Ukrajince v ČR chceme |

Sdílet článek:

Evropskou unii čeká další obrovský příliv uprchlíků; tato vlna se ale bude od té předchozí diametrálně lišit, alespoň z českého hlediska.

V roce 2015 zde vznikl značný odpor proti přijímání uprchlíků z islámských zemí, který se částečně organizoval pod heslem “Islám v ČR nechceme”. Je zajímavé, že veškeré argumenty tehdejších odpůrců přijetí uprchlíků jsou tentokrát nepoužitelné.

Například:

– uprchlíci přicházejí z jiného civilizačního okruhu a budou se obtížně integrovat – není tomu tak, Ukrajina je nám kulturně blízká, uprchlíci se jazyk naučí poměrně rychle, jejich děti se snadno zařadí do zdejších škol, věřící se mohou zapojit do místních náboženských komunit,

– uprchlíci mají jiné hodnoty – není tomu tak, například o systematickém utlačování žen nebo právu šaria nelze hovořit,

– uprchlíci nechtějí pracovat – není tomu tak, Ukrajinci byli dosud naopak příkladem zaměstnanců ochotných vykonávat práce, které místní odmítají,

– jde o ekonomické migranty – není tomu tak, válečnou situaci na Ukrajině těžko zpochybnit,

– jde o bezpečnostní riziko – není tomu tak, Evropa se určitě nepotýkala s vlnou atentátů spáchaných pro větší slávu Ukrajiny,

– uprchlíci přicházejí z rozvrácených, dlouhodobě nefunkčních zemí – není tomu tak, korupce na Ukrajině je sice příslovečná, ale ta země dosud fungovala víceméně standardně,

– uprchlíci mají zůstávat v první bezpečné zemi – nyní jsou těmi prvními bezpečnými zeměmi Polsko, Slovensko a Maďarsko, ale z historických důvodů je nutné mezi ně počítat i nás, tudíž se považujme pro účely migrace z Ukrajiny právě za takovou zemi “hned za hranicemi”.

Tato vlna je odlišná i v mnoha dalších směrech: uprchlíci mají obvykle doklady, je mezi nimi daleko vyšší podíl žen a dětí a také cílové země jsou odlišné.

Zbývá ale otázka jiná: kdo to všechno zaplatí?

Už nyní je zjevné, že novou vládou slavně přepracovaný rozpočet se může hned po přijetí neslavně hodit do koše.

Na druhou stranu, je dost možné, že náklady nebudou nakonec tak hrozivě vysoké, jak se to nyní jeví. Část ponese početná místní ukrajinská komunita, která se musí starat o své lidi, část občané ze svých soukromých zdrojů, neboť ochota k solidaritě je zatím značná. Náklady na výuku jazyka jistě nebudou tak vysoké jako v případě islámské migrace a za integrační programy není třeba utrácet peníze. Uprchlíci se také zřejmě budou chtít velmi brzy zapojit do pracovního procesu a pracující člověk je z ekonomického hlediska něco úplně jiného než někdo, kdo celé dny lelkuje v uprchlickém centru (pozor na pojmy, protože matka, která se celodenně stará o dítě, také pracuje, nicméně není ekonomicky aktivní, takže náklady na její zaopatření musí hradit někdo jiný).

Celkově z toho vychází, že žádné argumenty proti přijímání ukrajinských uprchlíků neexistují. Musíme se o ně postarat a já věřím, že tak bez řečí učiníme. Doufám, že se tato otázka vůbec nestane předmětem společenské diskuse.

Islám jsme v ČR nechtěli, ale Ukrajinu v ČR přijmout musíme.