Symboly?! |

Sdílet článek:

V souvislosti s oslavami konce druhé světové války se ve společnosti opět rozhořel svatý boj o zákaz symbolů. Jedni souhlasí s postihy občanů za nošení „Z“ v barvách svatojiřské stuhy, jiní chtějí zakazovat symboly ukrajinských vojenských jednotek, další srp a kladivo, svastiku, rudou hvězdu, žlutou hvězdu, rudý prapor, modrý prapor… Všechny z vás, kdo se toho účastníte, dostali přesně tam, kde vás chtějí mít. Hádáte se pod vlivem emocí do krve o nepodstatném a skutečná ohrožení našich svobod, prosperity a demokracie zkrze tu mlhu nevidíte. Chléb a hry.

Takže asi takhle. Ve skutečně svobodné společnosti má být úplně jedno, co si kdo dá na tričko. Naprosto jedno. Je to výpověď o něm. Pokud se domníváte, že zákazem jakýchkoliv symbolů dosáhnete úbytku nějak smýšlejících lidí, jste mimo realitu. Zakázat myslet nejde, stejně jako nejde zákonem přikázat morálku.

Jakýkoliv zákon, který trestá verbální činy, aniž by tyto činy způsobily skutečnou konkrétní újmu na životech, zdraví nebo majetku jiných fyzických, nebo právnických osob, nemá ve skutečně svobodné společnosti vůbec existovat. Trestné činy a přestupky bez skutečně poškozené konkrétní osoby, tedy bez skutečné oběti, nemají mít místo ve svobodné společnosti. Vyšší princip mravní, nepodléhající jakékoliv ideologii. Pokud své místo ve společnosti mají, budou vždy poplatně vládnoucí moci účelově zneužívány proti jinak smýšlejícím lidem a zásahy proti nim, za hlasitého mediálního přispění, budou vždy odvádět pozornost od opravdu důležitého a nebezpečného. Takovým postupem navíc paradoxně dochází k podstatně větší popularizaci oněch ideologií, místo aby se okolo jdoucí jen usmáli a třeba si i poťukali na čelo.

Zákaz symbolů na veřejnosti podporu ideologií, ať už jsou jakkoliv zvrácené, z hlav lidí nevymaže. Reálně nastane jen stav, kdy zakázané ovoce nejvíc chutná, přičemž takto smýšlející lidé nejenže ze společnosti nezmizí, nýbrž stanou se neviditelnými a tím o to nebezpečnějšími.

Stejně jako ve svobodné společnosti nemá existovat plošná presumpce viny, nemají existovat ani trestné činy a přestupky bez skutečné konkrétní oběti.

Pokud existují, nejde o postihy lidí pro jejich skutečnu škodlivost, nýbrž o druh pomsty za vzdor systému. Nakolik tímto náhledem žijeme ve skutečně svobodné společnosti, to nechávám na laskavém posouzení čtenáře.