VLASTIMIL ŽÁK
Víte, ono je to s tím světem takové a onaké. Jedni chtějí to a jiní chtějí přesně to, co ta první skupina nechce.
Nevím, jak tenhle nesoulad řešit. Ale jedno vím, nejhorší je řešení pomocí zbraní.
Nechápu, proč náš stát hledá především nepřítele a ne přátele. Přejí si snad běžní občané jakéhokoli státu proti někomu bojovat a být tak v neustálé nejistotě? Nebo by snad dali přednost žití v normálním životě, kde by měli šanci plnit si své životní sny. Plánovat budoucnost pro své děti a těšit se ze své práce, která dává smysl, aby na ni navázaly i další generace.
Vím, že mé myšlenky se podobají krásnému snu. Ale nejde přece nesnít a nepředstavovat si lepší svět. Kdybychom se těchto cílů vzdali, to bychom popřeli samé základy lidského rodu.
Občas se obávám, že máme co dělat, abychom sami sebe zachránili.
Tohle jsou pocity obyčejného českého člověka.
(11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
No podle mého je to naprosto jednoduchá věc, nechat všechny národy nechť si hospodaří na svém písečku po svém. Jenže to ta “první skupina” nemůže připustit, z čeho by žila? Vždyť SSA, Angláni a všichni bývalí kolonizátoři vegetí už staletí z loupeží, zlodějen, vykořisťování, vražd atd atd. To si někdo myslí, že najednou začnou makat?
Svatá prostoto…
SSA? Myslel jste snad SSSR???
Ale ten už není, panáčku, dneska si říká russko.
Autor píše o pocitech „obyčejného českého člověka“ z pohledu státní politiky. Ovšem stejně tak to přece platí i uvnitř společnosti. Stejně tak platí „jedni chtějí to a jiní chtějí přesně to, co ta první skupina nechce“ i pro vnitrostátní politiku. A pak ti, kterých je padesát jedna, zcela legálně utlačují ty, kterých je čtyřicet devět. Nepřátele z nich dělá hlavně státní centralismus, resp. bolševismus. Kdyby státní mocenský monopol nevynucoval jednu cestu pro všechny, mohli by třeba zelení komunisti vesele žít vedle přátel uhlíku, každý na svém, za své a podle svého. Ovšem když ti, kterých je bólše, mají neomezenou moc nad menšinou, dochází k nesmiřitelným a postupně i krvavým sporům.
Obdobně je na úrovni kultur/náboženství smrtící rozbuškou multikulturalismus (sjednocená spoečnost neslučitelných kultur). Malý židovský stát nikdy nebude žít v míru v obklíčení arabských států. Stejně tak nemůže fungovat mírové soužití muslimských enkláv s původním obyvatelstvem v Evropě. Přirozeným stavem je (územní) oddělení židovsko-křesťanské kultury (zjednodušeně řečeno) od muslimské, ať si žijí každý podle svého. To je ovšem politicky naprosto neprůchodné, takže se k tomuto přirozenému stavu dopracujeme až prostřednictvím války, jak jinak.