Televizní ledy praskají, pomalu ale přece |

Sdílet článek:

VÁCLAV MUSÍLEK

Rozhodnutí ředitele České televize Součka zrušit pořad 168 hodin vyvolal vlnu opatrného optimismu. Je přece jen jistým symbolem změny. Tato progresivistická agitka měla u bývalého ředitele Dvořáka naprostou oporu.

Její protagonisté Wollner a Fridrichová si udělali z údajné veřejnoprávní televize vlastní prostředek k dehonestaci a mediální likvidaci všech, kteří se provinili třeba jenom tím, že nesdíleli jejich černobílé vidění světa. Nebo se, nedej bože, stavěli aktivně proti současné liberálně demokratické politické elitě.

Je paradoxem, že konec pořadu nenavázal na opakující se zjevná profesionální pochybení, pokud jde o objektivitu a nestrannost autorů, ale na poněkud nechutnou soukromou masturbační výměnu názorů mezi oběma hlavními tvářemi s pořadem spojenými.

Koaliční radní nechtějí uvěřit

Pláč nad Součkovým rozhodnutím, v nějž propukla část televizních radních bránících televizní prostor pro své pětikoaliční chlebodárce, svědčí o tom, že tu jde o víc.

Členům Rady ČT vůbec nepřísluší jakkoli zasahovat do programové skladby vysílání, což přímo stanoví zákon o České televizi. Už svoláním schůze na téma zrušení 168 hodin radní bezprecedentně překročili své kompetence. Jak už to u liberálně demokratické věrchušky bývá, zákony platí jen tehdy, pokud nám to vyhovuje.

Na řadě je Moravec

Zrušení pořadu 168 hodin se u nemalé části veřejnosti, která se stoupající nechutí dosud mohla pouze trpně přihlížet tomu, jak si Českou televizi privatizovali propagátoři a agitátoři jednoho menšinového politického proudu, setkalo s pozitivním ohlasem. Ale ona chce víc a nutno říci, že právem.

Osten nesouhlasu se teď obrací k dalšímu pilíři progresivismu, tedy k „Otázkám Václava Moravce.“ Klesající sledovanost této „one man show“ jednoho narcisistického moderátora s neuvěřitelnou dramaturgií, s nijak nezakrývaným fanděním „těm svým“, okřikováním a skákáním do řečí „těm druhým“, pokud jsou vůbec pozváni, je stále trapnějším a nechutnějším divadlem.

S Petrem jo, s Andrejem ne, s Václavem už vůbec

Hlavní diskusní pořad veřejnoprávní televize klouže po povrchu. Zásadním celospolečenským tématům se vyhýbá nebo je glajchšaltuje a nepřípustně trivializuje. Zvanými hosty a nastolováním témat drží Moravec názorový koridor tak úzký, že divák musí nabýt dojmu, že debata se vede pouze o detailech, o základu panuje jednomyslná shoda, připomínající doby dávno minulé.

Diskuse o Zelené dohodě pro Evropu, tzv. Green dealu, je toho jednoznačným důkazem. A to vůbec nemluvím o tématu, kterým je rostoucí apetit vlády a Evropské komise omezovat svobodu slova, tedy zavádět cenzuru nepohodlných názorů brutálním způsobem. Moravcův pořad je svou formou a obsahem vlastně jedním z hlavních propagátorů těchto pro demokracii velmi neblahých aktivit.

Když změna, tak radikální

Ano, „Otázky Václava Moravce“ v této podobě nemají v České televizi dávno co dělat. Veřejnoprávnosti se tak mnohem více blíží debaty v privátních médiích, zejména v CNN Prima News. Ale ještě mnohem víc v některých internetových televizích. Těm vévodí skvěle profesionálně dělané „Aby bylo jasno“ Jany Bobošíkové. Bývalá televizní moderátorka odhodila své politické ambice a doslova z ničeho vydřela pořad, jehož některé díly zbouraly internet. Bobošíková se vrátila k tomu, co umí nejlíp, tedy k televizní žurnalistice padni, komu padni. A s analytickým zázemím v podobě Hany Lipovské jí to jde skvěle.

Takže závěrem si dovolím provokativní úvahu. Co by se stalo, kdyby došlo k záměně rolí? Bobošíková by se svým „Aby bylo jasno“ přesídlila do poledního času České televize s jejím finančním, produkčním a technickým zajištěním. A Václav Moravec by mohl zkusit své štěstí na internetu, sám a za své.