Takhle chce „řídit“ epidemii? |

Sdílet článek:

Podle makroekonomické prognózy Raiffeisenbank se česká ekonomika neobejde bez propouštění státních zaměstnanců, revize koronavirových pomocí a nových daní. „Zvyšování daní je velmi hloupý a likvidační krok. Ale propouštění státních zaměstnanců je víc než žádoucí a rušení údajných covidových pomocí také,“ tvrdí pro PL Markéta Šichtařová. Ta údajná pomoc totiž napáchala víc škod než užitku, naprosto vychýlila z rovnováhy trh práce, přinesla vysokou inflaci i zdražování bydlení.

Končící kabinet Andreje Babiše ve čtvrtek vyhlásil nouzový stav, který bude platí 30 dní, tedy do 26. prosince. Strany nové vládní koalice ve společném prohlášení uvedly, že ho budou respektovat. To překvapí při vzpomínce na polovinu února, kdy tyto strany tehdejší opozice svým hlasováním ve Sněmovně po pěti měsících nouzový stav zrušily. Přitom tehdy byla minimální proočkovanost proti nynější téměř 60procentní. Jsme v tak kritickém stavu, když se odcházející i nastupující vládní garnitura shodují na tom po určitou dobu zavést restrikce související se svobodou pohybu a pobytu?

Ne, nejsme v tak kritickém stavu, jsme pouze po volbách, takže už vítězné strany „nemusí“ plnit, co slibovaly. Překvapení? Sotva pro pragmatika, který politickou situaci sleduje dlouhodobě. A teď se navíc dobře schovává za to, že nouzový stav „přeci přijala jiná vláda než my“. Je to prostě jen oportunismus, nedostatek odvahy a nejspíš i nedostatek kvalifikovaného názoru.

O den dříve zástupci pětikoalice představovali svůj plán opatření proti šíření epidemie covidu a budoucí premiér Petr Fiala při té příležitosti prohlásil, že hlavním kritériem pro řízení epidemie budou obsazenost nemocnic a především jednotek intenzivní péče. Sociolog Daniel Prokop na to zareagoval, že řídit epidemii dle aktuální obsazenosti JIP připomíná člověka, co se obléká podle toho, zda zmokl, a na navigaci kouká, když přijede do zácpy. Upozornil, že obsazenost JIP odráží epidemii týdny dozadu. Připadá vám to také jako nelogický záměr od nového kabinetu, který měl řadu měsíců možnost se na tuto situaci připravit?

Nelogický směr úvah je vidět jak na straně Petra Fialy, tak na straně Daniela Prokopa. Ani jeden z pánů nepochopil, jak to na JIP a ve zdravotnictví chodí.

Víte – JIP budou (skoro) obsazené vždy. Ať už bude pandemie, nebo nebude. Akorát vždy na nich bude jinak těžký typ pacientů. V dobách nepandemických na nich budou lidé s mírnějšími obtížemi nebo lidé po plánovaných výkonech. V dobách pandemických na nich budou lidé s pandemickou nemocí, lehčí případy budou na „normálních“ lůžkách. Vedle toho takzvaná „covidová“ lůžka budou také vždy značně obsazena, protože jsou lukrativně placena. Takže když přijde středně těžký pacient do nemocnice s chronickým zánětem slepého střeva – záměrně zmiňuji zcela ne-covidovou diagnózu – a v nemocnici se shodou okolností zjistí, že je covid-pozitivní, ačkoliv mu to nečiní zásadní problémy, automaticky bude přesunut na covidové lůžko, protože to je pro nemocnici velmi lukrativní.

Takže za prvé pandemii nejde „řídit“. Zkuste si řídit úrodu… nemá to daleko k řízení pandemie. Něco málo ovlivníte třeba zaléváním nebo hnojivem, ale stejně to hlavní si zařídí sama příroda. Za druhé obsazenost JIP je naprosto iracionální ukazatel. Není to vlastně vůbec žádný ukazatel. Jediný skutečně relevantní ukazatel je mortalita, případně letalita v danou chvíli.

Podle nové makroekonomické prognózy Raiffeisenbank se česká ekonomika neobejde bez propouštění státních zaměstnanců, revize koronavirových pomocí a nových daní. Jsou to ty nejvíce nezbytné kroky pro naši ekonomiku, přičemž ten třetí je zdůvodňován tím, že po nich v souvislosti s Green Dealem začíná volat i Evropská unie?

Zvyšování dani je velmi hloupý a likvidační krok. Ohánět se tím, že „to po nás chce EU“, je na úrovni tvrdit: „To byl rozkaz, zastřelit někoho…“

Propouštění státních zaměstnanců je víc než žádoucí a rušení údajných covidových pomocí také. Lidé to neslyší rádi, ale z makroekonomického pohledu, z pohledu velkých čísel, tahle údajná pomoc nakonec napáchala víc škod než užitku. Naprosto vychýlila z rovnováhy trh práce, přinesla vysokou inflaci, přinesla zdražování bydlení a tak bychom mohli pokračovat.

