Totální válka

Seymour Hersh 1. listopadu píše: „Izrael se zaměřuje na tunelový systém Hamásu pod městem Gaza. Izraelské vedení pokračuje ve své totální válce proti Hamásu – válce, která se odehrává ve vzduchu nad městem Gaza; na úrovni ulic, kde tanky vstoupily do zóny; a pod zemí v labyrintu tunelů pod Gazou – zatímco roste počet obětí neustálého bombardování a ostřelování. Dosud bylo zabito více než 8 000 obyvatel Pásma Gazy, z nichž čtyřicet procent byly děti, podle mezinárodní humanitární skupiny Obrana pro děti, v odvetě za teroristický útok Hamásu na celonoční izraelskou taneční párty, kibuce a malé zemědělské vesnice na jihu Izraele Od 7. října. Hamás stále drží více než 230 izraelských rukojmích, které zadržel onu vražednou sobotu, kdy se na scéně neobjevily téměř žádné izraelské síly po dobu delší než deset hodin.

Izraelský počet obětí útoku Hamásu ze 7. října nyní činí 1400 a zahrnuje 317 členů izraelské armády – některé z těchto obětí mohou být vojenští kontraktoři – a 58 policistů. Podle ministerstva zahraničí bylo také zabito nejméně třicet Američanů, z nichž mnozí pracují pro nevládní organizace, a třináct Američanů je stále nezvěstných. Desítky zajatých Hamásem – mezi nimi velmi mladí a velmi staří – se nikdy nedostali do jeho tunelového systému, protože spadli, nebo spíše byli shozeni z jízdních kol nebo motocyklů, které je vezly, a byli okamžitě popraveni.

V posledních několika dnech izraelské obranné síly eskalovaly své pozemní operace proti Hamásu tím, že vyslaly kolony tanků přímo do Gazy a střílely z dálky na cíle ve městě Gaza. Vojenský expert, který sloužil v bojích IDF, mi řekl, že přesuny tanků byly začátkem druhé fáze jejích bojových operací proti Hamásu. Cílem je podle něj prolomit obranný perimetr Hamásu kolem jeho hlavních bunkrů a tunelů v centru města Gaza. Kolony tanků „nespěchají do středu. Spíše zůstávají na perimetrech a střílejí z dálky.“

Taková taktika, řekl expert, minimalizuje izraelské ztráty a zároveň produkuje stovky zabitých nepřátel: „Vojáci se nehrnou a nebojují tváří v tvář teroristům.“ Nevýhodou takové taktiky je podle něj to, že budovy a čtvrti jsou „srovnány se zemí . . . ať v těchto budovách jsou nebo nejsou civilisté.“ Izrael novinářům neustále sděluje, že obyvatelé města Gaza jsou před útokem na jejich budovy varováni.

Je tu i druhá nevýhoda, dodal: „Pomalý přístup vyžaduje čas. Kolik času má Izrael na pokračování této války? Měl na mysli rostoucí celosvětové protesty volající po příměří.

Ostře rozdělené izraelské vedení, nyní vedené premiérem Benjaminem Netanjahuem, čelí ještě dvěma dalším obavám: vyjednat návrat více než 230 rukojmích Hamásu, mezi něž patří nejméně šestnáct a možná tucet dalších aktivních členů IDF; a zničit rozsáhlý tunelový systém Hamásu, který zahrnuje východy a vchody pod tisíci obytných a kancelářských budov ve městě Gaza, které jsou hlavními cíli izraelského letectva. V tuto chvíli mi bylo řečeno, že téměř 50 procent cílových budov uvnitř města Gaza bylo zničeno a bombardování je naplánováno tak, aby pokračovalo, dokud izraelské letectvo nedosáhne svého cíle vymazat 65 procent možných únikových cest po celém městě pro vedení Hamásu a jeho bojovníky.

Izraelské tvrzení, že všichni obyvatelé cílových budov byli informováni o očekávaném zničení, jen málo zmírnilo mezinárodní rozhořčení nad tím, co je považováno za hrubě nepřiměřenou reakci Izraele na teroristické útoky Hamásu.

Tunely Hamásu „byly oslnivé ve své vynalézavosti“, řekl mi úředník, který pomáhal Izraeli zmapovat tunely a vypořádat se s hrozbou, kterou představuje snadný přístup po celém městě pro bojovníky Hamásu. „V celém městě Gaza byly administrativní tunely, tunely pro velení a řízení a skladovací tunely.“ řekl se stovkami vstupních bodů. Po útoku ze 7. října bylo rozhodnuto, že „všechny budovy s terminálovými východy a vstupními body musí být bombardovány“.

Množství hlíny a suti odstraněných pro podzemní stavbu ve městě Gaza, řekl úředník, se odhaduje na 75 milionů kubických stop (2 123 763 m³) – celkem, jehož likvidace by vyžadovala 140 000 kontejnerů. Úředník použil analogii k popisu projektu, který byl po léta pečlivě sledován externími odborníky pracujícími s izraelskou rozvědkou: bylo odstraněno dostatek materiálu, který by stačil na stavbu Velké pyramidy v Gíze v Egyptě.

Dobře informovaní Američané a Izraelci mi řekli, že nic nenasvědčuje tomu, že by izraelské vedení zastavilo téměř nepřetržitou bombardovací kampaň, dokud nebude zasaženo 65 procent cílů určených ke zničení. Bombardování proměnilo dlouhodobě strádající město Gaza ve smrtící pustinu.

