Transgenderová ideologie se šíří jako nákaza, spílají americké matky

V září 2020 byla January Littlejohnová z Tallahassee na Floridě šokována, když jí její třináctiletá dcera nechtěně prozradila tajemství. Školní úředníci chtěli vědět, které toalety preferuje „v důsledku požadované změny jména“. Ještě více ji šokovalo zjištění plánu, který byl vypracován během schůzky její dcery s představiteli školy. To vše bez vědomí a souhlasu matky.

„Byla v tom tak lehkovážná,“ uvádí Littlejohnová pro The Epoch Times, „a já jsem pochopila, že tyto děti, které se z ničeho nic hlásí k transgenderové identitě, nemají ani ponětí o rozsahu a míře toho, co říkají, o věcech, které žádají, pokud jde o hormony a operace. Je to, jako by žádaly o kroužek v nose, obarvení vlasů nebo kus oblečení, o kterém vědí, že je rodiče odmítnou. V mnoha ohledech se to stalo novým zdrojem vzpoury dospívajících, jenže dlouhodobé důsledky jsou mnohem závažnější.“

Školy podle ní vytvářejí obrovský klín mezi genderově zmatené děti a jejich rodiče. „Navíc vyloučením rodičů mohou zůstat bez kontroly a řešení dalších problémů s duševním zdravím, které často doprovázejí transgenderovou identitu, jako jsou deprese a úzkosti.“

Podle Plánu podpory transgenderových genderově nekonformních žáků školského okrsku v Leon County – vyplněného během neveřejného setkání a exkluzivně získaného deníkem The Epoch Times – se v části A „kontrolního seznamu“ zaznamenává nový nebinární status dítěte, „preferované jméno“ a „preferovaná zájmena“.

Označení nebinární pohlaví používají někteří lidé k označení genderové identity, která není ani výlučně mužská, ani ženská, zkrátka něco mezi anebo obojí zároveň.

Dítě také uvedlo, že rodiče sice vědí o jejím rozhodnutí identifikovat se jako „nebinární“, ale nepodporují ho a doma nepoužívají jeho preferované jméno ani zájmena. Proto bylo ve formuláři v sekci „Zapojení rodičů/opatrovníků“ jasně uvedeno, že personál nebude rodiče informovat o ničem, co se týká realizace tohoto plánu, a nebude „při rozhovoru s rodiči uvádět zájmena specifická pro pohlaví“.

Na dotaz o „očekávání ohledně ubytování na případných výletech s přenocováním“ se nezletilé dítě mohlo rozhodnout, že mu „nebude vadit ubytování s kterýmkoliv pohlavím“. Tím se otevřely dveře k tomu, aby dcera paní Littlejohnové byla na vícedenních školních výletech ubytována s dospívajícími chlapci bez vědomí rodičů.

„Máme problém udržet se v obraze, a když si to dáte vyhledat na internetu, většina toho, co vám vyjede, je, že máte své dítě utvrzovat [v jeho názoru], jinak spáchá sebevraždu. To je celý jejich argument. Sebevražda je zbraň, která má rodiče zastrašit, aby své děti utvrzovali ve svém postoji, i když vědí, že je to pro jejich dítě špatná volba,“ vysvětluje Littlejohnová.

„To, co vidíme, je naprostá sociální nákaza zranitelných dětí, většinou dívek. Mnozí z těchto dospívajících jsou izolovaní, sociálně neobratní a mají problém zapadnout a najít si přátele. Někteří z nich jsou nadaní a mnozí se pohybují na autistickém spektru. Upnou se na transgenderovou identitu v domnění, že všechny jejich úzkosti a nejistoty zmizí a že je vrstevníci a učitelé okamžitě pochválí. Transgenderové identity jsou opěvovány mainstreamovými médii, zábavním průmyslem a sociálními médii. Je to sociální nákaza podobná anorexii, která postihuje zranitelné dospívající. Přesto je oslavována a šíří se jako požár,“ říká Littlejohnová.

