Zohledňuje IPCC ve svých modelech vodu?

Když se podíváme na desinformační weby typu „Fakta o klimatu“, tak se v kapitole o skleníkových plynech dočteme jen o oxidu uhličitém, ostatní (včetně antropogenních) jsou ignorovány. Když je IPCC vyčítáno, že nepracuje se skleníkovým efektem vody, dostane se odpověď, „že vodní pára je pochopitelně skleníkový plyn,“ + nějaké citáty z Wikipedie. Jak to tedy s tou vodou je?

Co nám napíše pan Google

„Vodní pára je silným skleníkovým plynem, ale není to plyn, který člověk přímo přidává do atmosféry, a proto není jedním z faktorů změny klimatu, kterými se zabývá Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), a proto není zahrnuta do seznamu skleníkových plynů IPCC.“
Pochopitelně, jakýkoli model, jakými se IPCC ohání, nemůže při ignorování vodní páry fungovat.
To je zásadní problém a, pochopitelně, to, že není jedním z faktorů změny klimatu, jak to tvrdí IPCC, je bezcenný nesmysl. Minimálně do doby, kdy jakékoli antropogenní nebo jiné ovlivnění obsahu vodní páry v ovzduší bude vědeckými metodami vyloučeno.

Jaká je realita?

Voda má běžně ve vzduchu tři možná skupenství: plynné, kapalné a tuhé. Plynným skupenstvím vody je vodní pára, tedy faktor, odpovídající za nejvyšší podíl skleníkového efektu ze sumy všech atmosférických plynů, které tento efekt vyvolávají. Kapalným skupenstvím jsou vodní kapénky, většinou mikroskopické velikosti, které mohou na základě Stokesova zákona dlouhodobě persistovat jako vznášející se ve vzduchu. Pevným skupenstvím jsou krystalky ledu, pro něž platí zhruba totéž, co pro vodní kapénky.

Problém je, že jak vodní kapénky tak krystalky ledu jsou do značné míry „antiskleníkové“, tj. ony „skleník vytvářející“ vlnové délky slunečního záření se od nich odrážejí z většího nebo menšího procenta zpět do vesmíru. Rozdíl je akcentován ještě tím, že intenzita tohoto jevu je u kapek závislá na jejich velikosti a v případě krystalků ledu i na tvaru.

Na druhé straně mohou oblaka zahřívat zemský povrch tím, že z něj vyzařované teplo odrážejí zpět. Proto jsou také v zimě nejvíc mrazivé noci při jasné obloze.

Důležité je, že tlak a teplota atmosféry v kritických výškách jsou blízké parametrům, vyvolávajícím přechod vody z jednoho skupenství do druhého, a to natolik, že tyto přechody nelze spolehlivě předpovídat.

Patrně všichni čtenáři si povšimli, že kondenzační pruhy za letadly, které jsou tvořeny kapénkami nebo krystalky vody, některé dny rychle mizí, tj., že voda, původně vysrážená do kapének či krystalků ledu, rychle přechází do plynného skupenství, zatímco jindy přetrvávají velice dlouho, jen se difúzí pomalu roztahují a často jsou viditelné ještě poté, co jejich původce dávno zmizel za horizontem. Právě tento jev (a nejen pro výšky, v nichž létají letadla) bychom museli spolehlivě předpovídat, abychom se s tou vodní párou či nepárou někam dostali.

Měření

Pamatujeme z rozhlasu hlášení o výškách, teplotách a rosných bodech, které měří meteorologové pomocí balónových sond. Bývala součástí předpovědí počasí a dělali si z toho legraci Cimrmani. Faktem je, že tato měření jsou značně řídká a nereprezentativní (probíhají jen na menší části zemského povrchu a ještě nestejnoměrně). Naprosto neumožňují nějakou abstrakci, která by je zevšeobecnila.

Přitom právě údaje z těchto měření by mohly vést k predikování výše zmíněných přeměn skupenství vody, a tedy toho, zda voda bude mít v daném období skleníkový nebo „antiskleníkový“ efekt.

Jistě si dokážu představit technickou i ekonomickou náročnost získání dat, která by umožnila s rozumnou mírou pravděpodobnosti pro sloupec atmosféry nad kterýmkoli místem na Zemi předpovědět poměr skleníkové vodní páry a „antiskleníkových“  kapének a krystalků vody. Předpovědět velikost těch kapének a u krystalků též i tvar by bylo ještě náročnější.

Je tedy jasné, že se do tohoto měření nikdo nepouští, ani IPCC. Ty stávající balónové sondy bych si dovolil přirovnat k tomu, že by něco mezi tisícem a desetitisíci občanům ČR (přičemž by nebyla zaručena reprezentativnost jejich výběru) byla změřena tělesná teplota a z výsledku se věštilo, zda v ČR probíhá nebo neprobíhá chřipková epidemie.

Ovšem pokud takováto měření a na nich postavené modely chování vody v atmosféře nebudeme mít, je celé věštění vlivů na skleníkový efekt rovnocenné věštění z kříšťálové koule nebo z kávové sedliny.