Nedávno mi bylo řečeno, že v době říjnového náletu žilo a cvičilo v rozsáhlém systému, který zahrnoval teplo, světlo a ventilaci, dokonce i klimatizaci, 15 000 až 20 000 bojovníků. Celoměstský přístup umožnil mnoha lidem přicházet a odcházet ke svým rodinám ve městě Gaza.

Izraelské zpravodajské služby nyní chápou, že mnoho tisíc pracovníků z Gazy, kteří vykonávali zaměstnání v Izraeli, poskytli plánovačům Hamásu data a fotografie, z nichž mnohé byly zaslány na mobilní telefony přes WhatsApp, o izraelských kibucích a místních vesnicích, které byly napadeny. 7. října.

Mezitím pokračují vážné rozhovory mezi Izraelem a vedením Hamásu. Hamás si uvědomuje, že izraelské vedení, které 7. října nedokázalo ochránit své občany, touží alespoň zachránit rukojmí prostřednictvím výměny zajatců, jak tomu bylo již dříve. Veřejná diskuse o těchto rozhovorech nepřišla z Tel Avivu, ale od Yahya Sinwara, obávaného a nenáviděného vůdce Hamásu v Gaze, jehož mluvčí vydal v sobotu prohlášení pro televizní stanici Hamasu al-Aqsa, v němž prohlásil, že jeho hnutí je připraveno k „okamžité “ výměně izraelských rukojmích za všechny palestinské vězně v izraelských věznicích. Sinwar sám byl v roce 1999 odsouzen na doživotí za vraždu čtyř podezřelých palestinských informátorů a dvou izraelských vojáků, ale byl spolu s více než tisícovkou spoluvězňů propuštěn v roce 2011 při výměně zajatců za jediného zajatého izraelského vojáka jménem Gilad Shalit.

Bylo mi řečeno – podrobnosti jsou komplikované –, že Sinwar, který se údajně ve vězení naučil hebrejsky, vyjádřil ochotu diskutovat o výměně vězňů, která by zahrnovala propuštění tisíců vězňů Hamásu, kteří jsou nyní v izraelských věznicích. Propuštění vězni by možná byli přemístěni do Kataru. Bylo mi však také řečeno, že jednání se ocitlo ve slepé uličce: Sinwar odmítá zahrnout zajaté izraelské vojáky do dohody a trvá na tom, že je třeba vzít v úvahu mužské izraelské rukojmí ve věku 17 až 45 let – jejich počet může být třicet nebo více – mají být považováni za vojáky kvůli jejich automatickému statutu záložníků IDF až do věku 45 let.

Rozhovory, jak popsal izraelský zdroj, probíhají, i když izraelské speciální jednotky a vojáci pravidelné armády v Pásmu Gazy pronikají tunely ze známých přístupových bodů a ničí východy a ventilační kanály. Hlavním cílem dosavadních průniků bylo zjistit, kde jsou rukojmí držena. Bylo mi řečeno, že došlo k malému odporu, s jedinou významnou obětí v neděli. V tuto chvíli žádná velká izraelská vojenská pozemní invaze do města Gaza nehrozí, ale izraelská letecká a bombardovací kampaň získává na síle. Předpokládá se, že mnoho tunelů se zhroutilo v důsledku těžkého bombardování a není jasné, jak dlouho mohou bojovníci Hamásu přežít, navzdory velkým zásobám potravin a vody. Také mi bylo řečeno, že v celém systému podzemních tunelů není žádná elektřina a všichni bojovníci a rukojmí žijí ve tmě.

Vzhledem ke všem překážkám, které brání jejich záchraně, je osud rukojmí nejistý. Vůdci Hamásu odmítli povolit Mezinárodnímu Červenému kříži návštěvu rukojmích. A jeden dobře informovaný Izraelec mi řekl, že před dvěma týdny Netanjahu nařídil izraelským zahraničním a domácím zpravodajským agenturám, aby „vypátraly a zabily každého politického a vojenského vůdce Hamásu“ na Blízkém východě. „Izrael nemilosrdně,“ bylo mi řečeno, „jde po rodinách, manželkách, dětech, bratrech, sestrách, rodičích politických a vojenských vůdců Hamásu.“ Řekl, že čtrnáct členů rodiny Ismaila Haniya, politického vůdce Hamásu sídlícího v Kataru, již bylo zabito. Během dvou dnů po náletu ze 7. října byla podle něj zabita vdova po Abdel Aziz al-Rantisim, spoluzakladateli Hamásu, který byl zavražděn v roce 2004. Podobně řekl, že osm členů rodiny Muhammeda Deifa, vojenského vůdce Hamásu, bylo zabito ve svých domovech.

„Z pohledu Izraele,“ řekl mi Izraelec, „je to nyní válka bez jakéhokoli omezení.“, napsal Hersh ve svém článku na platformě Substack.

Doplnění:

Podle ministerstva zdravotnictví Gazy stoupl počet lidí zabitých při izraelských útocích na Gazu vzrostl na 8 796, z toho 3 648 dětí a 2 290 žen.

Nejméně 22 219 lidí je zraněno.

Existuje 2030 zpráv o pohřešovaných lidech, včetně 1120 dětí pohřbených pod troskami.

Zabito 130 záchranářů a lékařů, zničeno 28 sanitek a zaznamenáno více než 270 útoků na zdravotnický systém v Gaze.

16 nemocnic z 35 je mimo provoz a 51 ze 72 klinik urgentního příjmu je zavřeno.

Na okupovaném Západním břehu Jordánu bylo zabito 128 Palestinců a přes 1980 zraněno.