Svoboda pod palbou aneb když vládnou experti a úředníci

Projev pronesl soudce Alito, kterého jmenoval republikánský prezident G. Bush v roce 2005. Níže jeho zkrácená verze v doslovném překladu.

Ústavní svobody na obětním oltáři

Pandemie vyústila v dříve nepředstavitelné omezení svobod jednotlivce. A myslím si, že je neoddiskutovatelným faktem, že jsme se ještě nikdy nesetkali s omezeními tak závažnými, rozsáhlými a dlouhodobými, jaká zažíváme po většinu roku 2020.

Zamyslete se nad všemi událostmi, které by jinak byly chráněné právem na svobodu projevu – veřejné projevy, konference, přednášky a mítinky.

Kdo by si dokázal představit, že pandemická krize poslouží jako svého druhu zátěžová zkouška ústavy? A v tomto rámci vyšly na povrch znepokojivé trendy, které ale byly přítomné již před úderem viru.

Vůle lidu nikoho nezajímá

Jedním z těchto trendů je zavádění nové legislativy úředními příkazy namísto zákonů schválených zákonodárným orgánem. Vize progresivistů začátku 20. století a jejich následníků, zastánců politiky New Deal, ve 30. letech spočívala v přesunutí tvorby legislativy od volených „úzkoprsých” zákonodárců k elitní skupině jmenovaných expertů a byla zdůvodňovaná tím, že se tvorba zákonů stane vědečtější. Tento sen byl do značné míry uskutečněn. 

Každý rok chrlí administrativní orgány působící na základě rozsáhlých pravomocí obrovské objemy regulací, které ční nad zákony schvalovanými volenými zástupci lidu. A jak je to vidět v rozsáhlých pandemických restrikcích uvalených z velké části na základě zákonů, které dávají administrativě enormní pravomoci.

Například podle zákona státu Nevada, pokud guvernér zjistí, že došlo, cituji „k přírodní, technologické nebo člověkem vyvolané nouzi nebo katastrofě značných rozměrů, může guvernér zavést a vyžadovat takové funkce, pravomoci a povinnosti, které jsou nezbytné na podporu a zajištění bezpečnosti a ochrany civilního obyvatelstva.”

Konstatovat, že toto ustanovení umožňuje velmi široký výklad, jistě není nadnesené.

Za prvé, co za tímto nařízením vidíme a jak se podle něho postupovalo, je obzvlášť názorný příklad toho, kam takový zákon někdy směřuje – k vládě výkonných úředníků, kteří si přejí realizovat politiku na základě odbornosti. Za druhé, zákony umožňující úředníkům takovou libovůli mohou být samozřejmě zneužity.

A i když si můžeme myslet o pandemických restrikcích cokoli, jistě nechceme, aby se staly běžnou normou poté, co pandemie pomine. Jako nouzi nebo katastrofu velkého rozsahu lze označit prakticky cokoli. Pouhé vyslovení tohoto zaklínadla nemůže poskytovat důvod pro zrušení našich nejzákladnějších práv.

Svoboda slova? A na co?

V nebezpečí je také svoboda projevu. A pandemická pravidla omezila možnosti projevu bezprecedentními způsoby. Jak jsem již uvedl, byla zakázána nebo omezena účast na řečnických vystoupeních, přednáškách, konferencích, sjezdech, demonstracích a dalších podobných událostech. 

A některá z těchto omezení údajně zahrnují diskriminaci na základě názoru řečníka. Už před pandemií rostla nevraživost proti vyjádření ‘zastaralých’ názorů. Nelze již říci, že manželství je svazek mezi jedním mužem a jednou ženou. Až do nedávné doby si právě toto myslela převážná většina Američanů. Nyní se to považuje za bigotní nesnášenlivost.

Jak napsal věhlasný Learned Hand: „Svoboda spočívá v srdcích mužů a žen, a když tam zemře, žádná ústava, žádný zákon, žádný soud pro ni nemůže nic moc udělat.”

Redakčně zkráceno, mezititulky, zvýraznění redakce.