Svoboda slova versus hákové kříže

Americká neonacistická organizace „Národní socialistická strana Ameriky” NSPA pořádala každoroční srazy u svého sídla. V roce 1977 poslal její vůdce Frank Collin dopis na radnice několika čtvrtí v Chicagu s žádostí o povolení demonstrace jeho strany.

Starosta čtvrti Skokie, ve které žilo mnoho židů přeživších holocaust, požádal soud o předběžné opatření, kterým by demonstraci zakázal. Navíc vydala radnice nařízení, které zakazovalo nosit na demonstracích vojenské uniformy. Soud vydání předběžného opatření, které demonstraci zakazovalo, povolil.

Soudy musí rozhodovat rychle

Případ doputoval až k Nejvyššímu soudu. Ten řekl, že jestli někdo chce bránit svobodě slova předem, musí existovat striktní rozhodovací proces včetně toho, že soudy budou rozhodovat rychle. Vydání předběžného opatření, které zakazovalo demonstraci, tyto podmínky nesplňovalo. Soudy nižší instance rozhodly, že tedy demonstraci povolí, ale nesmí na ní být hákové kříže. Frank Collin nesouhlasil. Případ šel znovu k odvolacímu soudu.

Právní zástupci čtvrti Skokie argumentovali, že hákové kříže a uniformy spadají pod definici útočných slov.

Útočná slova

Kategorii útočných slov zavedl americký Nejvyšší soud v roce 1942. Jsou to slova vulgární nebo násilná, která samotným vyslovením vyvolávají konflikt, a proto se na ně nevztahuje ochrana svobody slova. Když je někdo pronese, může být potrestán a Ústava mu nepomůže.

V dalších letech soud definici útočných slov dále zužoval. V oddělených soudních případech rozhodl, že zvolání „bílý hajzle, zabiju tě” nebo „černý prasácký zkurvysynu” nebo symbolické pálení americké vlajky do kategorie útočných slov nespadá. Jsou to odporná vyjádření, ale i ta jsou ústavně chráněná.

Hákové kříže

Před soudem stálo těžké rozhodnutí, zda povolit demonstraci s hákovými kříži ve čtvrti, ve které žijí lidé pamatující holocaust.

Soud v případě demonstrace neonacistické strany a hákového kříže rozhodl takto:

Překlad, zkrácení, mezititulky autor.

V naší Ústavě je pevně zakotveno, že veřejné vyjádření myšlenek nesmí být zakázáno jen proto, že myšlenky jsou pro některé posluchače urážlivé. Je jasné, že nošení charakteristických oděvů může být symbolickým vyjádřením idejí nebo filozofie.

Svobodná řeč je medicína

Ústavní právo na svobodné vyjádření je účinná medicína ve společnosti, která je tak různorodá a početná jako ta naše. Je navrženo a zamýšleno tak, aby odstranilo vládní zásahy z veřejné diskuse. Aby rozhodnutí o tom, jaké názory budou vysloveny, bylo v rukou každého z nás v naději, že využití této svobody nakonec povede k vytvoření vyspělejších občanů a dokonalejší společnosti.

Pro mnoho lidí se okamžitý důsledek této svobody může jevit jako pouhá slovní vřava nebo urážlivé vyjádření. Nicméně to jsou vpravdě v rámci zavedených limitů nezbytné vedlejší efekty širších trvalých hodnot, které nám přináší proces svobodné debaty. To, že se vzduch může občas zdát zamořen slovní kakofonií, není známkou slabosti, ale síly.

Dostatečně urážlivé?

Mnohé z toho, s čím se setkáme, uráží naše estetické, když už ne politické a morální pocity. Nicméně Ústava nepovoluje státu, aby sám rozhodoval, které typy projevů chráněných svobodou slova jsou dostatečně urážlivé, aby byla nutná ochrana lidí, kteří to nechtějí poslouchat.

Tento soud uznal, že stát může jednat v mnoha situacích, aby zabránil narušení soukromí jednotlivce nevhodnými projevy, ale také konsistentně tvrdí, že jsme často oběťmi ostudných projevů mimo ochranných zdí našeho domova.

Neshledáváme, že by hákový kříž spadal do definice útočných slov, a neshledáváme, že by byl tak urážlivý a mír narušující, aby musel být zakázán.

V souladu s těmito argumenty dospíváme k závěru, byť zdráhavě, že zobrazení hákového kříže nemůže být zakázáno na základě toho, že se jedná o útočná slova. Ani to, že je očekáváno nepřátelské shromáždění, neopravňuje jeho zákaz předem.

Tolik soud v odůvodnění rozsudku.