Západ jedná s Ruskem, je to „mnichovanství“?

Ukrajina volá o pomoc, novodobí Mnichované ji brzdí – Alex Švamberk. Pod tímto titulkem píše Alex Švamberk mimo jiné i toto: Italský návrh na příměří, podle něhož by Rusku zůstal Krym a Ukrajina by přišla i o Donbas, sice Moskva, stejně jako Ukrajinci, odmítla, protože si taky potřebuje zajistit suchozemský přístup na Krym i jeho zásobování vodou. To není možné bez obsazení Záporožské a Chersonské oblasti. Dobře však z návrhů vyčetla, že na Západě jsou síly, které jsou ochotny za klid a možnost využívat ruské suroviny obětovat kus Ukrajiny, tak jako to udělaly Británie a Francie v roce 1938, kdy bylo výměnou za pofidérní mír Československo donuceno vzdát se svého území. Byla to jasná ukázka rčení Z cizího krev neteče. Bývalý generální konzul v Petrohradě Vladimír Votápek má pravdu, když říká, že by Italové neměli nabízet Rusku Krym, ale Sicílii.

Opět se srovnává situace z roku 1938 a odevzdání Sudet Německu podle Mnichovské dohody mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií. Tehdy ale byla Francie i Velká Británie v situaci, kdy Německo vojensky obě země svým masivním zbrojením předběhlo a ukázalo se to později na průběhu II. světové války, když byla Francie během týdnů na hlavu poražena a britské jednotky se jen tak tak stačily stáhnout na ostrovy.

Dnes je ovšem situace podobná jen zdánlivě. Rusko drží Západ vyhrožováním použitím jaderných zbraní. Oficiálně sice tvrdí, že jaderné zbraně nepoužije, ale současně koná manévry jaderných sil a na ukrajinskou frontu přesunulo děla, která mohou střílet jadernou munici. Situace na frontě se pro Ukrajinu nevyvíjí absolutně dobře. Ruská armáda postupuje sice pomalu, ale stále a má už pod kontrolou téměř celý Luhansk, většinu Doněcka, navíc obsadila Chersonskou oblast, která je pozemní spojnicí mezi Krymem a Ruskem.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj sice burcuje, že Ukrajina nedá Rusku ani píď svého území, nicméně už i on musel reflektovat aktuální situaci: Pokud se Rusku podaří prorazit na Donbasu, bude to velmi těžká situace, řekl v pondělí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V Severodoněcku Rusové mají početní převahu, podle Zelenského však stále jsou možnosti, jak se ubránit. Prezident také uvedl, že Rusové se soustředí na ovládnutí Záporoží a situace v tamní oblasti je děsivá.

Poté sice vydal prohlášení, že „Donbas stojí pevně“- ale zřejmě to mají být opět jenom slova pro zahraniční dodavatele zbraní. USA i Británie slíbily dodat raketomety s dostřelem 80 km, ale tyto zbraně se zřejmě nestanou žádným „zázračným“ lékem na postup ukrajinské armády. Pochybují o tom i armádní specialisté, například generál Šedivý, který považuje vrácení Krymu Ukrajině za nereálné.

Navíc, Rusko vytěžilo maximum ze závislosti EU na dodávkách plynu a ropy. Inkasuje nyní za menší vývoz svých surovin na Západ o desítky procent vyšší ceny. Naše eurokomisařka Věra Jourová „prozradila“, že máme náhradu za ruský plyn, bude ale dražší. Exploze cen energií se promítla do inflace v EU, a i Česko oznamuje inflaci, která tu již desítky let nebyla.

Jednání západních představitelů s Ruskem tak má svou logiku, která je ovšem úplně v jiném gardu než před ruským útokem na Ukrajinu. Rusko dnes podle některých údajů okupuje včetně Krymu dokonce více než 100000 km2 ukrajinského území. Jestliže ukrajinští generálové odhadují, že válka skončí do konce roku s tím, že Ukrajina dobude všechny okupovaná území, západní politici uvažují i s možností, že to bude naopak Rusko, kdo bude stále na Ukrajině dominovat a zabere ještě větší část území, než má dnes. Poměr sil ruské a ukrajinské armády je zřejmý, Rusko navíc ještě neprovedlo ani částečnou mobilizaci a svůj postup na Ukrajině realizuje vojáky v aktivní službě. Západ tak může uvažovat o „záchraně“ alespoň té části Ukrajiny, kterou dnes má Ukrajina pod kontrolou. Politika Západu na Ukrajině se vyvíjí tragicky a žádné zázračné zbraně tuto politiku nezmění. Dnes nechce jednat s Ruskem Ukrajina, za pár měsíců už nemusí chtít o Ukrajině jednat ani Rusko.

Jan Bartoň