Jsou naše sdělovací prostředky rasistické?

Na funkci US presidentské mluvčí byla přijata Karine Jean-Pierreová, “afroameričanka”, hlásící se otevřeně k lesbické orientaci. Když byla tato charakteristika uvedené osoby konstatována našimi sdělovacími prostředky, byly nařčeny z “rasismu”.

Realita

To, že někdo patří k nějaké etnicitě, nebo skupině lidí definované sexuální orientací nebo něčím podobným, je prostě fakt. Neexistuje žádný “universální člověk”, který by takovéto zázemí neměl. A veškeré pokusy o vytvoření něčeho podobného vedly vždy k tomu, že vznikla skupina tvorů se zrůdným chováním, kterým by se v podstatě dal úspěšně upřít lidský status. Ať už se jednalo o výsledky pokusů římských katolíků, muslimů, produkty nacistické výchovy, nebo výsledky snahy vytvořit “nového socialistického člověka”.

Takže každý normální člověk je nějak zakořeněný (a zpravidla více kořeny) a tomu vždy budou odpovídat jeho preference. Ani presidentský mluvčí není osoba stoprocentně bez jakékoli invence (v takovém případě by tuto funkci mohl zastat nějaký šestákový osmibitový počítač s trochu vylepšeným programem typu Elisa), takže se i u mluvčí US presidenta promítne toto zařazení do je(jí)ho konání a i do zpětných vazeb k presidentovi.

Vzpomínka

Krátce po prvních náznacích zrůdnosti jménem “afirmační akce”, se vyprávěl (tu, v Česku, respektive tehdy Československu) vtip, že jednou bude v USA presidentem černoška lesbické orientace a na invalidním vozíku. To poslední kritérium paní Karine Jean-Pierreová nesplňuje, a snad proto je pouhou tiskovou mluvčí a ne presidentem. Viděl jsem taky její fotografii asi s partnerkou, a je to běloška – i to jí může kazit kariéru.

Pochopitelně, ona “afirmační akce” v obyvatelích socialistického bloku vyvolala asociace s podobnými aktivitami komunistů, kdy zásadní podmínkou jak pro postup ve vzdělávání (přijímání na střední a vysoké školy), tak i v profesní kariéře, byl “správný” původ (nejlépe dělnicko – rolnický) a “správná” politická orientace, projevovaná členstvím v “těch správných” organizacích a politických stranách.

Starší to asociovali i s poměry za německé okupace, kdy byla hlavním kritériem příslušnost k “árijské” rase a členství v NSDAP (pokud ne rovnou v SS) bylo také žádoucí.

Z tohoto důvodu bylo u nás (a prakticky v celém bývalém východním bloku) pohlíženo na uvedené aktivity jako na cosi, co západ degraduje a přibližuje ho k těm nacistům a komunistům.

Současnost

Není to tak dlouho, co soudruzi z Americké filmové akademie vydali befél, že Oskary budou udělovat pouze dílům, kde budou hrdinové (a herci je představující) z některé etnické či sexuální minority a tvůrci budou dodržovat ještě pár dalších podobných požadavků.

Jednu dobrou věc toto prohlášení mělo: Každému normálnímu člověku je nyní jasné, že jít do kina na cosi takového je ekvivalent spláchnutí peněz za lístek do záchodu, a totéž je i zakoupení nosiče s takovým “dílem”. Pravděpodobně drsně poklesne i stahování a přehrávání oskarových filmů i z úložišť, poskytujících přístup za nějaké paušální poplatky, či přímo u warez úložišť (pokud tedy bude někdo takový šílenec, aby tam takový politický průjem nahrál).

Prostě to, co po zavedení výše uvedeného opatření dostane Oskara, bude bezcenná sračka, patrně méně koukatelná než budovatelské filmy z 50. let.

Pochopitelně, že i tento zásah do umělecké tvorby nutně musel být asociován v zemích východního bloku s onou černošskou lesbičkou na postu presidentského mluvčího.

Něco ošklivého

Jestliže se v USA (a jejich následníků) běžně stává, že rasa, pohlaví a sexuální orientace (případně další podobné nesmyslné faktory) mají vliv na profesní uplatnění, včetně výběrových řízení na manažerské, profesorské a mnohé další posty, tak nutně musejí nastat dvě věci:

• Na významné a vedoucí posty se nedostanou lidé kompetentní a kvalita práce v řadě organizací (i těch organizací jako celku) půjde více či méně dolů. Někdy to může být i drastické a s velice negativními následky. Příkladem může být nacistický stát, v němž vyhnání židovských vědců (kterým vedle toho, že neměli šanci na uplatnění, hrozila i fyzická likvidace), které se projevilo v silném zaostávání Německa v řadě oborů, přičemž asi to nejvýznamnější byla neschopnost vyrobit jadernou bombu (naopak, někteří vědci, vyhnaní z Německa a jím okupovaných zemí se podíleli na výrobě jaderné bomby v USA). Nicméně i v případě, že následky nebudou takto viditelně drastické, bude takovýto stát “neprospívat”. V podstatě tento jev přispívá k viditelnému upadání západní civilizace jako celku a přispěl i k ekonomickému a technologickému propadu států východního bloku.
• Problémy budou mít skutečně schopní příslušníci oněch preferovaných minorit, protože budou automaticky považováni za blbé a neschopné, bude předpokládáno, že se na uvedený post dostali pouze z důvodu příslušnosti k uvedené minoritě (či minoritám). A tam, kde budou mít lidé možnost skutečně svobodné volby, budou tito lidé alespoň zčásti znevýhodněni. Je zajímavé, že uvedeného problému si byly vědomy afroamerické elity v USA a argumentovaly právě jím proti zavádění “afirmační akce”. Dovoluji si v této souvislosti také konstatovat, že “tlačenky za správný třídní původ” nebyly nic moc ani jako spolužáci, ani jako studenti. Výjimky byly, ale ty by se na školu s vysokou pravděpodobností dostaly i za rovných podmínek

Reakce na Karine Jean-Pierreovou více méně stínuje onen bod 2. Pokud na své funkci nějak i pro běžnou populaci viditelně nezazáří (což nepovažuji za pravděpodobné vzhledem k podstatě její práce) bude vždy brána jako “tlačenka” kvůli pohlaví, barvě pleti a sexuální orientaci. Bez ohledu na skutečný stav věci. Její smůla, byť za to úplně nemůže.

Reakce na jmenování do funkce mluvčího US presidenta Karine Jean-Pierreové je prostě důsledkem toho, co “navařili” rasisté z Demokratické strany, svým rasistickým opatřením jménem “afirmační akce” a další jim podobní soudruzi, kteří začali praktikovat to samé. Včetně amerických soudruhů filmových akademiků. Pokud má uvedená reakce našich i dalších sdělovacích prostředků něco společného s rasismem, tak jen to, že je reakcí na zjevný rasismus, sexismus a “menšinismus” v USA.