Vědci místo neužitečné pravdy prezentují výnosnou nepravdu |

Sdílet článek:

IVAN HOFFMAN

Autoři nutně potřebovali index, který klesá. A skutečně takový vytvořili. Jenže nyní se ukázalo, že jde o chybnou metodiku. Příběh o grafu vývoje populace obratlovců je podle Ivana Hoffmana charakteristickou ukázkou pro celé dnešní vědecké bádání.

Cely svět si myslí, že stav biodiverzity se katastrofálně zhoršuje a že populace obratlovců poklesly od roku 1970 o hrozivých 69 %! Autoři alarmujících článků o tom, jak zvířátkům ubližuje homo sapiens, se odvolávají na populární ukazatel biodiverzity, Living Planet Index (LPI), založený na konci minulého století Světovým fondem na ochranu přírody (WWF).

Jak ale nedávno prokázala studie českých vědců z Karlovy univerzity, data, ze kterých index LPI čerpá, pokles obratlovců nedokazují. Prezentovaná katastrofa je důsledkem chybné metodiky. Jinak řečeno, člověk není takový barbar, jakým ho líčí WWF, Londýnská zoologická společnost, anebo seriál Netflixu Naše planeta.

Jeden z autorů studie, kritizující zavádějící index, ekolog a biolog David Storch, se domnívá, že index není zkreslen chybami náhodou: „Autoři nutně potřebovali index, který klesá.“ Apel na zachraňování obratlovců by zněl divně, kdyby se vědělo, že se těmto dnes docela daří. Aby milovníci zvířat získávali granty, dotace a příspěvky od veřejnosti, graf musí jasně ukazovat, že zvířátkům jde o život.

Jestliže populární organizace natolik milují obratlovce, že kvůli nim riskují vlastní pověst překrucováním skutečnosti, čili podváděním veřejnosti, jakou motivaci mají jejich kolegové, ekologové, biologové, usvědčovat je ze lži? David Storch se nepovažuje za udavače: „Ten index je prostě špatně a já opravdu nevím, co je dobrého na tom tvrdit, že ubyly dvě třetiny obratlovců, když nic takového data neukazují. Myslím si, že je lepší vidět, že situace ještě není tak zlá. Kdyby ubyly dvě třetiny, leckdo si řekne, že už je to ztracené a nemá cenu se snažit. Ve skutečnosti to ale tak hrozné není, což je pozitivní pro ochranu přírody, protože to říká, že leccos se ještě zachránit dá.“

I vědci, kteří usvědčují své kolegy z manipulace, mají dobrý úmysl. A jsou zvědaví, jak bude vypadat příští Living Planet Index. Bude křivka kvůli marketingu nadále lživě klesat? Z toho, že se prý s autory nechtěné pravdy údajně nikdo nebaví, to tak vypadá. Nepohodlné odhalení nikdo nezpochybňuje, ale ani necituje. Bude to jako s tím špenátem, u kterého se sice provalilo, že kdysi došlo k chybě za desetinou čárkou, ale většina lidí stejně stále věří, že je špenát samé železo.

Příběh s živočichy, kterých kvůli byznysu jakoby masivně ubývá na působivém grafu, je pouze dalším z dlouhé série případů, kdy vědci místo neužitečné pravdy prezentují výnosnou nepravdu. Lze vědcům věřit? Jak poznáme, kterým vědcům věřit, a kterým nikoli? Jisté je, že ve sporech, které mezi sebou vedou laici, už vědec ztrácí aureolu důvěryhodného arbitra. Když čteme, že „vědci zjistili“, ptáme se: Kteří vědci? Za čí peníze? Kdo na tom vydělá? Koho to poškodí?

S pravdou, že se biodiverzita v posledních desetiletích nezhoršila, se člověk naučí žít. Kdo má zvířata rád, nezanevře na ně kvůli podvodnému grafu aktivistů. A pokud jde o WWF, určitě si vymyslí nějaký jiný alarmující index. Ale ten špenát, který mi znechutil dětství, ten vědcům neodpustím nikdy!