V dopise z 24. května, který byl adresován právnímu zástupci manželů Littlejohnových, školní inspektor připustil, že „neexistoval žádný důvod pro vyloučení“ rodičů ze soukromé schůzky. Uvedl, že „úředníkům byly poskytnuty revidované otázky a odpovědi týkající se konkrétně obav Littlejohnových, v nichž se opakuje pokyn neprodleně kontaktovat rodiče žáků, kteří se identifikují jako LGBTQ+.“

Poté, co jsme se obrátili na Leon County Schools, abychom zjistili, zda bude mít Listina práv rodičů nějaký dopad na stávající školní pravidla, sdělila nám Kathleen Rodgersová, která je zodpovědná za rovnost, že „pracují na sestavení podrobnějších pravidel, kde bude zapracována i Listina práv rodičů.“

„Jsou nás stovky“

„Musím to udělat anonymně z několika důvodů, ale ten první a nejdůležitější je chránit svou dceru,“ svěřila se deníku The Epoch Times jedna matka z Wayne v Pensylvánii a dodala: „Také se obávám, že když budu mluvit příliš nahlas, aktivisté se na mě zaměří. Nevěřím, že by mě můj šéf vyhodil, ale jeho nadřízení by mohli. S mluvením na veřejnosti je prostě spojeno až moc rizik. Přála bych si, aby to bylo jinak, ale taková je doba, ve které žijeme.“

Tato matka z Pensylvánie uvedla, že patří do dvou podpůrných skupin, a vysvětlila, jak jsou všichni „zděšeni tím, jak školy, lékaři a poradci zbavují rodiče jejich práv na to, jak vychovávat své děti“, a „aktivně před rodiči věci tají“.

„Naše děti stále potřebují potvrzení o souhlasu s výletem nebo souhlas s užíváním Tylenolu ve škole, ale školy dovolí dětem měnit si ve škole jména, osobní zájmena a zvolit si toalety, aniž by o tom rodiče informovaly,“ podotýká.

„Jsou nás stovky,“ říká žena a popisuje: „Byli jsme vyděšení, zmatení, naštvaní. Náš počet rychle roste. Cítím potřebu promluvit, protože na vlastní kůži vím, jak tato ideologie rozděluje rodiny.“

„Cítím se tak šokovaná a rozčarovaná,“ řekla listu The Epoch Times matka z Portlandu ve státě Oregon, rovněž pod podmínkou anonymity, aby byla chráněna identita její dcery.

Její noční můra začala těsně před 13. narozeninami dcery, která si u Amazonu vyžádala „nebinární“ vlajku a odznak „they/them“ (oni/jim). Během několika dnů její dcera prošla kompletní změnou vizáže a od nošení rtěnky, řasenky, sukní a crop-topu přešla k nakupování chlapeckého oblečení a všeho duhového. „Byla to úplná změna,“ popisuje matka.

„Krátce poté, co se to všechno stalo, jsem požádala o přístup k jejímu školnímu účtu, abych zjistila, že si oficiálně změnila zájmena na ,oni/jim’ a všichni zaměstnanci školy se musí podřídit,“ vysvětlila. „Pak jsem škole poslala e-mail, abych se zeptala na jejich zásady používání WC, a ředitelka mi poslala zpět okresní zásady, které mají šest stran a podrobně popisují všechny definice a nastiňují, že vše musí být v souladu se samozvanou ,genderovou identitou’ dítěte.“

„Jméno a osobní zájmena jsou na dítěti. Rodiče o tom nemusí být informováni, natož aby se to s nimi konzultovalo. Používání toalet, šatny, dokonce i ubytování na školním výletě musí být v souladu s preferovanou genderovou identitou. Udivilo mě to. Jak je možné, že jsem osm let byla ve veřejném školství a neměla jsem ani tušení, že se moje dítě učí právě takovýmto názorům?“ praví zaraženě matka z Oregonu.

