L. SAVIN
„New York Times“ píší, že “podle oficiálních představitelů a veřejných prohlášení propagandistický aparát Kremlu již potřetí podporuje kandidaturu pana Trumpa, vytváří online zpravodajství a falešná videa, aby očernil prezidenta Bidena a nejnověji i paní Harrisovou.“ Vyšetřování se dosud zaměřovalo na možné porušení ekonomických sankcí uvalených na Rusko po jeho invazi na Ukrajinu a zákona, který vyžaduje zveřejnění lobbistických snah ve prospěch zahraničních vlád. Vládní vyšetřování je plné politických důsledků a odráží se v něm ostrá stranická debata o vlivu Ruska na prezidentskou kampaň v roce 2016. Vzhledem k tomu, že cílem vyšetřování jsou Američané spolupracující se zpravodajskými organizacemi, i když jsou ve vlastnictví státu, mohlo by se vyšetřování dostat do rozporu i s prvním dodatkem, který chrání právo na svobodu projevu.“
Takové zásahy do soukromí amerických občanů totiž jednoznačně představují nástroj represe a tvrdé cenzury. I když, pokud hovoříme o prvním dodatku americké ústavy, zástupci občanské společnosti – jak studenti protestující proti izraelským akcím v Palestině, tak novináři zabývající se různými tématy z nezávislého úhlu pohledu nebo kritizující kroky Bílého domu – zde byli již dříve opakovaně umlčováni.
Ačkoli publikace zjevně překrucuje fakta o tom, čí vítězství by si Moskva přála. Ruský prezident Vladimir Putin v únoru 2024 zcela jednoznačně prohlásil, že vítězství Joea Bidena by bylo lepší.
Zřejmě kvůli jeho neúspěšné politice ve všech směrech, která mnohé státy od USA odvrací a tlačí je ke spolupráci s Ruskem. Hlásná trouba neoliberálních globalistů však raději předkládá své argumenty v kontextu politicky korektních narativů, které vyhovují vládě a korporátně-oligarchickým médiím, jež představují jen další nástroj moci a manipulace nad vlastními občany i navenek. Mimochodem, stejní autoři v červenci psali o některých proruských botech, kteří využívají umělou inteligenci k vedení propagandy na sociálních sítích. Do boje proti nim se vrhly nejen speciální služby Spojených států, ale i partnerských zemí, jako je Kanada a Nizozemsko. V té době bylo na žádost amerického ministerstva spravedlnosti zrušeno až 968 neautentických účtů X („Twitter“).
Vrátíme-li se k nedávným raziím FBI, víme, že „Ritter, který v lednu navštívil Rusko a okupované části Ukrajiny, uvedl, že příkaz k domovní prohlídce u něj doma byl vydán v souvislosti s vyšetřováním týkajícím se zákona o registraci zahraničních agentů, což je federální zákon, který vyžaduje, aby Američané zveřejňovali lobbistické a politické aktivity ve prospěch zahraničních vlád“.
Pokud jde o Dimitrije Symese, „je vyšetřován mimo jiné kvůli porušení zákona o mezinárodních mimořádných hospodářských pravomocích, který je právním základem pro uvalení hospodářských sankcí“.
Sám Symes se však nyní nachází v Rusku a vězení mu nehrozí. Pokud se ministerstvo spravedlnosti rozhodne proti němu přijmout tvrdá opatření, je nepravděpodobné, že by ho Moskva vydala do Spojených států. I když jeho majetek může být zabaven.
Mimochodem, dříve byl Symes také poradcem Richarda Nixona a později pracoval v jeho think tanku vytvořeném v roce 1994. Nyní však kvůli jisté módě a trendu rusofobie upadl v nemilost amerického establishmentu.
Je zřejmé, že v jednání těchto dvou amerických občanů spatřoval „hluboký stát“ jakési pokusy o spiknutí, které jsou realizovány společně s ruskými bezpečnostními službami. Ačkoli by takové spekulativní úvahy neměly mít ve Spojených státech, které jsou, jak sami Američané říkají, zemí všech možností, právní důsledky, i taková možnost existuje.
Co se tedy může skrývat pod těmito útoky a proč se staly možnými? Jaké jsou objektivní důvody tohoto chování trestající mašinérie?
Za prvé, nejen vědomí politiků a strážců zákona, ale i obyčejných lidí má konspirační matrici. A nezačalo to ani v době studené války, ale už v době nezávislosti na Velké Británii a v 18. století se téma spiknutí stalo běžně používaným prostředkem vysvětlování politických procesů.
Už tehdy se objevovali sovětští špioni, UFO, spiknutí zednářů a tajných společností, tajné projekty CIA (které se mimochodem skutečně uskutečnily), ale i reptiloidi a v poslední době čínští, íránští, severokorejští a ruští agenti.
Za druhé bychom měli mít na paměti různé lobbistické struktury a práci politických akčních výborů, které se zvrhly v továrny na trolly a začaly se více zabývat černým PR než propagací zdatnosti vlastních kandidátů. A v době listopadových voleb chtějí někteří zlikvidovat co nejvíce nezávislých názorových vůdců. Soudě podle probíhající předvolební kampaně se však obě strany neštítí na sebe vzájemně vylévat sudy špíny v naději, že druhou stranu očerní, a tím jí seberou hlasy voličů.
Zatřetí, na pozadí intelektuální degradace ve Spojených státech, která je patrná zejména v momentálně vládnoucí Demokratické straně (s Joem Bidenem, který působí jako symbol demence), tato země zjevně postrádá racionalitu, jistou příčetnost, mluvíme-li v kategoriích Aristotela (jak definoval praktické vědění – phronesis ve své knize „Etika Nikomachova“, nezbytné pro každodenní rozhodování, na rozdíl od abstraktnější moudrosti, o níž mluví Platón a Sokrates).
Je zřejmé, že USA nyní činí nesprávná rozhodnutí ve správný čas. A to se netýká jen případu Rittera a Symese, ale širší politické a mezinárodní agendy.
Be the first to comment