University jsou nefunkční, jsou inkubátory socialismu |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

Ludwig von Mises nazýval university své doby „mateřskými školami socialismu“, kvůli nevyhnutelné zaujatosti ve prospěch socialismu u všech vládou financovaných universit. Také řekl, že je tu vždy nějaký zbytek studentů, kteří nemohou být koupeni tím, že se víří bubny stran údajných zázraků socialismu a „nedokonalostí“ volno tržního kapitalismu. Je to právě tento zbytek, kterému Misesův institut věnuje mnoho úsilí, co se týká vzdělávání a inspirace v misesovské-rothbardovské tradici.

Velká většina dnešních amerických universit se stala inkubátory socialismu v mnohem větším rozsahu, než cokoliv Mises mohl zažít. Vyprodukovaly generace studentů, kteří jsou zběhlí ve všech levicových banalitách, ve všech, i když postrádají základní dovednosti kritického myšlení. (Tak zvaná „kritická teorie“, vynalezená marxistickými profesory práva, není o kritickém myšlení, ale o kritizování kritiků socialismu a kritizování všech institucí západní civilizace). Jedinečné motivační systémy na amerických universitách toto umožnily.

Téměř všechny university jsou buď vládou financované státní university anebo soukromé neziskové university, které dostávají významné množství vládních dotací, čímž se z nich stávají de facto státní university. (Vzpomeňme na pořekadlo: kdo bere královské peníze, stává se královým člověkem). Jako takové, nemají tyto university žádné reálné zákazníky v podnikatelském slova smyslu. Studenti se sami nepovažují za zákazníky v tom smyslu, jako jsou zákazníky řekněme ve Starbucksu anebo Pizza Jointu. Zřídka platí účty za toto vzdělání; to hradí matka a otec nebo daňoví poplatníci anebo banky, která poskytují studentské půjčky. Rodiče mohou platit účty za vzdělání, ale jsou to děti, které získávají primární přínosy vyššího vzdělávání, pokud takové přínosy vůbec existují. Tak je spotřebitelský tlak, který vede k spotřebitelské suverenitě, jen velmi slabý.

Ve vládních anebo soukromých neziskových universitách nejsou zde žádní akcionáři, a tak zde ani není žádný tlak akcionářů tak, jako v konkurenčním podnikání. Na vrcholu toho je turbo racionální ignorace. Když získáváme během našich životů informace, získávají se většinou pomocí školy, získání a udržení pracovního místa, založení rodiny, koupení bydlení a aut atd. Jde o soukromé záležitosti. Trávíme však relativně málo času tím, abychom se sami informovali o vládní politice. Kromě toho vláda na všech úrovních je tak kolosální, že žádná lidská mysl by nemohla obsáhnout malou část jednoho procenta toho, co vláda dělá. Jsme tak racionálně ignorantní k většině toho, co vláda dělá. University jsou stejným případem, ale kromě toho je mnoho lidí vystrašeno lidmi s PhD. tituly v podobném smyslu jako ti, co uctívají lékaře a jsou jimi strašeni. Díky tomu jim velmi často neodporují. Racionální ignorace se stává turbo ignorací, když se přejde k universitám a doktorům.

Akademické rady na universitách jsou primárně složeny z poskoků a poskokyň, kteří schvalují z větší části rozhodnutí správců universit. Oponovat jim, by mohlo ohrozit hlavní důvody toho, proč jsou ve správních radách. Na první místě: vylepšení svých soukromých životů, lokální reputace a podnikatelské kontakty. Akademické rady jsou snadno rychle smířeny s nejnovějšími synonymy pro socialismus „diverzitou, rovností a inkluzí,“ s jejich hrozbami v podobě označování kritiků jako rasistů anebo sexistů.

Na některých univerzitách může členy správní rady odvolat prezident univerzity, nikoli naopak. Když jsem na začátku 90. let nastoupil na „Loyola University“ ve státě Maryland, jeden z vedoucích pracovníků fakulty vzpomínal, jak absolvent Loyoly Tom Clancey, slavný spisovatel, nebyl pozván zpět do správní rady poté, co si příliš stěžoval na to, že syn pošťáka, jako byl on sám, si už nemůže dovolit platit školné.

Takzvaný recenzovaný (peer-review) výzkum není všechno, co se o něm říká. Mnoho universitního výzkumu je financovaného vládou, recenzenti jsou často velmi pečliví, aby nedovolili publikování mnoho článků (pokud vůbec), které kritisují stát. Zkuste kariéru environmentálního vědce, který kritisuje americkou „Agenturu pro ochranu životního prostředí“ anebo zemědělského ekonoma, který kritisuje masivní intervence ministerstva zemědělství. I moderní fyzici jsou zcela oddaní vojenským aplikacím. Ekonom Larry White publikoval výzkumný článek, který odhalil, že téměř tři čtvrtiny všech recenzovaných článků ohledně monetární ekonomie bylo vytvořeno autory-ekonomy, kteří měli nějaké spojení s americkou centrální bankou Federálním reservním systémem. Jak kdysi řekl Milton Friedman, pokud někdo chce kariéru monetárního ekonoma, je nejlepší pokud nekritisuje hlavního zaměstnavatele v tomto oboru.

Nezapomeňme také na to, že teorie italského komunisty Antonia Gramsciho o „dlouhém pochodu institucemi“ pro to, aby se země stala komunistickou, byla prvně šířena na universitách a pořád tu metastázuje. Extrémně levicová zaujatost mezi universitními učitelskými sbory je toho důkazem, navíc mnoho vysokoškolských učitelů je nepřáteli akademických svobod i přesto, že falešně tvrdí něco jiného. Kvůli absenci tlaku ze strany zákazníků a držitelů akcií – nebo i voleb, jako je tomu u vlády – se správa universit často chová jako diktátorští tyrani, kteří se nikomu nezodpovídají. To je příčinou toho, že mladší konzervativní nebo libertariánští učitelé se krčí ze strachu z toho, že universitní správa by mohla zjistit, že mají politicky neakceptovatelné myšlenky, jako je respekt k soukromému vlastnictví, k vládě zákona anebo, Bůh odpusť, ke svobodnému podnikání.

Vysokoškolští učitelé jsou placeni jako vládní byrokraté pomocí rigidních platebních škál, které se orientují spíše dle délky trvání pracovního úvazku než podle zásluh. Výbory učitelů jsou typicky ovládány nejméně vědecky zdatnými učiteli, protože pro produktivnější vědce jsou náklady obětované příležitosti strávené neproduktivními poradami výborů příliš vysoké. Jsou to právě učitelé s nízkými náklady obětované příležitosti, kteří vytvářejí univerzitní politiku prostřednictvím výborů.

Kdykoliv se americká ekonomika přemísťovala od toho, kdy byla ovládána jednotlivými vlastníky k velkým obchodním korporacím, Levice si stěžovala na oddělení vlastnictví od jeho řízení. V korporacích jsou akcionáři vlastníky a manažement je složen z jejich zástupců, kterým je svěřeno dosahování zisku ve prospěch akcionářů. Kdo, když ne daňoví poplatníci jsou „majiteli“ státem dotovaných universit? A jakou mají kontrolu nad tím, co se děje? University jsou inkubátory socialismu, protože jsou sami socialistickými institucemi dotovanými daňovými poplatníky ve stylu dělání jednoduchých věcí složitými způsoby.