Deklarace o budoucnosti Evropy |

Sdílet článek:

V nedávno zahájené debatě o budoucnosti Evropy nesmí chybět hlas stran spjatých se svobodou národů a tradicemi obyvatel Evropy.

Bouřlivá historie Evropy, zejména v minulém století, přinesla mnoho neštěstí. Národy hájící svou svrchovanost a územní celistvost před agresory přinesly oběti větší než lidská představivost. Po druhé světové válce musely některé evropské země bojovat proti nadvládě sovětského totalitarismu po celá desetiletí, než znovu získaly nezávislost.

Tato nezávislost, atlantické spojenectví mezi Evropskou unií a NATO, stejně jako mír mezi spolupracujícími národy, jsou velkým úspěchem pro velký počet Evropanů, protože jim dává pocit trvalé bezpečnosti a vytváření optimálních podmínek pro rozvoj. Proces integrace udělal mnoho pro vybudování trvalých struktur spolupráce a udržení míru, vzájemného porozumění a dobrých vztahů mezi státy. Toto dílo by mělo být zachováno jako hodnota epochálního významu.

Nicméně, řada vážných krizí, které jím za posledních deset let otřásly, ukázala, že dílu evropské spolupráce dochází dech, především proto, že národy mají pocit, že jsou pomalu zbavovány svého práva vykonávat svou legitimní svrchovanou vládu.

Evropská unie potřebuje důkladnou reformu, protože dnes se místo ochrany Evropy a jejího dědictví, místo toho, aby umožňovala svobodný rozvoj evropských národů, sama stává zdrojem problémů, úzkosti a nejistoty. EU se čím dál tím více stává nástrojem radikálních sil, které by chtěly dosáhnout kulturní a náboženské přeměny Evropy, zaměřených na vytvoření evropského superstátu, na zničení nebo zrušení evropských tradic, přeměnu základních sociálních institucí a morálních principů.

Využití politických struktur a práva k vytvoření evropského superstátu a nových forem sociálního života je projevem nebezpečného a invazivního sociálního inženýrství známého z minulosti, které musí vzbudit oprávněný odpor. Nadměrná moralizující aktivita, které jsme byli svědky v posledních letech v institucích EU, vyústila v nebezpečnou tendenci vnucovat ideologický monopol.

Jsme přesvědčeni, že spolupráce evropských národů musí být založena na tradici, na úctě ke kultuře a historii evropských národů, na respektu k židovsko-křesťanskému dědictví Evropy a společným hodnotám, které spojují naše národy, a ne na jejich zničení. Znovu potvrzujeme své přesvědčení, že rodina je základní jednotkou našich národů. V době, kdy Evropa čelí vážné demografické krizi s nízkou mírou porodnosti a stárnutím populace, vytváření politik vstřícných k rodinám by mělo být odpovědí spíše než masová migrace.

Jsme přesvědčeni, že suverény v Evropě jsou a zůstanou evropské národy. Evropská unie byla vytvořena těmito národy, aby bylo možné dosáhnout cílů účinněji než jednotlivými členskými státy. Nicméně meze pravomocí unie jsou stanoveny principem – všechny pravomoci, které nejsou postoupeny unii, náležejí členským státům při respektování zásady subsidiarity.

Skrze zásadní reinterpretaci Smluv ze strany orgánů EU se v posledních desetiletích tyto hranice významně posunuly na úkor národních států. Tato situace je neslučitelná se základními hodnotami unie a vede ke klesající důvěře evropských národů a občanů v tyto instituce. Aby se tento trend zastavil a zvrátil, je kromě zásad existujícího postoupení, nutné vytvořit seznam nedotknutelných pravomocí členských států EU a vhodný mechanismus jejich ochrany za účasti ústavních soudů nebo jim rovnocenných orgánů členských zemí. Všechny pokusy přeměnit evropské instituce na orgány, které by byly nadřazené vnitrostátním ústavním institucím, vytváří chaos, podkopávají smysl evropských smluv, zpochybňují zásadní roli ústavy členských států. A vzniklé jurisdikční kompetenční spory jsou proto řešeny brutálním uvalením vůle politicky silnějších subjektů nad těmi slabšími. To ničí základ fungování evropského společenství jako společenství svobodných národů.

Jsme přesvědčeni, že konsensus musí zůstat základním prostředkem k dosažení pozice běžné v unii. Nedávné pokusy obejít tento postup nebo nápady na jeho zrušení, hrozí vyloučením určitých zemí z vlivu na rozhodování a přeměnit unii ve zvláštní formu oligarchie. To by mohlo vést k faktické neschopnosti konání vnitrostátních ústavních orgánů, včetně vlád a parlamentů, zredukovaných na funkci schvalování rozhodnutí již učiněných jinými.

V členských zemích stále existuje naprostá ochota spolupracovat a duch komunity a přátelství prostupuje zeměmi a společnostmi našeho kontinentu. To představuje velký kapitál. Reformovaná unie tento kapitál použije, zatímco unie, která odmítá reformu, ho promarní.

Proto se dnes obracíme na všechny strany a skupiny, které sdílejí naše názory, přičemž tento dokument je základem společné kulturní a politické práce, respektující roli současných politických skupin.

Reformujme společně unii pro budoucnost Evropy!

Podepsáno 2. července 2021

Jaroslaw Kaczyński (PiS, Polsko), Giorgia Meloniová (Bratři Itálie), Santiago Abascal (VOX, Španělsko), Viktor Orbán (Fidesz, Maďarsko), Matteo Salvini (Liga, Itálie), Marine le Penová (Národní sdružení, Francie), Herbert Kickl (FPÖ, Rakousko), Tom Van Grieken (Vlaams Belang, Belgie), Kristian Thulesen Dahl (Dánská lidová strana), Krasimir Karakachanov (Bulharské národní hnutí), Mart Helme (Estonská konzervativní lidová strana), Jussi Halla-aho (Praví Finové), Kyriakos Velopoulos (Řecké řešení), Joost Eerdmans (JA21, Nizozemsko), Aurelian Pavelescu (Křesťansko-demokratická národní rolnická strana, Rumunsko), Valdemar Tomaševski (Aliance křesťanských rodin, Litva)