Sobota mi připomněla rok 1989 tak, že víc už to nešlo. Že jsem po 33 letech zase na demonstraci proti vládě, je potvrzením opakování se dějin, z kterých jsme se nepoučili. Tenkrát jsme se zbavili vlády neschopné opustit třídní boj, centrální řízení veškeré ekonomiky země a uvolnit propagandistické sevření svobodou slova a pohybu. Dnes jsme ve stavu, kdy bruselští komunisté s novou tváří zeleného internacionalismu vládnou stejně jako tenkrát Moskva. Za vyslovení názoru si můžeme posedět pár let v base, a navíc nám už dnes v naší zemi skoro nic nepatří. Tenkrát naši moskevští poskoci mou vlast ideologicky zaprodali a jejich nástupci po roce 89 ji rozprodali. Už jen zbývá nás pomocí čachrování s energiemi připravit o domy a byty i s klíči, kterými jsme si na tuto cestu tak nadšeně zvonili.
Stál jsem na Václaváku, pozoroval les našich vlajek, a přemýšlel o holubičí povaze národa. Vlnění těl mi posunulo na dosah jednoho Vidláka s velkým V. Možná ho také, při sledování tribuny přes naši vlajku s „okovaným“ cepem na žerdi napadlo, že Žižka by se hodil! Zvláštní je, že film o tomto našem slavném Janovi jde právě do našich kin. Právě včas. Doufám, že tam dojde. Ostatně i zmíněný Vidlák se umí velmi dobře ohánět perem, a možná i vidlemi, ale než jsem mu to stačil říct, vlnění ho posunulo z dosahu. Za vlajkou s cepem se však objevil někdo, jehož jméno zvedlo snad všechny ruce i vlajky ČECŮ, MORAVANŮ, SLEZANŮ a srdce nejen Božen, ale všech se zrychlila.
Žižkovo vojsko, muži, ženy i starší děti dokázali porazit každého protivníka. Věřili v Boha, v sebe, svého velitele a jeden druhému. Rozhodně nebyli dokonalí, a přesto nebyli nikdy poraženi. Možná proto, že se nepřátel nelekali a na množství nehleděli. Snad v nás po nich něco zbylo.
A jak tam řekl jeden žijící generál: Je lepší zemřít v boji, než hladem a zimou! Tedy pro muže. Copak nám asi přinese ten letošní podzim?
Karel Petřík
(11 votes, average: 4,45 out of 5)
Loading... 
Je mne z toho zle. Kamarádi, co berou 100 000 + Kč vidí věc takto:
Uveřejněno na FB:
Že se agresivní krajní pravice s „náckovským“ nádechem vnímání světa sejde na podiu s komunistickou verbeží není vůbec žádná náhoda ale naopak zcela přirozený stav věcí. Pouze čtyřicetiletý nános komunistických lží tuto zcela jednoznačnou náklonost vcelku úspěšně maskuje.
Zatím, nicméně zbytečně. Ono to stejně časem vyplave na povrch. Tak jak na sobotní demonstraci (Václavské náměstí), kde se komunisté, latentně „náckovská“ krajní pravice a další podivné jednobuněčné organismy společně chvěly vzrušením.
Je to k zblití, jak jsou lidé s astronomickými platy odtrženi od reality. Obyčejných lidí i průmyslu….
Co byste takovému člověku řekli?