Voda tedy na skleníkový efekt vliv má. I malé změny v procentech skupenství vody v atmosféře se mohou velmi výrazně promítnout do velikosti skleníkového efektu. A je naprosto jasné, že abychom odlišili změny skleníkového efektu daného vodou od jiných, třeba toho oxidu uhličitého, museli bychom sledovat tuto vodu přinejmenším jako matoucí faktor (jak se to běžně dělá ve výzkumech, prováděných v rámci exaktních věd, např. technických nebo biomedicínských oborů). Pokud se nic takového nedělá, svědčí to jednoznačně o pavědeckosti přístupu k problému, což jistě u klimaalarmistického IPCC není nic překvapujícího.

Interpretace

Důležité je i to, že jistě i změny poměrů mezi jednotlivými skupenstvími vody v atmosféře mohou být antropogenní. Pokud se ovšem zaměříme pouze na, podle řady studií naprosto neškodný, oxid uhličitý, můžeme dojít k naprosto nesprávným závěrům.

Je totiž docela dobře možné, že na zvyšování podílu páry ve vodě, obsažené v atmosféře, nějaké lidské aktivity vliv mají, ale pokud se tato možnost naprosto ignoruje, tak se z vědeckého výzkumu skleníkového jevu stává bezcenný blábol.

Důležité také je, a IPCC se tím rovněž nezabývá, že oxid uhličitý se ve vodě rozpouští jednak fyzikálně, jednak s vodou reaguje na kyselinu uhličitou, která by měla snižovat teplotu, při níž se voda mění v krystalek ledu a naopak zvyšovat teplotu, při níž se přemění na páru. Přičemž přinejmenším to druhé by mohlo vést k paradoxnímu snížení skleníkového efektu oxidem uhličitým v důsledku snížení zastoupení vody v plynném skupenství v atmosféře. Nicméně i fyzikálně rozpuštěný oxid uhličitý by měl mít stejný efekt.

Přitom výše uvedené by se dalo alespoň modelovat ve speciálních komorách, jaké v reálu existují.

A když jsme u toho, patrně hodně ze čtenářů bude znát pojem Wilsonova mlžná komora a spojí si ho s výzkumem elementárních částic. Asi menší procento bude znát, že v této komoře je velmi nízký tlak vzduchu a vodní pára ve stavu, kdy na základě nějakého podnětu může kondenzovat. Tímto podnětem může být průlet nějaké elementární částice, která za sebou zanechá stopu z vodních kapének. Tu lze vyfotografovat, a to i stereo nebo z více směrů. Lze také, pomocí magnetů či elektrostatického pole, zjišťovat, zda se jedná o částici na tyto faktory reagující či nikoli. Důležité ovšem je, že ve vysokých vrstvách atmosféry jsou poměry velmi podobné této komoře, takže alespoň někteří výzkumníci zastávají hypotézu, že i sluneční vítr (jehož kolísání připouštějí i klimaalarmisté) může v různých obdobích různě přeměňovat vodní páru na vodní kapénky, a tím ovlivňovat skleníkový efekt.

Je pochopitelné, že ignorování výše uvedených faktů nutně povede celý výzkum skleníkového efektu na scestí od vědy k pavědě.

Hlavní příčina

Je jasné a potvrzené na sobě nezávislými studiemi, že hlavní příčinou nynějšího oteplování je současné zvyšování aktivity Slunce, která je v současnosti nejvyšší za posledních tisíc let, nicméně existují odhady o dosažení či překročení maxima této aktivity za více tisíců let – podle některých odborníků byla dosažena úroveň, při níž Slunce ukončilo před cca dvanácti tisíci lety poslední dobu ledovou a nastolilo podmínky pro vznik lidské civilizace.

Nedávno jsem zde citoval alespoň dvě základní studie, které zjistily takové zvýšení sluneční aktivity, že pro ostatní příčiny změn klimatu už mnoho prostoru nezbývá a jedna z nich dokonce prokázala snížení odrazivosti zemské atmosféry i povrchu Země, vykrývající prakticky vše, co ještě vedle sluneční aktivity zbývá k vysvětlení.

Je také docela možné, že zvýšené sluneční záření povede ke zvyšování podílu páry v atmosférické vodě, a tím bude vliv této aktivity na klima dále zesilován. S tím ovšem zásahy proti emisím CO2 naprosto nic nenadělají, musely by být použity naprosto jiné prostředky. Dokážu si představit např. likvidaci černých fotovoltaických panelů, planetu patrně ohřívajících, a pokrytí všech ploch, kde je to alespoň trochu rozumné, bílou barvou nebo Al fólií.
Ignorování moderních studií o příčinách změny klimatu opět pranýřuje IPCC jako tlupu pavědců a setrvávání na této pavědě diskredituje i vedení EU.

Zavržení sledování vodní páry a jiných skupenství vody v atmosféře je tedy hrubým metodickým přešlapem IPCC a dalších „klimavědců“ a zcela diskvalifikuje jakákoli jejich proroctví na poli předpovědí klimatu.