Švédsko už nepoznávám …

Jim Stenman je švédsko-etiopský novinář. Pracoval jako producent pro CNN International v Evropě a v Perském zálivu, reportoval pro Reuters a BBC World Service. Jeho článek pro Politico je zdrcující obžalobou současného Švédska a nezvládnuté imigrační politiky. Přestože je zastáncem multikulturalismu, uznává, že ve Švédsku se něco nepovedlo…

Když švédská premiérka Magdalena Anderssonová nedávno přijela do mého rodného města z dětství Eskilstuny, i ona si musela uvědomit, že Švédsko prohrává válku s násilím gangů.

Malé Chicago…

Jen o den dříve si město definitivně vysloužilo titul „Malé Chicago“ – termín, který se v době mého dospívání nenuceně používal, zejména při popisu drsnějších částí města.

Ačkoli jsem toto přirovnání nikdy nebral vážně, toho dne se jedna z těchto oblastí stala dějištěm čiré hrůzy, když byla na dětském hřišti postřelena žena a malé dítě. Policie následně incident spojila s gangovým násilím. Naštěstí obě oběti přežily.

Mnozí Švédové, stejně jako já, mají pocit, že se země ubírá špatným směrem. Před několika měsíci byli v sousedním Örebru během osmi dnů zastřeleni tři mladí muži, což bylo součástí vlny násilí gangů, která se šíří po celém Švédsku. A i když jsem nikdy nečekal, že se Švédsko změní v ráj gangsterů, vždy mi bylo jasné, že náš přístup k integraci je tikající časovanou bombou.

Narodil jsem se na začátku osmdesátých let a byl jsem přímým svědkem toho, jak obtížné může být začlenit se do většinové švédské společnosti. Moje matka, etiopská uprchlice, jistě splnila všechny „správné“ podmínky. Například se provdala za místního obyvatele a přijala jakoukoli práci, která se jí naskytla. Přesto nebyla nikdy plně přijata jako Švédka, přestože téměř dokonale ovládala jazyk a byla zřetelně zakořeněná v místní kultuře.

Jak to začalo…

Švédsko zažilo imigraci založenou na pracovní síle na konci 60. let 20. století. A vládní údaje ukazují významný příliv migrantů z Íránu na konci 80. let a z Jugoslávie na počátku 90. let. Počet přistěhovalců pak dosáhl historického maxima v roce 2016, kdy se země spolu s Německem rozhodla pro politiku do značné míry otevřených hranic, pokud jde o syrské uprchlíky.

V roce 2021 mělo Švédsko více než 196 000 obyvatel narozených v Sýrii, což je na zemi s přibližně 10 miliony obyvatel významný počet. Celkový počet osob narozených v zahraničí se v posledních dvou desetiletích rychle zvyšoval a nyní dosahuje 20 % celkové populace. A přestože Syřané tvoří největší skupinu přistěhovalců, k počtu obyvatel narozených v zahraničí ve Švédsku přispívají také lidé narození v Iráku a Finsku.

Osobně nevěřím přesvědčení některých Švédů, že přistěhovalci do naší země přicházejí převážně proto, aby využívali její štědrý sociální systém. Ale podle Evropské komise je za současného stavu míra nezaměstnanosti mezi obyvateli narozenými v zahraničí více než čtyřikrát vyšší než u rodilých Švédů. Je logické, že to vede k vyloučení.

A tak asi nepřekvapí, že rok 2022 je na nejlepší cestě stát se nejhorším rokem v historii násilí, neboť dosud došlo k téměř 50 smrtelným přestřelkám – což je skutečnost, která se ukazuje jako velký bolehlav pro Anderssonové středolevou koaliční vládu, která je u moci od roku 2014. A její vlastní sociálnědemokratická strana dohlížela na roky, ne-li desetiletí neúspěšné integrační politiky pod vedením předchozích premiérů.

Co s tím?

Nabídnout útočiště lidem, kteří utíkají před válkou, je vždy správné, ale zdá se, že švédský experiment s multikulturalismem se od roku 2016 obrátil k horšímu.

Nenaznačuji, že by Syřané nebo jakákoli jiná skupina migrantů měla nést odpovědnost za nárůst kriminality gangů. Švédský integrační model selhával už dlouho před jejich příchodem, což dokonce přimělo některé naturalizované Švédy, včetně těch s blízkovýchodními kořeny, k podpoře krajní pravice ve snaze omezit další imigraci.

Nyní se však druhá největší strana v zemi, Švédští demokraté, vydala na cestu obnovy toho, co vnímá jako „tradiční švédské hodnoty“. Švédští demokraté, kteří byli v minulosti odstaveni od šance podílet se na vládě kvůli neochotě ostatních stran spolupracovat s nimi, by podle odhadů měli získat asi 20 procent hlasů a mohou hrát klíčovou roli v případné středopravé koalici, která by nakonec mohla zemi vládnout příští čtyři roky.

To by znamenalo jejich první účast ve vládě a pro zemi by to jistě znamenalo změnu. Mezi priority strany patří odstranění segregovaných čtvrtí, potlačení organizovaného zločinu a omezení imigrace.

Ačkoli mohu morálně nesouhlasit s uzavřením našich hranic pro ty, kteří to potřebují, možná je to nejlepší způsob, jak se po desetiletích neúspěšné politiky přeorientovat – alespoň dočasně.

Přestože je nemožné vrátit čas v otázce imigrace, Švédsko musí najít způsob, jak vyřešit svůj problém s integrací, než bude příliš pozdě. A jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je uznat současné Švédsko za to, čím skutečně je – multikulturní společností.

Zatímco krajní pravice účinně prosazuje, aby se „Švédsko stalo opět velkým“, jsem přesvědčen, že musíme vytvořit inkluzivnější národní identitu, která uzná demografické změny posledních desetiletí a zároveň přijme jedinečné dvojí dědictví, které je nyní přítomno v celé naší zemi.

Jedině uznáním toho, kdo jsme, je možné vytvořit společnost, která nebude plodit vyloučení, nebo ještě hůře, kriminalitu.

KN

(17 votes, average: 2,65 out of 5)

Loading...