Svoboda slova je nezpochybnitelná – dokud neohrožuje skutečnou moc

Web NachDenkSeiten – Stránky k zamyšlení – zveřejnil stať nezávislé australské novinářky Caitlin Johnstoneové o iluzi svobody v západním světě a to pod titulkem :“ Svoboda slova je bezvýznamná, pokud to, co lidé říkají, určují propagandisté“.

„Už Goethe věděl: Nikdo není víc otrokem než ten, kdo si myslí, že je svobodný, aniž by jím ve skutečnosti byl.

Tento zdánlivý paradox využívají i ti, kteří jsou u moci. Protože to znamená – pokud zajistíte pouze to, aby se občané cítili svobodně, můžete je protáhnout arénou za kroužek v nose. Dejte jim tedy na výběr mezi 63 druhy jogurtů v supermarketu a 47 stranami pro jakékoli volby, neustále hlásejte nadřazenost naší svobodné demokratické společnosti nad zlověstnými autoritářskými „režimy“, naši mediální rozmanitost nad státem řízeným jednotným tiskem, naši svobodu řeči o útlaku v Rusku a Číně a u většiny lidí již zavládne jistá samolibost nad naší demokratickou nadřazeností. Vláda pak může ignorovat zájmy voličů, svévolně uvrhnout zemi do energetické krize a vyzbrojovat Ukrajinu proti Rusku, „bez ohledu na to, co mí němečtí voliči si myslí“ (Annalena Baerbocková). Zůstává jistota: Žijeme v nejlepším možném systému a smíme kritizovat mocné. Ale skutečně smíme?“

Autorka Caitlin Johnstoneová se na tuto víru podívala zblízka:

„Nikdo není beznadějněji zotročený než ti, kteří si mylně myslí, že jsou svobodní. Nikdo není beznadějnější ignorant než ti, kteří se mylně domnívají, že jsou informováni. Nikdo není zoufalejší obětí propagandy než ti, kteří si neuvědomují, že jsou masivní propagandě vystaveni. Žít v liberální západní demokracii znamená sice mít svobodu kritizovat tyranii vlastní vlády, ale místo toho neustále kritizujeme tyranii cizích vlád, které se něčí vládě nelíbí.

Svoboda slova v liberální západní demokracii znamená mít svobodu mluvit o zneužívání moci vaší vládou, ale tisk má svobodu neustále vás bombardovat propagandou, takže vás to ani nenapadne.

V liberální západní demokracii je svoboda kritizovat vládu. Člověk je však lákán neustálou propagandou ke kritice bezmocných loutek, které statečně přecházejí z úřadu do úřadu, zatímco vláda pokračuje v dělání stejně špatné politiky bez ohledu na to, kdo je zvolen.

Ve svobodných západních demokraciích může člověk svobodně pomlouvat prezidenta, ale není dost svobodný na to, aby se dozvěděl, kdo skutečně řídí zemi zpoza oficiální vlády.

V liberálních západních demokraciích lidé říkají: „Jsem tak rád, že nežiji v zemi, jako je Rusko a Čína, kde lidem není dovoleno kritizovat jejich vládu. Žiji na Západě, kde mohu kritizovat Rusko a Čínu do sytosti.”

Nezáleží na tom, jestli máte svobodu slova, když ti, kdo jsou u moci, kontrolují, co chcete říct. A to je přesně to, co se děje v západních demokraciích.

Vyrůstáme na Západě přesyceném americkou imperiální propagandou. Jsme v ní marinováni. Prostupuje naše vědomí. Jelikož ale známe pouze tuto propagandu, většina z nás si jí ani nevšimne.

Považujeme za normální, že nám vždy říkají, že naše vláda je v každém mezinárodním konfliktu na dobré a správné straně. Myslíme si, že je normální neustále slýchat o tyranii cizích vlád a jen občas o špatných věcech, které naše vlastní vláda udělala před lety – ale to byla neškodná chyba a už se to nikdy nestane.

„Kdyby nás krmili propagandou, určitě bychom to slyšeli ve zprávách,“ říkáme si.

Ale zprávy jsou propaganda. A o tomto skandálu se v nich nikdy nedozvíme.

Propaganda je nejvíce přehlíženým a nedoceněným aspektem naší společnosti. Kontroluje, jak veřejnost přemýšlí, jedná, hlasuje a chová, ale málokdo o ní mluví. Je to proto, že zdroje informací, které jsme se naučili hledat, o tom neříkají ani slovo.

Lidé tedy říkají, co si myslí – pozor, poté, co to, co si myslí, pečlivě upravili narativní manažeři Impéria – kteří jsou zodpovědní za to, jaké informace lidé přijímají.

A lidé jsou zcela svobodní v tom, co říkají. No – pokud to, co říkají, jde proti zájmům západního impéria, nebude jim dovoleno mluvit na žádné velké platformě, odkud by infikovali mainstreamové stádozločinnými myšlenkami. A dokonce – pokud je to, co říkají, opravdu nepříjemné, mohou být úplně vyloučeni z velkých online platforem – ale stále mohou mluvit. Někde na samotě, kde je nikdo neslyší. Nejlépe do díry v zemi.

A do všech ostatních se lije mainstreamová břečka. Autorizované narativy jsou vyhlašovány v tradičních médiích a za pomocí algoritmů Silicon Valley. Ale pozor – jsou to autorizovaná vyprávění, která zakrývají prohřešky jejich vlastních vlád doma i v zahraničí a zveličují prohřešky vlád, na které se zaměřilo Impérium.

Proto někteří lidé na mou kritiku impéria odpovídají: “Ale alespoň můžeme kritizovat naši vládu!”

A já jim odpovídám: „Souhlasím. Ale ty to neděláš.”

Kdyby neexistovala „svoboda slova“, lidé by se cítili utlačováni. Ale kdykoli lidé začali vyjadřovat nelibost vůči těm, kteří skutečně drží moc, rychle zjistili, že byli ignorováni a že si moc dělala, co chtěla. Rušivé projevy jsou potlačeny propagandou, manipulací algoritmů a marginalizací médií.

Lidé jsou beznadějně zotročeni tím, že jim je dána iluze, že jsou svobodní, a každý hlas, který tuto iluzi zpochybňuje, je umlčen všemi nezbytnými prostředky.

To znamená svobodu slova v liberální západní demokracii. Můžete říkat, co chcete – ovšem pouze tehdy, dokud se jim to líbí.

Ivan David

(9 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...