Dostat se k hypotéce bude těžší, žadatelé budou muset doložit víc vlastních peněz. Česká národní banka poprvé využila nových pravomocí, které jí dává novela zákona o ČNB, a stanovila nové limity pro poskytování hypoték, které budou platit od dubna 2022. Poměr výše hypotéky a hodnoty nemovitosti se sníží na 80 procent, pro mladé žadatele do 36 let budou limity mírnější. Podle guvernéra Jiřího Rusnoka se tím objem nových úvěrů sníží zhruba o desetinu. Jak toto opatření centrální banky ovlivní hypoteční trh?

Tady nutno dodat, abychom se drželi formální správnosti, že banky budou smět v individuálních případech rozhodovat jinak, toto je průměrné opatření pro průměrné bankovní hypoteční portfolio. Ale k věci: zpomalí to tempo růstu cen nemovitostí, ale to neznamená, že by ho to zastavilo.

V ekonomice existuje cosi, čemu se říká cenová hierarchie. Zkrátka cena letadla bývá obvykle vyšší než cena koloběžky. Cena pražského bytu zase obvykle bývá vyšší než cena kilogramu hovězího. A pokud se tato cenová hierarchie v nějakém segmentu poruší, existují dvě cesty, jak ji zase napravit.

První cestou je pokles těch cen, které příliš vzrostly. A druhou cestou je růst těch cen, které jsou relativně k těm ostatním příliš nízko. Pokud se nám nyní ceny realit zdají příliš vysoké proti jiným cenám v ekonomice, buď by mohly ceny realit klesnout, anebo by ceny ostatního zboží a služeb mohly vzrůst. A za „b“ je správně. Proto ceny realit neklesnou, jenom se zpomalí tempo jejich růstu.

Musím také poznamenat, že za růst cen realit může sama ČNB tím, jak v minulosti dlouhodobě tlačila dolů úrokové sazby. Prostě není optimální mít úrokové sazby dlouhodobě skoro u nuly a pak je najednou prudce zvýšit. Přesně takové chování centrální banky vlastně vyvolalo nechvalně známou americkou hypoteční krizi v roce 2008. Neříkám, že u nás se stane totéž, ale ukazuji tím, že také jednání ode zdi ke zdi prostě je jedním ze zásadních zdrojů finančních krizí.

Společnost Zlaté rezervy informovala o tom, jak roste zájem Čechů investovat do drahých kovů, jak se cena drahých kovů vyvíjela v tomto a jak se může vyvíjet v příštím roce. Mě nejvíc zaujalo její vyjádření, že tak jako jsme měli období nízké inflace, nás nyní čeká deseti až patnáctileté období vysoké inflace. Odhlédneme-li od motivace společnosti, protože toto její sdělení je svým způsobem pobídkou k nákupu drahých kovů, je reálné na takto až extrémně dlouhé období vývoj inflace predikovat? Je nějaký časový úsek, za nímž už jsou takové odhady věštěním z křišťálové koule?

Já neumím říct, jestli nás čeká období devíti, nebo desíti, nebo jedenácti let dlouhé inflace, ale mohu říct, že inflace po zhruba dekádě, kdy se Evropa soustavně pohybovala na hraně deflace, skutečně bude jevem dlouhodobým. A mohu potvrdit, že i já u svých klientů pozoruji zvýšený zájem o zlato; a dokonce si ten nárůst zájmu troufnu i kvantifikovat. Oproti loňskému roku po mně chce investice do zlata zhruba třikrát víc klientů než před rokem. Tím neříkám, že to je reprezentativní průřez celou společností, možná klienti, se kterými já přicházím do styku, jsou v nějakém ohledu specifičtí – žádnou analýzu v tomto ohledu jsem si nedělala. Každopádně ale ten zájem opravdu potvrzuji.

Žádné věštění z křišťálové koule to není. Vždyť já na tomto místě kritizuji tisk peněz a obecně uvolněnou politiku centrálních bank už roky! Roky jsem poukazovala na to, že jsme tu měli skrytou inflaci, která se původně projevovala „jen“ v cenách cenných papírů a realit, a logicky se musela časem rozlévat dál. Takže kdo inflaci a inflační riziko vidět chtěl, mohl. Stejně tak dneska, kdo není zaslepený a je ochoten realisticky posoudit dnešní stav globální ekonomiky, také musí vidět, že inflace bude jevem dlouhodobým. A že ještě nejsme na jejím vrcholu.

Předevčírem proběhl další Black Friday, marketingová akce, během níž se obchodníci snaží nalákat zákazníky na velmi nízké ceny. V souvislosti s ním jsem zaregistroval názor, že podvodníci mají svůj svátek, jímž je právě Black Friday. Je to zřejmá narážka na to, že tento svátek konzumu už zdaleka není až tak výhodný pro zákazníky a že obchodníci na něm rozhodně neprodělávají. Co si o něm jako o obchodní praktice myslíte?

Nemám s ní problém. Neprodělat, tedy mít zisk, není nic nemorálního, naopak. Je to motivace pro fingování obchodníků. A lidi nikdo nakupovat nenutí. Kupuje ten, kdo kupovat chce, a za cenu, za jakou chce. Vlastně vůbec nerozumím tomu, co na tom kdo může hledat „nemorálního“. A že někteří prodejci vydávají ceny za slevy, ačkoliv o žádné slevy nejde? A jsou snad klienti nesvéprávní blbečkové? Klienti nakupují za ceny, které považují za dobré, které jim přinášejí individuální užitek. Jestli jde o cenu zlevněnou nebo ne, to v tom v podstatě nehraje roli.