Zelený úděl a degradace lidské důstojnosti

Průvodním jevem nynější vlny klimatického alarmismu je hojně rozšířené chorobné blouznění, které zasahuje různé sféry společnosti, zvláště pak mládež. Vyděšení a pomatení jedinci či celé kolektivy se urputně dožadují na politicích rychlé akce, jinak prý hrozí apokalypsa. Zvykli jsme si na školní stávky, na pokřikování a prostoduché transparenty v ulicích, vandalské útoky na známé obrazy v galeriích, aktivisty lepící se k vozovce, vypouštění pneumatik SUV, klimatické žaloby i na ono pozoruhodné sebevědomí, s nímž nás středoškoláci, studenti humanitních oborů, umělci a další podobní klimatičtí „odborníci“ poučují o tom, co a do kdy musíme udělat.

Když si promítáme v hlavě toto vše, když posloucháme výstupy toho typu, jako byl projev Grety Thunbergové v OSN v září 2019 o jejích ukradených snech a dětství, když nás její tuzemští následovníci ujišťují, že je „nejvyšší čas panikařit“ a že jsme jednou z nejšpinavějších zemí, když pražské kulturní instituce požadují vyhlášení stavu klimatické nouze v hlavním městě a oznamují svou připravenost „být spojenci v boji proti budoucnosti klimatického rozvratu“, když stávkující studenti říkají, že nemohou „jen sedět a vzdělávat se pro budoucnost, která bude podle dostupných výzkumu katastrofická“, když čteme internetové stránky klimazal.cz, které jsou určeny „pro všechny, kteří cítí hluboký smutek za mizející ekosystémy“ nebo požadavky nerůstového hnutí, „které si klade za cíl opustit růstové paradigma a najít způsoby, jak zmenšovat naši ekonomiku a zároveň zvyšovat kvalitu života pro všechny“, když… – bude se v nás patrně dmout směs výsměchu, zlosti a pocitu trapnosti za aktéry této tragikomedie. Nezapomínejme však, že především jde o děsivou ukázku toho, kam může člověka vehnat propaganda a indoktrinace, a že tito lidé a jejich vážnost jsou obětí ideologie, která je dnes a denně obklopuje.

Zelený úděl znamená další prohloubení tohoto problému, a to z následujících důvodů:

• Stačí už sám fakt, že klimatická agenda je v podobě tohoto plánu vyzdvižena nad ostatní činnosti Unie a že je jí všude plno. Z toho plyne větší zájem médií i akademické sféry a obecně výraznější místo pro toto téma ve veřejné diskusi.
• Green Deal není toliko pokračováním předchozí politiky. Je od počátku založen na vyhraněně panikářské linii, přičemž se otevřeně odvolává na tzv. „Zprávu soudného dne“ Mezivládního panelu pro změnu klimatu z října 2018. Vychází z přesvědčení, že musíme jednat ihned, že jsme v klíčovém okamžiku, že toto desetiletí je rozhodující, volá se „Teď nebo nikdy!“ apod.
• Ideologické působení na mládež a na celou veřejnost je výrazně zesíleno. Pozorujeme mimo jiné snahy o maximální využití vzdělávacích systémů (viz doporučení Rady o učení v zájmu zelené transformace a udržitelného rozvoje nebo příručku GreenComp), agitaci pomocí Evropského klimatického paktu nebo propagační kampaň „You are EU“.

Celé toto šíření katastrofických vizí budoucnosti, umělé vytváření pocitu časové tísně a vnucování jediných zaručených „vědeckých“ řešení aktivně přispívá k tomu, že namísto racionálních, kultivovaných lidských bytostí vychováme nemyslící, paranoidní stádová individua, uzavřená do světa strachu a pocitu viny, papouškující naučené poučky, snící o návratu do předprůmyslové éry, poslušně přijímající přiškrcování svobody i chudnutí. Proto je namístě vnímat Zelený úděl jako faktor degradace lidské důstojnosti.