RICHARD NÁDVORNÍK
Tak se prý zase uvažuje o legislativních změnách v oblasti karenční doby. Už aby to bylo. Nějak jsem nikdy nepochopil tu logiku, že když je zaměstnanec, mimochodem povinně pojištěný u vybrané zdravotní pojišťovny, nemocný, platí mu zaměstnavatel 60 procent základu příjmu. Jen tak, za ležení v posteli.
Pominu, že se to zřejmě někde slušně zneužívá. Nedává to žádnou logiku, ani když je zaměstnanec opravdu nemocný. Nejen tu léčbu, ale i ušlý příjem (pokud si ho zaměstnanec pojistí) má snad platit ta pojišťovna, ne? Proč já?
Je to podobné třeba situaci, kdy zaměstnanci spadne v důsledku povodně dům a zaměstnavatel mu musí zaplatit 60 procent odhadní ceny. Logika je úplně stejná totiž žádná.
Existuje ale jeden opravdu obludně nelogický výdobytek, který mají všichni za normální. Nárokový! Placená dovolená.
Nedávno jsem si přečetl další úžasnou záležitost, že nejvíce žádaný zaměstnanecký benefit je “neomezená dovolená”. Musel jsem si najít, co to znamená, protože jsem úplně nevěřil, že to mám brát doslovně, a málem jsem spadl ze židle. Mám to brát doslovně. Znamená to, že si zaměstnanec může vzít kolik chce placené dovolené.
Průchod českého zaměstnance pracovním trhem dnes po cca 10 letech kapitalizmu a následujících 20 letech budování korporátního dotačního socializmu vypadá zhruba tak, že po absolvování 9+4 let školní docházky, do níž s odkladem pro nevyzrálost (kdo je vyzrálý v šesti?) nastoupil skoro v osmi (vyzrálý ze školky jak bluma), vypadne z tohoto systému ve věku 20+ vybaven dokonalou schopností rozeznat vedlejší větu přívlastkovou a předmětnou a identifikovat “přísudek jmenný se sponou”. Také o době kamenné ví všechno, protože to slyšel nejméně třikrát, ale to je dobře, to se bude znovu brzy hodit. Pokračuje typicky vysokou školou, která se dvakrát až třikrát přeruší a někdy okolo třicítky jsme v praxi, pokud máma nebo táta zrovna neotěhotní. Pak je nějakých 25 let víceméně úspěšně v procesu a následuje předčasný důchod na dalších 25+ let pod dohledem pánů Babiše nebo Fialy nebo který populista tam zrovna je. Teď lze tedy, v extrémním případě, těch 25 let v procesu nahradit, zatím pouze u progresivních firem, na mne s tím nechoďte, neomezenou placenou dovolenou, hrazenou pochopitelně z kvantitativního uvolňování.
Rozmazlování zaměstnanců evidentně dosáhlo naprosto absurdních rozměrů. Bohužel to chápu. Situace na pracovním trhu je strašlivá. Náš milovaný stát neustále potřebuje nové a nové úředníky pro boj s dezinformacemi, učitele, asistenty učitelů, asistenty asistentů, odborníky na čerpání dotací, odborníky na stíhání nelegálně čerpaných dotací atd. Všichni jsou pro jeho chod kriticky potřeba, všichni včetně zdravotních sester musí mít vysokou a všichni musí brát 140 procent průměru. A potom nejsou lidi, no.
Když jsem naposledy hledal nového technika (ano, chtěl jsem člověka, který má odborné vzdělání a praxi, žádného queer absolventa Pedagogické fakulty z Brna, který by mi v práci rozvrátil záchody), trvalo mi to snad dva roky. Dneska jsme neatraktivní zaměstnavatel, ale tehdy jsem ještě nepsal tenhle blog a stejně se mi nedařilo. Nakonec jsem ho utáhl na podvod. Dal jsem na LinkedIn inzerát s kradenýma fotkama:
Technik přišel na pohovor a už mezi dveřma se ptal na ten Veyron. Tak jsme si to vysvětlili a práci vzal! Na něco je utáhnout musíte, když už je nemůžete platit jako platí benga. Nově třeba i na neomezenou dovolenou.
