Ten náš frajer Rakušan

Skoro by se po tomto činu dalo říct, že pan ministr má koule a ukázal světu, jak statečný národ je český národ a že heslo “Neprojdou” vojáci neměli jenom tak. Tedy dobře, oni to měli pohraničníci, ale dobře… Vzkázal, že národ český je národ, který si nenechá nic líbit.

Tedy myslí si to ve vzkazu sám pan Rakušan, nebo lépe řečeno v to doufá, jinak bude průser.

Kouknul jsem se na jeho tweetovou stránku, jak vypadají reakce jiných lidí na tuto sváteční výzdobu, a mohu konstatovat, že se nesetkala s reakcí, jaká by si panu ministru líbila. Některé si myslí, že není tato výzdoba vhodná, jiní zase, že není vhodná ani ta druhá vlajka, protože by někoho mohlo napadnou, že náš vlezdoprdelismus už by mohl jít tak daleko, že bychom svůj svátek věnovali někomu jinému, a jiní si dokonce myslí, že pan ministr není normální a něco jako kluk, který štěká a dráždí rozzuřeného psa za plotem, přičemž kluk neví, že ten plot za chvíli končí.

Pan ministr je pro mnohé hrdina. Aby taky ne. Ale taky je otázka, pro koho takovým hrdinou je. Nejspíš pro takové, co mají plná ústy svobody, demokracie, od klávesnice vedou vojenské útoky až na Moskvu, neustále provolávají cosi o finanční pomoci, o které tvrdí, že musí být taková, až se člověk musí sám uskrovnit, ale pak od nich vidíte fotky ze zahraničních dovolených.

To je zajímavé – já jsem se takového mírotvorce ptal, jak je možné, že hlásá takřka vlastní chudobu spojenou s pomocí, ale pak si jede na dovolenou až na jiný kontinent, a on mi po delší době odpověděl, že vtip je v tom pomáhat, ale ještě na dovolenou mít. Já jsem opáčil, že pak je ale hloupost kázat veřejně o tom, jak se sám blíží chudobě, ačkoli chudý není – a to už mi dotyčný namísto odpovědi nadával a pomlouval mě, což je úplně normální, protože když vás dneska někdo chytne na švestkách, už se neomluvíte, ale víc nadáváte.

Ale k panu ministrovi. Pan ministr není hloupý člověk a ví, kde má chleba namazaný, a když se podíváte na jiné jeho tweetové příspěvky, je namazaný tlustě. To nejsou vzkazy o práci, jakou udělal a co díky němu vzniklo, to je reklama na vlastní domnělou velikost. Bohužel jenom tu. Tam se dozvíte, co všechno má být, co máme dělat, jak se máme chovat, co si máme myslet – plus to, že tahle práce se líbí panu premiérovi a chválí nás za ni.

Pan ministr ví. On musí odvést myšlenky lidu od jiných otázek. Jako třeba jaké vztahy a ke komu má ve své vlastní straně nebo proč bezpečnost ve státě je tak daleko, že ho žádají, aby řešil dětský gang na severu. Pan ministr ví, že tohle dělat nechce, ale aby nebylo vidět, že to dělat nechce, musí být vidět něco úplně jiného. A to právě to, jak moc je statečný, že ukáže na budově ministerstva obrázek mrtvého těla diktátora nedalekého státu.

A za tohle měl dostat padáka, protože brát si před sebe skoro jedenáct milionů občanů jako rukojmí za svoje zoufalé výlevy, za ukázku svého pokrytectví, a to jen proto, že mnozí z těch jedenácti milionů jsou pokrytci taky a jsou členové armády od klávesnice – a ještě to ukazovat v den, kdy jsme vyznamenali prezidenta napadeného státu, ale jeho žena si nebyla schopna pro to vyznamenání dojít, takže taková drobná ukázka východní arogance. Tak to je síla.

K tomu vyznamenání – někteří se tady budou klepat a mlít něco o tom, že k Zemanovi se nechodí pro vyznamenání, plus nějaké ty urážky, víte, jak to chodí… ale uvědomte si, vy myslitelé a mírotvorci, že to je vyznamenání od představitele státu, který posílá té zemi zbraně a peníze a další peníze to stojí tady u nás. Nezapomínejte, že si na to Vláda půjčuje, ale platit to budeme my. Je to jako by pan domácí poskytl někomu své byty zdarma, a navíc novým nájemníkům chtěl přidat slevové kupony do supermarketu, ale oni mu řekli, že o to nestojí, že ty byty stačí, ale že by mohl spíš vymalovat a vyhodit ty z druhého patra, protože jejich byty se jim líbí víc.

Pan ministr je ministr, ale chová se strašně. Myslí si, že dělá velkou světovou politiku, ale jeho cesty a výtvory jsou spíš měrou logiky a účinnosti vhodné do dětských bunkrů, kde se řeší velké věci jenom do chvíle, než kluky zavolají jejich matky k obědu.

Tak hlavně aby si před ním nad vším neumyl ruce.