Zmírání britské informační svobody

Tato noblesní dáma, připomeňme si, pochází ze Somálska, odkud v mládí uprchla do Holandska, kde prožila brilantní životní dráhu: absolventka Leydenské univerzity, poslankyně parlamentu, autorka několika knih o islámském totalitarismu, perzekuci žen a civilizačním poslání Západu. Odpadlice od islámu nejprve k ateismu, pak ke křesťanství. Jedna ze 100 nejvlivnějších žen týdeníku Time 2005. Po hrozbách džihádistů je v emigraci v USA, kde pilně publikuje a přednáší.

Legislativa svobody slova

Problém Británie, domnívá se Ali, je absence ústavního zákona chránícího svobodu slova, jakým je americký První ústavní dodatek. Má naopak k dispozici „Public Order Act 1986“ umožňující zatýkání pisatelů online projevů klasifikovaných jako „nenávistné“. Ten teď vylepšila novým „Online Safety Act“, který přikazuje internetovým poskytovatelům vymazávat projevy „dezinformující“ nebo „legální, ale škodlivé“, a pokutovat nevymazávání. Ministerstvo vědy, inovace a technologie, spolu s ministerstvem vnitra už pracuje na systému, který by „škodlivý obsah“ z internetu umělou inteligencí sám vymazával. Nejen tak náhodou také jedním z prvních činů této labouristické vlády bylo stažení zákona zaručujícího svobodu projevu na univerzitách, který konzervativci už měli vypracovaný a předkládali parlamentu ke schválení.

Sice tu stále platí, jako ve všech západních demokraciích, zákon o lidských právech a jeho článek 10 svobodu projevu zaručující. I ten však má subklauzuli umožňující „podřídit tyto svobody zákonným předpisům a podle potřeb demokratické společnosti“. A ty dva britské zákony holt zakazují „projevy nenávisti“. Trochu bizarnější už je ten zákaz projevů „legálních, ale škodlivých“. (Je-li něco legální, jak může být legální to stíhat?). Ale stíhat je má policie od vlády důrazně přikázáno.

Tato vláda potlačování svobody slova prudce přehodila o dvě až tři rychlosti výš. Dosud to omezování a pronásledování zveřejňovatelů „nesprávných informací“ vykonávala krajní levice prostřednictvím nevládních nátlakových skupin, NGOs, LGBTQ, organizací islámských. Jakoby spontánní svobodný hlas rozhněvaného lidu. Společenský tlak zdola, žádná cenzura, víme. Od nynějška se toho ujal stát, se všemi mocenskými prostředky, které má k dispozici. Komu se útok na svobodu nelíbí, patří do „krajní pravice“. A tu je nutné vymýtit, potlačit, převychovat. Svoboda se už ani nepředstírá.

Elon Musk

Útoku na internetové sítě, viněné z rozdmýchávání rasistických násilností, nadšeně přikyvují mainstreamová média – která už dávno praktikují krajně levicovou autocenzuru. A hlavním padouchem je pro ně Elon Musk.

„Chtějí-li úřady skutečně hnát k odpovědnosti všechny ty, kdo rozpoutali výtržnosti a pogromy v Británii, musí stíhat nejvýznamnější osobnost globální krajní pravice Elona Muska, jenž poskytuje bezpečný prostor rasismu a nenávisti,“ napsal komentátor deníku The Guardian. S dodatkem, že „bitva proti Muskovi je už nevyhnutelná a musí se vyhrát“.

„Musk je žhář s obrovskou krabicí zápalek a je potřeba zkrotit jeho náruživost pro šíření lží a nenávisti,“ přidává se The Independent. A toto dokonce The Financial Times: „Muskovo ohrožování demokracie rozdmýcháváním rasového konfliktu a občanského chaosu je netolerovatelné a demokratické země to už tak nemohou nechat.“

Co na to Musk? Asi jim nezbude než na něj spáchat atentát, protože on se nevzdává. „Svoboda slova je základní kámen demokracie a míra její demontáže na celém světě je alarmující.“

BBC lže

Informační zatmívání probíhá krkolomným švunkem a v cestě mu nestojí téměř nic. Vlastně pardon, trocha svobody dezinformovat přece jen přežívá, alespoň pro někoho. BBC si uhájila svobodu lhát, až se jí od huby práší, jak zjistila studie právníka Trevora Assersona popsaná v Daily Telegraphu a Spectatoru. Přesně 1533 lží na téma Izrael-Palestina, převzatých přímo od Hamásu a porušujících vlastní stanovy BBC, napočítala skupina 40 technických specialistů a právníků pomocí umělé inteligence jen v prvních čtyřech měsících od loňského pogromu 7. října.

Na různých indexech svobody slova najdeme Británii na 26. až 35. místě, za většinou západoevropských a středoevropských států. To bylo ještě před nástupem labouristické vlády. O novém umístění se dozvíme až příští rok (nebo třeba taky ne). Horní desítku nejsvobodněji informovaných (z celosvětově téměř dvou stovek bodovaných) tvoří Skandinávci, Holanďané, Lucemburčané, Lichtenštejnci, Andořané a Estonci. Česko je 14. až 17. Umístění důstojné. Pilně a bděle si je piplejme a ještě trochu přišlápněme.