České zákony o vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec vycházejí z předpokladu, že každý podnikatel je něco jako starý Smolík, který dřel děti v sirkárně 14 hodin denně včetně soboty. To už dávno neplatí. Je nejvyšší čas celou tu rigidní legislativní džungli pracovního práva pořádně provětrat a zeefektivnit. A tím nemyslím nákladový paušál na home office, který aktuálně vymýšlí traktorista Jurečka, toho času hlavní Maláč České republiky.
Normální stav je prosím ten, že zaměstnanec je placen za práci. Ne za to, že se válí v posteli, v Chorvatsku nebo u psychiatra, čemuž se říká, že “řeší obtížnou životní situaci”. Stejně jako je špatně platit někomu za to, že marodí, je špatně i celý koncept placené (o neomezené nemluvě) dovolené. V poslední době tím spíše, že jako společnost jsme zatím ještě stále bohatí a současně (právě proto) zejména mladí lidé už nevidí v práci ani vedlejší natož hlavní smysl života. Takže na pět týdnů dovolené nikoho neutáhnete, zkrácený úvazek nechtějí pouze ženské před důchodem a v médiích všichni melou o work and life balance. Co by asi říkala, kdyby se toho tak dožila, moje babička, která dle vlastních slov chodila na tancovačky vždycky poslední, protože její táta už skoro za tmy říkal: “Uděláme ještě dva řádky, Boženko?”, přičemž to nemyslel jako otázku. Pro programátory dodávám, že nemyslel řádky kódu.
Placená dovolená dávala možná smysl někdy v době, kdy řešili “obtížné životní situace” demonstranti na Hay Market Square v Chicagu.
Připadá vám řekněme normální, když k vám domů přijde třeba obkladač obložit koupelnu, že vám řekne, že bude dělat pondělí-pátek, jen ve středu že nepřijde, bude mít dovolenou, ale fakturovat že bude celých pět dnů? Zaplatili byste mu ten den volna, to jako vážně?? A jako zaměstnancům vám to normální připadá proč? A ještě byste to chtěli neomezené?
Placenou dovolenou vymysleli špidlové svojí doby, protože s takovým sloganem se vyhrávají volby. Neomezenou zoufalí zaměstnavatelé ve snaze konkurovat, v poslední době u nás hlavně státu. Z českého práva by termín “placená dovolená” měl bez náhrady zmizet a byl by to jenom první bod úklidu. Je to zhůvěřilost. Neexistuje jediný důvod, proč by měl zaměstnanec dostávat peníze za dobu, kdy nedělá! Stejně jako obkladač. Na to ať se pojistí nebo si naspoří.
Zaměstnavatel i zaměstnanec by si prostě domluvili, kolik, pochopitelně neplacené, dovolené ten druhý chce a ten první je ochoten dát. Dva týdny, tři měsíce, všechno napsat do smlouvy, work and life balance jako kráva. Žádné ustanovení o minimálně čtyřech týdnech dovolené ročně nepotřebujeme. Žádné převádění z roku na rok. Žádné proplácení. Flexibilitaaaaa! Vždyť ti zaměstnanci ji chtějí také! Na páse ve škodovce při výrobě poslední generace aut s motory (nemyslím poslední ale poslední) by to ohledně dovolených chtělo trochu více plánování, ale těch pár let už to kluci v Boleslavi vydrží, viďte, pane Fialo.
Nedělám si pochopitelně iluze, že v oblasti dovolené dojde k nějakému posunu. Natož v oblasti pracovních předpisů jako takových, je to celé sešněrované až na bruselskou půdu. Tedy rozumnému posunu. Naopak. Nelze vůbec vyloučit, že dříve nebo později se objeví nějaká pokroková strana, která vyhraje volby s plánem na uzákonění neomezené dovolené. Když ne u nás, tak v Europarlamentu se to povede a komise to pak panu Fialovi nařídí. Kde je poptávka, vznikne brzy i nabídka. Jen přemítám, proč se levičáci vždycky zdravili Čest práci?
Když tak nad tím přemýšlím, není to až tak blbej nápad. V podstatě se jedná o nastavení parametrů. Zaměstnanec by si musel spočítat, kolik potřebuje peněz na živobytí – i s tím volnem – a to pak požadovat za práci. A zaměstnavatel by se s ním musel dohodnout.
Ehm. To je opožděný apríl?
Protože to byli komunisti. A ti při vší své hlouposti přeci jenom práci považovali za podstatu samotné existence člověka.