Ukrajina byla dle Šichtařové jen „báječnou záminkou“ pro inflaci, která musela tak jako tak přijít

Velké výkyvy v ekonomice vychází dle Markéty Šichtařové vždy ze stejných kořenů – marxismem poháněnými nadměrnými zásahy do ekonomiky. A současná inflace? Pro již dávno „našponovanou“ situaci byla válka na Ukrajině jen vhodnou výmluvou.

Na konferenci „Exponenciální byznys pro 21. století“, která se konala 27. září 2023 v Praze, vystoupila známá ekonomka a finanční poradkyně Markéta Šichtařová, která se ve svém projevu zaměřila na spojitost mezi umělými zásahy do ekonomiky a inflací.

Na úvod sdělila, že současná inflační vlna pro ni nebyla žádným překvapením vzhledem k nadměrným zásahům do ekonomiky za posledních zhruba 20 let ze strany centrálních bank (tisk většího množství peněz do oběhu), vlád (zvyšujícímu se zadlužování/půjčkám) a „díky“ legislativním regulacím.

Šichtařová konstatovala, že v onom období se intenzita zásahů do ekonomiky výrazně zrychlovala a zintenzivňovala.

„Dokonce bych řekla, že se i zintenzivňuje to tempo zintenzivňování,“ pokračovala ekonomka a upozornila zejména na poslední zhruba čtyři roky, tedy od začátku covidu do dnešního dne, během kterých „se světová ekonomika naprosto zásadně proměnila“.

Kritizovala argumenty typu „za inflaci může válka na Ukrajině a energetická krize“.

U grafu s úrokovými sazbami v ČR a EU vysvětlovala: „To, že musí dojít k inflaci, muselo být každému ekonomovi jasné posledních 10, možná 13 let… Tento graf ukazuje, jak se zlevňovaly peníze. Tento graf ukazuje, jak centrální banky hrnuly do oběhu peníze – nekryté peníze. A když něčeho je hodně – tedy peněz – potom cena toho něčeho klesá.“

„Cenou peněz jsou úrokové sazby, úrok je cenou peněz. A jestliže úrok v eurozóně klesl pod nulu, potom to znamenalo, že cena peněz je záporná… Už v té chvíli muselo být jasné, že tohle skončí inflací. Válka na Ukrajině se stala jenom báječnou záminkou. Báječnou záminkou, která přišla v tu správnou chvíli, kdy zrovna inflace začínala,“ pokračovala.

Poté se vrátila v čase ke krizím v letech 1929 a 2008, které dle ní měly v podstatě stejné kořeny. „I stav, který je před námi… bude mít opět stejné kořeny,“ dodala Šichtařová.

„Špatné peníze – to znamená, že začaly být tištěny peníze tak, že se zcela odtrhly od produkce zboží a služeb,“ vysvětlila ony kořeny.

Moderní marxistická monetární teorie

Zásadním okamžikem pro inflaci byly dle Šichtařové roky 2019 a 2020, kdy už existoval výhled, že má dojít ke standardní ekonomické recesi, která je přirozenou součástí cyklu.

Jenže přišel covid „a vlády světa řekly: ‚Nám se to nelíbí, my nenecháme nikoho zbankrotovat. Jsme v 21. století. Nějaké střídání hospodářského cyklu, to je jak za krále Klacka, to my nestrpíme. My tady máme moderní monetární teorii, která vychází z marxistických kořenů a která říká, že my jsme schopni hospodářskému cyklu zabránit, poručit větru dešti, a jsme schopni způsobit to, aby ekonomika stále jenom rostla, a způsobíme to tím, že budeme stále tisknout peníze‘“, uvedla ekonomka.

Už tomuto období dle Šichtařové předcházel velký rozdíl mezi reálnou ekonomikou a finančními trhy. Lockdowny pak způsobily, že odstup se ještě zvětšil obdobně jako v roce 1928. „Dopadlo to přesně tak, jak to podle ekonomické teorie dopadnout muselo – mám na mysli podle té klasické teorie, nikoli podle té moderní marxistické monetární teorie – totiž dopadlo to tak, že se nutně musela provalit inflace.“

Dodala, že centrální banky, které tento scénář nepředpokládaly, byť měly, reagovaly „jediným způsobem, který znají“, tedy zvyšováním úrokových sazeb.

Později komentovala, že do roku 2020 byla inflace schovaná za cenami cenných papírů, akcií a nemovitostí. „Projevila se až po lockdownech, kdy lidé chtěli ve velkém nakupovat,“ sdělila a připomněla, že lidé měli navíc k dispozici vládní „dotační peníze“.

Nastala dle ní situace, že na trhu nebylo dost zboží a „každý si chtěl něco koupit, ale nebylo co“ a inflace se nutně musela provalit do růstu cen běžného zboží a služeb.

Dalším marxistickým prvkem, který ekonomiku negativně ovlivňuje, je dle Šichtařové mechanismus přerozdělování a zadlužování státu. Ty vedou k tomu, že stát bere produktivním, dává „sociálně slabým“ a zpomaluje se ekonomika.

„To potom vede k tomu, že každý chce být sociálně slabý, aby byl přerozdělován. A v ekonomice, kde se víc přerozděluje než tvoří, už se nesoutěží o to, kdo bude nejefektivnější a kdo vydělá víc peněz. V takové ekonomice se soutěží o to, bude nejchudší, nejvíce neschopný, nejlínější – protože takový dostane nejvíce peněz. Ovšem, tím pádem ubývá těch, kteří ty peníze a hodnoty tvoří,“ popsala logiku Šichtařová.

Evropa je dle ní odsouzena k tomu, že s takovouto filozofií „nutně musí v lepším případě stagnovat a v tom horším případě musí jít postupně ke dnu“.

K interakci mezi zadlužováním vlád a činností centrálních bank pak Šichtařová naznačila, že teorie nezávislosti centrálních bank v praxi neexistuje, a že má podezření, že křesla v těchto bankách jsou obsazována tak, aby vládám pomáhaly „řešit“ zlevňování zadlužení vyvoláváním inflací.

Krize dle ní relativně slušně přežily pozemky a zlato. Na historickém vývoji cen zlata, coby dosud trvalého uchovatele hodnoty, demonstrovala spojitost inflace s tiskem peněz centrálními bankami.

Očekává také, že akcie čeká velký pád, protože jsou přehřáté natištěnými penězi.

„Euro je problémem Evropy“

Šichtařová podala i svůj pohled na euro, které je dle ní „problémem Evropy“.

Vysvětluje to tím, že hospodářská politika Evropské centrální banky je šitá na míru evropskému průměru a díku tomu má euro nízké úrokové sazby. Právě to může být pro některé země kořenem problému.

„Když jsou peníze velmi levné, je velmi levné zadlužit se,“ uvedla Šichtařová a pokračovala tím, že mnohé země, které byly v minulosti rozhazovačné a neuměly moc rozumně hospodařit, byly brzděny vysokými úrokovými sazbami. V okamžiku přijetí eura se však naskytne jiná situace – nižší úrokové sazby – a země se začne zase více zadlužovat. Jako příklady uvedla Řecko a Itálie.