Různé státy, stejný příběh

Přestože tyto rodiny žijí v různých státech USA, jejich příběhy vykazují jasné shody.

„Karanténa rozhodně vystupňovala izolaci, čas strávený u obrazovky a vystavení rodové ideologii prostřednictvím kamarádů, kteří jí posílali videa,“ řekla Littlejohnová.

„Nikdy jsem jí neměla dát přístup k internetu a rozhodně jsem ji měla sledovat ještě přísněji, než jsem to dělala. Obviňuji YouTube a influencery na platformách, kteří prodávají tenhle brak ,narodit se ve špatném těle’ našim vnímavým a zranitelným dětem,“ říká matka z Pensylvánie, která také viní školy, že celý tento fenomén umožňují a tají před rodiči.

„Začala jsem horečně pátrat a snažila se zjistit, co se mé dceři stalo,“ vypráví matka z Portlandu. „Našla jsem diagnózu Rapid-Onset Gender Dysphoria a začala jsem neúnavně číst. Bylo mi naprosto jasné, že moje dcera byla nějakým způsobem indoktrinována.“ S hrůzou následně zjistila, že o různých pohlavích a genderismu se vyučuje i na škole její dcery.

Strach a důsledky

„Největší strach mám z toho, že se odcizíme než bude dceři osmnáct,“ svěřuje se matka z Pensylvánie. „Děsím se toho, že začne brát testosteron a podstoupí dvojitou mastektomii. Děsím se, že pokud začne brát testosteron, už nikdy neuslyším její krásný zpěvavý hlas a neuvidím její krásnou tvář bez vousů. Děsím se toho, že tyhle věci udělá, a stejně nenajde úlevu, kterou si myslí, že jí to přinese, protože nepřinese. Děsím se toho, že mě vyřadí ze svého života, protože já tuhle její volbu nepodpořím.“

„U těchto genderově nevyhraněných dětí se věci rychle stupňují od ,jsem nebinární’ k ,myslím si, že jsem kluk, chci podprsenku na stahování hrudníku, nesnáším svá prsa a chci podstoupit rekonstrukci hrudníku’, jak ji pro své účely přejmenovali z dvojité mastektomie, protože to zní lépe,“ řekla Littlejohnová. „Byla jsem zděšená a zpanikařila jsem, jednala jsem z čiré hrůzy, že mému třináctiletému dítěti, které bylo ještě před měsícem naprosto spokojené s tím, že je dívka, vymyli mozek a ono teď odmítá své krásné, zdravé tělo.“

„Opravdu se hodně bojím o naše děti a o strašlivé emocionální a duševní škody, které jsou jim způsobovány, a o případnou nevratnou fyzickou újmu, kterou utrpí v důsledku hormonů na křížení pohlaví a dvojité mastektomie, pokud jim bude dovoleno, aby dál věřily těm lžím. Je to útok na rodičovství a naše ubohé děti jsou jeho obětí. Předkládat mladým lidem tyto matoucí informace v době, kdy se ještě vyvíjejí, je zločin. Každý z nás by měl být pobouřen,“ míní matka z Portlandu.

Kdo za to může?

„Velkou roli v tom hrají školy,“ říká Littlejohnová a dodává: „Nezaujímají neutrální postoj, jenže tyto děti potřebují neutrální prostředí, aby mohly tyto problémy zpracovat.“

Podle Littlejohnových existuje spousta dětí, které se nechaly chytit do módní trans-pavučiny. Jsou to děti, které skutečně emocionálně trpí, mají v sobě minulá traumata, ať už sexuálního či fyzického rázu a mnohé z nich také trpí depresemi, úzkostnými poruchami, poruchami příjmu potravy a celou řadou dalších psychických problémů, „které se ve jménu genderové identity zametají pod koberec“.

„Mnoho z těchto dětí zoufale potřebuje poradenství v oblasti duševního zdraví, ne hormony,“ vysvětluje Littlejohnová.

