Srí Lanka, náš vzor




Sdílet článek:
Jednou z cest do udržitelného pozemského ráje, přinejmenším podle vize Světového ekonomického fóra, je nový typ kapitalismu, v němž již nejde o zisk, ale o přínos podniků životnímu prostředí a procesu vytváření sociálně spravedlivé a inkluzivní společnosti. Jde tedy o jistou formu sociálního kreditu, kdy soukromé firmy získají úvěry jen tehdy, budou-li shledány za dostatečně pokrokové. V praxi se s touto politikou setkáváme pod značkou ESG (z anglického environmental, social a governance). Měřit jím lze nejen jednotlivé firmy, ale i státy. Neexistuje prozatím jednotné měřítko pro určení dosaženého skóre, podle jednoho z nich však mají USA na škále 100 skóre 50. Jen málo států na jaře letošního roku dosahovalo více jak 90 bodů, například v Asii byl jen jeden. Ekologicky a sociálně uvědomělí lidé ze zemí z výrazně nižším skóre jistě přemýšleli o tom, zda si nesbalit těch svých pár udržitelných švestek a neodstěhovat se za tygry nové progresivní ekonomiky. Pokud však vyrazili za tím asijským, jenž dosáhl neuvěřitelných 98 bodů, možná se nyní sami sebe ptají, zda by jim nebylo lépe i uprostřed začouzené fabriky. Tou zemí s rekordním ESG skóre totiž není žádná jiná, než Srí Lanka. Země, zmítaná více jak 50% inflací, v níž nejsou k dostání léky, některé základní potraviny či pohonné hmoty. Země, z níž kvůli mohutným sociálním nepokojům musel utéci do země s výrazně nižším ESG skóre, totiž Singapuru, prezident Radžapaksa.

Srí Lanka, jak hlásá na svém webu Světové ekonomické fórum, přitom měla být výkladní skříní nového typu ekologicky a sociálně uvědomělého kapitalismu. Tím hlavním receptem na kolektivní štěstí pak měl být radikální přechod z extenzivního průmyslového zemědělství na sedlačinu plně organickou. Avšak poté, co v dubnu 2021 zakázala místní vláda používání chemických hnojiv, se plody této politiky urodily dřív, než odezněla jediná vegetační sezóna. V zemi, kde víc jak 90% zemědělců tato hnojiva používalo, jich do pár měsíců třetina zbankrotovala. Srílanský grýndýl vyhnal do ulic statisíce rozzuřených lidí, kteří se ještě před pár lety těšili ze svých farmiček a rodinných obchůdků. Dnes jsou na mizině a těžko mohou doufat v to, že je Klaus Schwab – navzdory všem prosíkům – z této bryndy vytáhne.

Až pochopíme, že ty vysoké účty za elektřinu nemáme kvůli Putinovi, ale jako obětinu zeleným modlám, možná se do ulic vyvalíme i my.

Už aby to bylo.

 

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

1 Comment

  1. Vinu za vysokou cenu energií bych spravedlivě rozdělil mezi podporovatele Zeleného vlhkého snu a nikoli Putina, ale Bidena, Fialu a další nadšené sankcionisty zlého Ruska.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*