Třetina Čechů na hraně chudoby a Fiala nakupuje v Německu

Že jsou tam potraviny levnější, balení větší a že Češi za některé zboží platí až dvojnásobné sumy.

Než se dostaneme k rozboru významu premiérské nákupní exkurze, zasaďme ji do kontextu tuzemské reality.

Ta je v poslední době dost skličující. Neuplyne den, aby se konzument zpráv nedozvěděl, co všechno zase zdražuje. Vysázím sem pro ilustraci několik titulků, s nimiž v posledních dnech přišla agentura ČTK.

PŘÍKLADY ZDRAŽOVÁNÍ Z POSLEDNÍCH DNŮ

Parkování na městských parkovištích v Liberci bude stát dvakrát více než teď

Eurostat: České domácnosti měly v 1. pololetí nejdražší plyn a elektřinu ve V4

Hradec Králové hodlá od ledna zdražit poplatek za odpad o třetinu na 800 Kč

K tomu ještě několik osobních postřehů. Zůstanu-li na svém domovské severu, pak v Liberci teď zdražují jízdenky v MHD z 24 na 34 korun. V nejžádanější červené zóně v centru města zároveň stoupne cena za hodinu parkování ze 40 na 80 korun.

V sousedním Jablonci nad Nisou, na rohu naší ulice, stojí obchůdek malého českého řetězce. Jsem v potravinářství laik, ale 50 korun za 10 deka šunky se mi zdá jako docela ranec. Dcerami milovaného a pro jejich vyvíjející se organismy zřejmě i prospěšného lososa, jehož dva plátky vyjdou skoro na čtyři stovky, už nekupuji vůbec.

„Česká republika je v Evropské unii unikátní tím, že má obrovské množství lidí žijících těsně nad hranicí chudoby. Podle odhadů jsou to až dva miliony lidí,“ řekl minulý týden předseda Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení ČR Karel Schwarz. Další milion lidí žije podle něj pod touto hranicí.

Z čerstvé zprávy o stavu chudoby v Česku navíc plyne, že mezi lednem 2020 a březnem 2023 vzrostly ceny kumulativně o 33 procent.

Podle analytika pro sociální záležitosti Charity ČR Jiřího Vraspíra se v posledním roce zhoršila zejména situace rodin s nízkými příjmy. Třetina českých domácností se po zaplacení všech nákladů ocitne na nule či pod ní. Oproti situaci před několika lety je to zhoršení o více než 10 procentních bodů.

Nemyslím, že se zásadně zmýlím, vyslovím-li domněnku, že typický občan České republiky za běžné živobytí vydá letos o desítky tisíc korun víc než ve zmíněném roce 2020.

A že pro nemálo lidí je to minimálně psychicky devastující.

A do toho nám premiér Petr Fiala z plakátků i sociálních sítí kupříkladu vzkazuje, že „Česko musí mít ekonomiku postavenou na znalostech a inovacích“, případně že „podpora našich firem v zahraničí se vyplácí“. Anebo že „bez bezpečnosti není prosperita“.

Proti čemuž nelze nic namítat. Obecně je to bezesporu pravda. Potíž je, že jde o hesla ukotvená jaksi mimo čas a prostor. Spousta lidí má momentálně úplně jiné starosti.

Pročež se šéf vlády zřejmě rozhodl přiblížit lidu a vypravil se do Bavorska nakupovat. Do košíku naložil chleba, máslo, vajíčka, kečup, Nutellu atd., aby naznal, že jsou tam lacinější než v Chebu.

Celé se to moc nepovedlo

Výjezd za hranice přinesl víc otázek než odpovědí. Jakou zprávu chtěl Petr Fiala národu předat? A otázka ještě důležitější – když už k celé akci došlo, co ze své neveselé nákupní investigace pro sebe jako politika v čele země vyvodí? Nevíme. Jako divák jsem očekával, že se na konci videa premiér vytasí s nějakým náznakem řešení, byť třeba nepůvodního.

Jako když se například před časem francouzská vláda dohodla s prodejci a výrobci potravin na zintenzivnění boje proti inflaci. Firmy se zavázaly zmrazit nebo snížit ceny u 5000 výrobků denní potřeby. Nebo jako když Itálie zavedla čtyřicetiprocentní daň z letošních mimořádných zisků bank a vybrané peníze chce použít na pomoc držitelům hypoték a na snížení jiných daní. Nebo něco jiného, z čeho by koukala aspoň trocha pochopení, empatie.

Leč Petr Fiala s ničím podobným ani jiným nepřišel. Snad by stačilo i ostré prohlášení, filipika na obranu odíraného českého spotřebitele. Ve videu šéf vlády pouze konstatuje, že vláda „cenotvorbu“ neřídí. Ale že si bude chtít s výrobci potravin promluvit.

Nějak nevím, co dodat. Možná se Petr Fiala bojí říct lidem narovinu, že líp hned tak nebude. Že krize možná potrvá čtyři, pět, nebo bůhvíkolik let.

V komunikaci s národem kabinet každopádně selhává. Bylo to řečeno mnohokrát, ale k předsedovi vlády se to buď nedoneslo, nebo to nepovažuje za důležité.

Obě varianty jsou znepokojivé. Mají-li lidé dojem, že na ně politici nemyslí, začnou se poohlížet jinde. Což nemusí dopadnout dobře.