„V našich skupinách jsem četla tolik příběhů od pokusů o sebevraždu až po úplné odcizení se rodičům“, svěřuje se se svými dojmy matka z Pensylvánie. „Je to zničující a velká část společnosti hází vinu na rodiče, kteří děti v jejich postoji neutvrzují. Nazývají je transfobními fanatiky a říkají nám, že je dobře, že od nás naše děti utekly, protože jsme nechtěli, aby naše dcery dobrovolně podstoupily dvojitou mastektomii nebo aby naši synové podstoupili operaci tam dole, nebo nechceme, aby se z nich stali celoživotní pacienti a byli sterilní ještě předtím, než dokončí vysokou školu.“

„Je tolik lidí, které za to činím zodpovědnými,“ dodává matka z Pensylvánie. „Zdá se, že ten seznam se denně rozrůstá. Samozřejmě sebe, viním lékaře, kteří složili přísahu, že nebudou škodit, a kteří dívkám, jako je moje dcera, říkají, že svazování hrudníku je bezpečné, blokátory puberty jsou vratné, a pak jim v kartách mění preferované jméno a osobní zájmena. Viním velké farmaceutické firmy, že to prosazují a lobbují za to, aby si mohly nacpat do chřtánu doživotní pacienty. Viním z toho politiky, kteří se pod rouškou ,rovnosti’ snaží schvalovat zákony, které ženám berou jejich práva založená na pohlaví. Viním společnost, že se obrací zády k rodičům, kteří nemají na srdci nic jiného než nejlepší zájem svých dětí, a očerňuje je za to, že se odvážili zpochybnit současnou rétoriku.“

Floridské zákony na straně rodičů

„Opravdu věřím, že bez podpisu zákona o právech floridských rodičů guvernérem Ronem DeSantisem bychom nedosáhli pokroku, kterého se školou dosahujeme,“ prohlašuje Littlejohnová. „Myslím, že jsme díky tomu získali obrovského spojence na naší straně. Okres ví, že jim to už nemůže projít, že to nemůže rodičům dělat. Stejné změny v jejich pravidlech jsme požadovali přitom už v lednu a daleko jsme se nedostali.“

Tisková mluvčí floridského guvernéra Rona DeSantise Christina Pushawová ve vyjádření pro The Epoch Times uvedla, (a zároveň poznamenala, že se na „tuto důležitou záležitost“ nezeptala žádná jiná média), že: „Guvernér DeSantis podepsal 29. června 2021 zákon H.B. 241, Zákon o právech rodičů, který zabraňuje státu, jeho složkám nebo jakékoli vládní instituci zasahovat do základních práv rodiče řídit výchovu, vzdělání, zdravotní péči nebo duševní zdraví nezletilého dítěte, aniž by prokázal, že takové opatření je rozumné a nezbytné k dosažení naléhavého státního zájmu a že takové opatření je úzce přizpůsobené a nedá se jinak zajistit méně omezujícími prostředky.“

„Pokud se jakýkoli školní úředník pokusí indoktrinovat jakékoli dítě, aby se ,stalo transgenderem’ (což by znamenalo lékařské a psychologické zásahy), jedná se jednoznačně o porušení práv rodičů,“ upřesnila Pushawová a dodala: „Takové případy by nebyly přiměřené ani nezbytné k dosažení naléhavého státního zájmu – ve skutečnosti je tomu právě naopak. V zájmu státu je mít silné rodiny a umožnit rodičům vychovávat své děti v souladu s jejich vlastními hodnotami.“

„I pro ostatní rodiče s dětmi, které mají zmatek ve svém rodu, existuje naděje,“ ujišťují manželé Littlejohnovi.

„Naše dcera se má skvěle. Je šťastná a zdravá a my jsme velmi tvrdě pracovali na tom, abychom s ní obnovili vztah a vrátili jí lásku k sobě samé. Genderová ideologie není lékem na úzkost dospívajících nebo sociální izolaci v důsledku covidu.“

PATRICIA TOLSON