Koalice proti bídě … ?

Platilo by tedy, že občan si bude moci na rostoucí ceny levněji posvítit, ale to bude asi tak všechno, co s nimi bude moci dělat.

Různé odhady mluví o tom, že na podzim padne kvůli cenám energií až třetina tuzemských firem. Ekonomové mírní tyto obavy tím, že firmy nepadnou, jen je koupí zahraniční vlastníci. Stále více lidí konsternovaně hledí v supermarketech na cenovky potravin a více než dosud zvažuje, co si koupit, co si odepřít. To vše v situaci, kdy stát vydal tři a půl miliardy korun na zbraně pro americko–ruskou válku na Ukrajině a ústy ministryně prý obrany slibuje v rámci „kontinuálního financování“ poslat do této černé díry další stamiliony. Současně je nejasné, jaká část z miliard na pomoc ukrajinským uprchlíkům byla a je vyplácena skutečně potřebným, pro kolik si do země naopak přijeli sociální turisté a kolik tito lidé odčerpali ze systému zdravotního pojištění, který financují čeští daňoví poplatníci.

Na ruském plynu je ČR závislá z 98 procent. Sociálně citlivá vláda nicméně na občany myslí: do zásobníků o jejichž koupi od RWE nejeví zájem (majitele bude třeba nechat také vydělat), nakoupil stát podle informace špičkového odborníka Vladimíra Štěpána, člena odborné skupiny Energie není luxusní zboží, na příští období tento ruský plyn od německého obchodníka již v objemu 80 procent jejich kapacity za cenu 37 Kč za kubík. Pro marketéra, který jej kupuje za 7 Kč, dobrý obchod. Rozdíl – více než dvě miliardy – zaplatí stát, což jsme jak známo my. O možnosti uzavřít s Ruskem přímý kontrakt po vzoru Maďarska se v důsledku totální destrukce vztahů vůbec neuvažuje, jakkoliv by mohl přinést dramatické snížení ceny.

Ze dvou třetin státní firma ČEZ, jejichž osm vrcholných manažerů si právě na odměnách přišlo na téměř 135 milionů korun, produkuje elektřinu za cenu do dvou korun za kW. Nové ceníky ji nabídnou stávajícím zákazníkům za 11 Kč. Zisk ČEZu stoupl meziročně o 81 procent na téměř 10 miliard, ztráta bude naopak pro každého individuální, zaručeně však citelná. Jak upozorňuje již citovaný Vladimír Štěpán, vláda má možnost uložit daň z mimořádně vysokého zisku. Ale proč by to dělala, že?

Ten zisk se neztratí – válkychtivá paní Černochová ví jak jej kontinuálně použít a občané jsou ti poslední, o jejichž souhlas by usilovala. Rozdíl mezi cenou výrobní a prodejní zaplatí všichni, kdo nemají na střechách FVE, nebo nečarují s liščím ohonem a ebonitovou tyčí.

Kvůli maďarskému premiérovi, jemuž je nepochopitelně bližší Maďarsko a Maďaři než Brusel nebo Washington, bude moci ČR zatím dovážet ruskou ropu, která pro zemi ovšem znamená podle premiéra českého bezpečnostní riziko. Úplné embargo se bohužel nepovedlo, takže nad vyššími cenami než jsou ty současné „lidové“ visí otazník. Sotva lze ovšem pochybovat o tom, že vláda drahá i zadarmo na řešení nepracuje.

Její katastrofální politika v energetické oblasti se promítá do každodenního života, průmyslové i potravinové produkce, statisícům lidí přivází neřešitelné problémy. Má nemalý vliv na růst inflace. Vlády okolních zemí včetně nám blízkého Slovenska, nemyslí na své občany jen tak, že jim podstrčí úplatek, aby byli zticha.

A je skutečně čas zticha nebýt – je třeba spojit se od středu do levé části politického spektra do koalice proti bídě. Nenechat se odradit mainstreamem a portfolio změny rozšířit i o SPD či komunisty, kteří jako prakticky jediní z levice zbyli, ale neomezovat se jen na stranická uskupení. Nahradit politology poplatné cizí vládě a zájmům, prodavačku telefonů či traktoristu odborníky, kteří se pokusí napravit napáchané škody a budou sloužit především této zemi.

Nesmyslné zbrojní výdaje kritizuje a o potřebě změny už mluví veřejně i expředseda vlády Babiš. Bezvýhradný návrat ANO ke státnímu kormidlu by samozřejmě výhrou nebyl. Ale součinnost v rámci dohodnutého programu? Proč ne. Kvalita změny je odvislá od profilace a síly případných partnerů a ochotě hnutí akceptovat spolupráci k dosažení základního cíle.