USA: Proč (také) nevolit Kamalu Harrisovu

Například evangelikální křesťané. Proč dát hlas Trumpovi a ne Harrisové? Zásadní dilema. Proč dát hlas jí a ne jemu? Dilema v opačném gardu. Jistě, mnozí mají jasno; jiní ale ne. Na základě čeho se správně orientovat?

Netřeba zastírat, že v křesťanském obecenství, ať už je jakéhokoli vyznání, má slovo pastora, faráře, kněze, biskupa či jiného duchovního svoji váhu. Nejen pokud jde o výklad biblického či církevního učení, ale také v záležitostech politických. K nim nepochybně patří i demokratický souboj o budoucího šéfa Bílého domu. Samozřejmě platí, že kdo je vnitřně skálopevně rozhodnut, toho postoj jeho duchovního příliš zajímat nebude. Nanejvýš o něm může kriticky popřemýšlet, pakliže se liší od jeho preferencí. Naopak ti, kdo rozhodnuti nejsou a tápou, kladou na misku vah pro a proti, přijmou pohled svého duchovního na tuto záležitost s vděčností.

Tak tomu bylo i v neděli 20. října v kalifornském evangelikálním sboru Grace Community Church v Sun Valley. Na pódiu sborového sálu usedl k rozhovoru starší pastor John MacArthur, s nímž hovořil Jim Pfaff, prezident americké konzervativní organizace The Conservative Caucus. Znovu se potvrdila platnost obecného pravidla, že v zásadních věcech záleží na každém detailu. A že je užitečné tyto detaily nepřehlížet.

Pastor MacArthur se zastavil u jednoho z nich. Připomněl epizodu z předchozího týdne, kdy Kamala Harrisová během kampaně hovořila v La Crosse na University of Wisconsin. V okamžiku, kdy obhajovala právo na potrat, ozvali se z davu dva mladí křesťané, pro-life vysokoškoláci z téže univerzity. S jednoduchými slogany: „Jesus is Lord“ (Ježíš je Pán) a „Christ is King“ (Kristus je král). V tom okamžiku bylo klíčové, jak Kamala Harrisová zareaguje. Ne pro její příznivce, ale obecně pro věřící křesťany, neboť ti dva mladí muži, Grant Beth a Luke Polaske, zvolali cosi velice zásadního.

Viceprezidentka je dobře slyšela, stáli od ní „20 nebo 30 yardů“ (méně než 30 metrů), svoji řeč přerušila, otočila se směrem k nim a pravila: „Oh, you guys are at the wrong rally.“ (Ale pánové, jste na špatném shromáždění.) Zní to vtipně, ale s ohledem na to, co ti dva volali, byla její reakce naprosto nevhodná. Tak to prezentoval i pastor MacArthur. „Někdo řekl, že Ježíš je Pán a ona mu odpověděla, že je na špatném místě. Co ještě potřebujete vědět?“

J. Pfaff se pastora zeptal: „Ježíš na tom místě není Pánem?“ A MacArhur objasnil: „Ne, neříkám, že Ježíš není Pánem celého vesmíru. Neříkám, že Ježíš je víc Pánem republikánů. Říkám ale, že není tam, kde zabíjíte nemluvňata, mrzačíte děti a ničíte manželství.“

A aniž by jmenoval Donalda Trumpa, nepřímo uvedl, že v těchto volbách nelze být na straně viceprezidentky Harrisové. A doplnil: „Berete to lepší z možná ne nejlepšího výběru.“ To lze interpretovat tak, že nad Trumpovými osobními nedostatky převažují jeho politické priority.

Uvažoval jsem o tom, jak se mohla Kamala Harrisová v daném okamžiku zachovat. Po zvolání oněch dvou vysokoškoláků měla jedinečnou možnost říci: „Ano, máte pravdu. Ježíš Kristus je Pán a Král. Haleluja!“ To ale neudělala. Naopak, symbolicky je od sebe odehnala. Jako by chtěla říci – s tvrzením, že Ježíš je Pán běžte někam jinam, tady to poslouchat nechceme, jste na nesprávném místě. Šanci alespoň potenciálně získat na svoji stranu pro-life orientované křesťany v tom okamžiku promrhala. Z tohoto hlediska se dopustila hrubé chyby. Zadarmo přihrála jeden bod Donaldu Trumpovi. Pastoru MacArthurovi to, co jsem označil jako její chybu, nemohlo uniknout.

Je jistě na každém posluchači, co si z pastorových slov odnese. Kdybych tam byl přítomen já, myšleno v roli amerického občana-voliče a evangelikálního křesťana, který není rozhodnut, vážně bych se nad postojem MacArthura zamyslel. Ostatně, zamyslel jsem se nad jeho příspěvkem, jak patrno, i nyní, třebaže se mě celá věc přímo netýká, pouze jako pozorovatele v pozici evropského přítele Spojených států (a ano, celoživotního sympatizanta tamních republikánů). A to navzdory tomu, že v jedné teologické záležitosti se s pastorem Johnem MacArthurem neshodnu. On je předním představitelem tzv. cessationismu*/, ja se naopak domnívám, že pravdu mají jeho oponenti, stoupenci tzv. kontinualismu**/. Ale v postřehu týkajícího se reakce viceprezidentky Harrisové na zvolání studentů Betha a Polackeho mu dávám plně za pravdu.

*/ Cessationisté učí, že některé duchovní dary byly dány prvotní křesťanské církvi pouze dočasně, zjednodušeně pro tzv. apoštolské období, které skončilo úmrtím posledního z apoštolů (resp. poté, co byla dokončena kompilace biblického kánonu) a dnes se již nevyskytují. Například v Prohlášení o učení (Doctrinal Statement***/) sboru Grace Community Church čteme, že tzv. mluvení v jazycích a zázračná znamení známá z prvotní Církve se dnes již nevyskytují a dnes nemá nikdo dar uzdravování.

**/ Kontinualisté s výše uvedeným nesouhlasí a věří, že všechny dary Ducha svatého, které byly dány prvotní Církvi, jsou platné trvale a tedy i pro naši dobu. Oba tyto teologické směry představují zásadní dělící čáru mezi evangelikálními křesťany, pokud jde o interpretaci Letnic z 1. století našeho letopočtu, které stojí na počátku křesťanské Církve – nikoli jako organizace, ale duchovního organizmu, Těla Kristova.