Ve všech volbách cca od roku 2018 bylo patrné, že strany současné vládní pětikoalice postupně získávají sílu. Sice pomalu, ale vytrvale dobývaly jednotlivá senátní, krajská i obecní křesla, zatímco ostatní strany se hůře (ČSSD, KSČM) či lépe (ANO, SPD) bránily.
Nyní se tendence obrátila. Pětikolka už nemá sílu dobývat nová křesla (až na výjimky) a ustupuje do obranné pozice. Brání se zatím dobře, drží si většinu senátu a ani v obcích mnoho křesel neztratila, ale přece jen už je v defenzivě, zatímco opoziční strany, zejména ANO a SPD, postupují vpřed. Sice ne výrazně, ale přesto je tato změna trendu patrná a bude pravděpodobně určovat výsledky dalších voleb.
Na druhou stranu tyto volby ukázaly i významnou slabinu hnutí ANO: nedokáže uspět ve většinovém systému. Je vidět, že řada lidí sice považuje ANO za menší zlo oproti vládě, avšak ne zas o tolik menší, aby jim stálo za to přijít k volbám. Velmi pravděpodobně se do toho promítá i zkušenost s chováním minulé vlády za korony – lidé zkrátka Babiše s odstupem vytrestali za ta zvěrstva, které jeho vláda tehdy prováděla pod záminkou boje proti C-19.
Svědčí o tom i skutečnost, že obě nezávislé kandidátky (Jana Zwyrtek Hamplová a Daniela Kovářová), které tento “stranický cejch” nemají, v 2. kole uspěly – přičemž Kovářová dokonce porazila kandidáta SPOLU. To do budoucna znamená, že ANO a SPD mají možná naději uspět v poměrném volebním systému, ale v tom většinovém je lepší sázet na nezávislé kandidáty.
To platí nejen pro volby senátní, ale i ty prezidentské. Ukazuje se, že ANO má ve společnosti takový cejch, že to pro něj znamená značný problém. Pokud se do 2. kola dostane někdo za ANO (nebo dokonce Bašta za SPD), obávám se, že pohoří. To by znamenalo opětovnou změnu trendu a vítězství pětikolky. A to si teď nemůžeme dovolit.
To, co jsem psal již před několika měsíci, stále platí a po senátních volbách je ještě naléhavější: Jediná mocenská skupina ovládá sněmovnu, senát i vládu. Jediné, co ještě nezískali, je Hrad. Pokud uspějí i tam, budou všechny klíčové posty v ČR v rukou jediné mocenské skupiny. Proto je potřeba se soustředit na to, aby se stal prezidentem někdo, kdo s Fialovou vládou není strukturně ani ideově spřízněný (tzn. nevolitelní jsou Nerudová, Fischer, Pavel).
Máme poslední měsíc na to, abychom svými podpisy vyslali do voleb nezávislého kandidáta. Zatím se jako nejvhodnější možnost jeví Alena Vitásková, která má zaprvé naději ty podpisy získat a zadruhé není napojena na žádnou politickou stranu, vládní ani opoziční, a má proto naději uspět podobně jako obě výše zmíněné dámy.
Sečteno a podtrženo: na české volební frontě nastal obrat. Vyhráno ale zdaleka není, náš postup je pomalý a ztráty stále značné. Kursk je za námi, ale protivník se stále brání. A ta hlavní bitva nastane (příznačně) v pátek 13. ledna. Tam se rozhodne, zda budeme schopni osvobodit náš stát od protektorátu. Symbolicky i doopravdy.
(14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Be the first to comment