy sekty v situaci, kdy sami nemocní by si tyto zákroky přáli. Ještě problematičtější je to v případě nezletilých.

Faktem je, že “demokratické” zdravotnictví se s tímto problémem vypořádává podstatně hůře než zdravotnictví za minulého režimu, kdy laikové, a zejména mimo nejužší rodinu, neměli sebemenší možnost do rozhodování o způsobu léčby zasahovat.

Vlivem aktivistických škůdců vznikají různé pochybné “etické kodexy”, které jsou v podstatě v rozporu s platnými zákony, avšak nijak lékaře nevyviňují v situaci, kdy postupuje podle nich a postupy NON LEGE ARTIS v souladu s těmito “kodexy” pacienta poškodí nebo dokonce zabije. Zde se jasně ukazuje totální impotence rádobydemokracie tam, kde ani opravdová demokracie nemá co dělat (nebo budou lékaři provádět zákroky na základě hlasování pacientů?).

Odchod

Sekta se obecně snaží, aby každého od vystoupení z ní co nejvíce odradila. A pokud k tomu přesto dojde, je zpravidla systematicky šikanován, s cílem buď vynucení návratu do sekty nebo spáchání sebevraždy. Některé sekty dokonce “odpadlíky” aktivně vraždí, byť to např. u nás zatím oficiálně dělat nesmějí.

Takový odchod je tady spojen s dlouhodobými konflikty a záměrným vyvoláváním stresu u toho, kdo sektu opustil.

Hypotéza

Protože v tom Hamburku vraždil exčlen sekty, je nasnadě hypotéza, že jeho konflikt s ní došel do stádia, kdy se rozhodl k sebevraždě s tím, že pár členů této sekty “vezme s sebou”.

Můžeme to odsuzovat, nicméně, kdo něčím podobným neprošel, měl by se zdržet nějakých příkrých soudů. Bylo by také na dlouhou diskusi, zda je lepší, aby ten člověk zdechl někde v koutku sám, nebo svým činem jednak potrestal část těch, kdo ho k tomu činu přinutili, jednak (snad) rozvířil na toto téma diskusi ve společnosti.

Faktem je, že společenská diskuse na uvedené téma prakticky chybí (vyjma blekotání pár silně prosektářských aktivistů, kteří jsou buď blbí jak troky, nebo jsou těmi sektami nějak řízeni).

Svého času jsem vyslovil i hypotézu (dalo by se to asi nalézt v mnoho let starých článcích na tomto blogu), že o některé sekty mohou mít zájem i tajné služby a další podobné instituce, protože jejich manipulování s lidmi by se těmto organizacím i jejich zřizovatelům velice líbilo, mj. k okoukání technik, jak co nejúčinněji manipulovat s populací.

I to může být důvodem, proč jsou některé vysloveně hnusné a zločinné sekty státní mocí podporovány či alespoň tolerovány.
Je dobré si také uvědomit, že náboženská svoboda není a nemůže ani být bezbřehá. Každá společnost, i ta nejbenevolentnější, má v reálu nastaveny jakési limity, do nichž se aktivity alespoň některých sekt a náboženských společností nedají vecpat. A v takovém případě zasahuje ono “organizované násilí”, kterému říkáme stát. Dokonce i ve velmi benevolentních USA (s mírou náboženské svobody podstatně vyšší než kdekoli v evropských zemích) narazila sekta, provozující násilné pedofilní aktivity a byla ozbrojenými složkami federace zlikvidována.

Ona tragédie v Hamburku by měla podle mého soudu posloužit jako příležitost k diskusi o hodnocení sekt jako takových a limitů, jaké by jim měla společnost stanovit. Což by bylo rozhodně přínosnější než ostentativní ždímání kapesníků před televizními kamerami.