V Sýrii se k moci dostali umírnění rebelové. Nebo ne?

Informace o masakrech náboženských menšin, ke kterému dochází v Sýrii, jsou pouze pro silnějsí povahy. Události, které vedly k současné situaci, se odehrály před více než deseti lety. Odkaz na zdroj informací na konci článku.

Etnické čistky

Po pádu syrského režimu Bašára Asada na konci loňského roku se k moci dostaly sunnitské skupiny známé pod zkratkou HTS, které byly v minulosti napojeny na teroristickou skupinu Al-Káida zodpovědnou za útoky z 11. září.

V uplynulých týdnech zahájili vládnoucí sunnité etnické čistky, jejichž obětí jsou křesťané a alavité, kteří patří do náboženské skupiny šíitů, jejímž členem byl i uprchlý prezident Bašár Asad. Podle různých zdrojů se oběti etnického násilí počítají na tisíce a nejsou ušetřeny ani ženy.

Arabské jaro

Současná situace v Sýrii je výsledkem konfliktu, jehož počátky se datují do roku 2011, kdy vypuklo takzvané arabské jaro. Proti vládnoucím alavitům v čele s Bašárem Asadem se vzbouřily převážně sunnitské skupiny. Americká vláda pod vedením Baracka Obamy dospěla k závěru, že je žádoucí podpořit sunnitské „umírněné rebely” a že Bašár Asad „musí odejít”.

V rámci největší tajné operace v dějinách CIA, která nesla krycí název „Timber Sycamore”, začali Američané cvičit a vyzbrojovat sunnitské povstalecké skupiny, přestože věděli, že mají napojení na Al-Káidu.

Řada tehdejších politiků byla proti, včetně současného prezidenta Donalda Trumpa, který v roce 2013 napsal na Twitter, že „všichni tito ‘bojovníci za svobodu’ chtějí nalétnout s letadly do našich budov”. V roce 2015 uvedl v rozhovoru pro televizi CNN: „Problémem je, že nevíme nic o té druhé straně. Nejsme na tom lépe s Asadem? O té druhé straně nevíme nic, možná jsou horší než Asad, a my jim dáváme zbraně.”

New York Times popsaly tehdy americké zapojení do konfliktu v Sýrii jako „zástupnou válku” proti Rusku, neboť to podporovalo režim Bašára Asada.

Etnické čistky

Poté, co jednotky podporující Bašára Asada získaly v občanské válce navrch, založily sunnitské skupiny vyzbrojené Američany Islámský stát v Iráku a Levantě, takzvaný ISIL, který ohrožoval všechny okolní státy, dokud jej neporazila americká armáda během prvního funkčního období Donalda Trumpa.

„Umírnění rebelové”, které vyzbrojila vláda Baracka Obamy, nyní vládnou v Sýrii a pouhých několik týdnů po nástupu k moci dochází v zemi k popravám členů jiných náboženských skupin.

Pozn. autora: Domněnka, že odstraněním nějakého muslimského diktátora se v zemi rozhostí demokratický blahobyt, je poměrně nebezpečná. Ještě nebezpečnější domněnkou je použití výrazu „umírněný”. Své o tom věděli už v 7. století našeho letopočtu, kdy byla napsána kniha s příznačným názvem „Apokalypsa Pseudo-Metodějova”, jež se stala jednou z nejvýznamnějších knih raného středověku. Její autor, syrský mnich, v ní píše: „Jejich příchod bude trest bez slitování”.

Egypt

Sýrie nebyla jedinou zemí, ve které došlo ke změně režimu za vydatného přispění americké vlády. Další byl Egypt.

V rámci arabského jara došlo k nepokojům v Egyptě, kterému vládl věrný spojenec USA, prezident Husní Mubárak. Podporu si zasloužil tím, že tlačil Palestince k mírové dohodě s Izraelem. Bez dostatečné podpory USA a Baracka Obamy ale musel v roce 2011 pod tlakem lidí v ulicích odstoupit z funkce.

Po jeho rezignaci se k moci dostalo dříve zakázané Muslimské bratrstvo, respektive jím založená nová strana Svoboda a spravedlnost, a prezidentem se stal v roce 2012 reprezentant Muslimského bratrstva Muhammad Mursí. Krátce nato si prezident Mursí dočasně přidělil právo vydávat zákony bez ústavního dohledu a předložil návrh ústavy, kterou opozice nazvala islamistickým převratem.

O rok později, v roce 2013, odstranila armáda Muhammada Mursího z funkce a prezidentem se stal generál Sísí. Američané odmítli jeho nástup k moci označit za „vojenský převrat”, což jim umožnilo pokračovat dále ve vojenské a finanční pomoci v rozsahu více než miliardy dolarů. Generál Sísí vládně v Egyptě do dnešních dnů.

Pozn. autora: Po pádu prověřeného diktátora se k moci za široké podpory lidu dostalo Muslimské bratrstvo, které možná na poslední chvíli odstranila armáda, a k moci se dostal neprověřený diktátor. Je to zjednodušený popis, ale není daleko od reality.

USA nechtějí dopadnout jako Evropa

Mahmúd Khalil se narodil v Sýrii a vystudoval na Kolumbijské univerzitě v USA. Aktivně vystupuje na obranu Palestiny a organizoval protesty na univerzitní půdě. Tento týden jej zadrželi členové imigračního úřadu na základě exekutivního příkazu prezidenta, podle kterého mají být zrušena víza všem podporovatelům hnutí Hamás a mají být deportováni ze země.

Federální soudkyně dočasně pozastavila deportační řízení pro Mahmúda Khalila.

Na televizi CNN proběhla diskuze, zda má Amerika právo vyhostit cizince, kteří otevřeně podporují teroristické organizace. Jediný konzervativní komentátor ve studiu řekl: „Jeho organizace uvádí, že jejím cílem je totální vyhlazení západní civilizace. To podle mého názoru představuje dostatečnou hrozbu. Je to cizinec. Nemá právo být v této zemi.”

Moderátorka pořadu a všichni další hosté byli proti, neboť podle jejich názoru neexistují dostatečné důkazy, že Mahmúd Khalil představuje bezpečnostní hrozbu pro USA.

Na závěr zaznělo: „Pokud chcete, aby byly USA převálcovány radikály podobně jako Evropa, tak do toho. Jsme uprostřed bitvy o budoucnost západní civilizace. On stojí na druhé straně barikády a nemá tady být.”

Post scriptum

Pozn. autora:

Diskuze na CNN asi shrnuje vše podstatné. Dokud nedojde v Evropě k otevřené diskuzi a ona nezačne bránit svoji civilizaci před lidmi, jejichž cílem je její „totální vyhlazení”, dojde ještě k mnoha nepříjemným událostem. Pro progresivní levici nepředstavuje cizinec, jenž přišel do nějaké země jako host s cílem ji zničit, dostatečnou hrozbu. To se zdá býti za hranicí šílenství.

Naivitu progresivní levice ukazuje článek seniorního zahraničního komentátora listu Washington Post, který napsal 8. prosince minulého roku následující:

„Sýrie je svobodná, poprvé za desítky let. Její hlavní město je osvobozené koalicí rebelů, která vyrostla v letech útlaku a beznaděje. Nešlo o islamistický převrat, ale o lidové povstání.”

„Někteří konzervativci ve Washingtonu, včetně viceprezidenta Vance, varují, že Asadův pád vyústí v masovou perzekuci křesťanů. Ale důkazy na místě by měly tlumit obavy. Sýrie je definitivně na cestě k demokracii.”

Zhruba takovým způsobem uvažují i lidé, kteří vedou Evropu.