Návrat SSSR nebo konec?

Při té propagandě, kterou do nás valili od mateřské školky (se Sovětským svazem na věčné časy atd.) to pro nás nezletilé bylo nejen ten den o to hůř stravitelné. Rudá sběř mi jen o pár let později pomohla pochopit tu zhovadilost, o kterou pod knutou SSSR při zbytečné tzv. socialistické odbočce z přirozeného vývoje lidstva jde. Když mě jako nejvzdělanějšího žáka ze třídy nevzali na střední školu pro můj nevyhovující morálně-politický profil (v 15 letech!), měl jsem už navždy jasno. Po roce v učebním oboru na soustružníka, průměru známek málem 0,99 a získání diplomu vzorný učeň, se soudruzi ustrnuli a pustili mě na strojnickou průmyslovku. Potom se situace vlastně opakovala, nemohl jsem studovat žádnou z vysokých škol které bych chtěl a dovolili mi jen VUT v Brně.

Ale vrátím se k tématu. Zkráceně. Když původně padesátitisícové agresivní moskevské knížectví postupně ovládlo nejen Kyjevskou Rus (část současné Ukrajiny), v níž měli prsty i Vikingové, Slované a nepohodlní židé (vyhnaní z jižních oblastí právě moskevským knížetem), ale i obrovské území Euroasie, vytvořilo Ruské impérium o rozloze přes 22 miliónů kilometrů. Pak během 1. světové války Němci v obavách z vlastních komunistů zaplatili a vyslali Uljanova, nebo-li Lenina, z vyhnanství zpět do Ruska, tak netrvalo dlouho a zhruba ve stejné rozloze vznikl bolševický Sovětský svaz. Na konci 2. světové války už asi paralytický prezident Roosvelt (2 měsíce před smrtí) “prodal” v Jaltě Rusům většinu střední Evropy a Balkánu, čímž jsme po Mnichovu byli zrazeni podruhé. Po “vítězném únoru” 1948 a pekelných 50. letech (za účasti sovětských poradců) u nás nastalo ve druhé polovině šedesátých let uvolňování ledů a v roce 1968 to vypadalo na demokratizaci tehdejšího socialismu.

Jenže Brežněv vycítil, že by mu časem Československo mohlo pomocí demokracie vyklouznout ze sdružení totalitních komunistických států a železnou pěstí 21.8.1968 zadusil Pražské jaro s půl miliónem vojáků – i z dalších 4 zemí Varšavské smlouvy. Podobně jako v roce 1953 východoněmecké povstání a protikomunistickou vzpouru 1956 v Maďarsku Chruščov. V případě Maďarska za aktivní účasti po válce nechvalně známého maršála Koněva, stavitele Berlínské zdi (dříve osvoboditele osvobozené Prahy 1945). Ke konci 80. let pod velkým tlakem prezidenta Reagana a za nechtěného přispění generálního tajemníka KSSS Gorbačova se nekonkurenceschopné státy socialistické soustavy začaly hroutit, včetně obra na hliněných nohou, a lidé za železnou oponou si mohli vydechnout. Pro mě byly události po 17. listopadu 1989 jedny z nejšťastnějších chvil života. Jenže teď se objevuje brouk v hlavě a nedobré vzpomínky na časy předlistopadové. Ta osoba v čele Ruska, hrající si na cara, Napoleona, Hitlera a generálního tajemníka zároveň, už nějaký čas zřejmě hodlá vliv bývalého SSSR obnovit. Ekonomicky a vojensky slabé Rusko na to naštěstí nemá. Bohužel ale nevíme co starý, asi nemocný a k smrti vyděšený mužik udělá až Ukrajina jeho nevalnou armádu vypráská ze své země. Má totiž v záloze zbraně ohrožující samu existenci lidstva.