Naše země v roce 2028 zbankrotuje?

Po čtvrtečním druhém čtení novely letošního státního rozpočtu ve Sněmovně to vypadá, že by se schodek mohl prohloubit proti původnímu návrhu vlády o dalších 45 miliard korun na celkových 375 miliard korun. Původně vláda navrhla zvýšení schodku o 50 miliard korun z 280 na 330 miliard. Jen připomenu, že předchozí vláda schválila schodek rozpočtu ve výši 376,6 miliard, nová vláda ho s velkou slávou snížila na 280, nyní ho vrací na původní úroveň. A ministr financí Zbyněk Stanjura dodává, že není rád, jaké deficity máme, ale že pokud poslanci přinesou návrhy na úsporu a budou mít hlavu a patu, tak je rád podpoří. Jaký dojem na vás tohle všechno dělá?

Zní to poněkud komediálně. Předešlá vláda se dobře kritizovala, ale jakmile má nová vláda snížit schodek sama, tak jí to už moc nejde, líp se o tom jen mluvilo. Nejhorší je to posouvání pocitu normality. Když za rok 2020 vláda poprvé vysekla enormní schodek a svedla to na covid, tak se všichni zděsili, ale řekli: Jasně, za to může covid. Ale teď už mluvíme o vysokém schodku na letošek i na rok 2023. To je taky kvůli covidu? Jasně, dneska se řekne, že je to kvůli Ukrajině.

Jenomže tímhle stylem si každý rok najdeme záminku. V roce 2024 vysekneme schodek kvůli snížení závislosti na Rusku. V roce 2025 kvůli nutnosti zbrojit. V roce 2026 kvůli přechodu na elektromobilitu. V roce 2027 kvůli poválečné restrukturalizaci… Vždy se najde záminka a každému to už začíná připadat normální. A v roce 2028 pak co? To už rovnou kvůli těm předešlým schodkům zbankrotujeme?

Tak podobné otázky si asi klade i exministr financí Miroslav Kalousek, který v reakci na to, že vláda schválila a Ministerstvo financí předalo do Poslanecké sněmovny návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 295 miliard, konstatoval, že vláda není schopna řídit státní finance udržitelným způsobem a ratingové agentury nás za to potrestají a budoucí generace proklejí. Šéfka jeho TOP 09 Markéta Pekarová Adamová tvrdí, že je to snaha o balanc mezi prioritami a že jde o kompromis v bezprecedentní době. Exministryně financí Alena Schillerová považuje za nepřijatelné, že jsou v příjmech zahrnuty daně z mimořádných zisků, které nejsou ještě schválené, a tak by měl být schodek o 150 miliard vyšší. „Rozpočtu na příští rok můžeme říkat protikrizový, válečný nebo solidární,“ uvedl Zbyněk Stanjura. Jak byste ho označila vy?

Kompromis v bezprecedentní době, kterým se ohání Markéta Pekarová Adamová, je jen marketingová hříčka. Devadesátá léta byla také bezprecedentní, protože šlo o období transformace ekonomiky, a přesto jsme zvládali mít i vyrovnané rozpočty.

Zahrnovat do příjmů zatím neschválené daně je skutečně šílené, to je asi takové, jako říci si, že chci dostat lepší práci, ale zatím pořád jsem v té staré, ale z vysněného platu si už platím dovolenou.

A pojmy, které uvádí Zbyněk Stanjura, tedy říkat protikrizový, válečný nebo solidární, jsou hloupé všechny. Protikrizový rozpočet by byl takový, který by se snažil krizi odstranit – tento ji ale prohlubuje tím, že dál navyšuje peněžní zásobu a zvyšuje dluh. Válečný rozpočet by byl, kdybychom byli ve válce. Ve válce je ale země, se kterou ani nesousedíme. A solidarita znamená dobrovolnou soudržnost a dobrovolný soucit – tento rozpočet ale z pozice síly konfiskuje peníze těm, kdo je vydělávají, a přerozděluje je zcela nesolidárně, nýbrž vynuceně, těm, kdo si peníze ve formě dotací vyřvou.

Jak bych rozpočet označila já? Jako nezodpovědný.

Úplně špatná logika od počátku. Není správné energii dotovat nikde. Je správné energii zlevnit tím, že odbouráme všechny daně a poplatky hrazené státu – od výroby, přes distribuci až po spotřebu energie. A pokud to nebude stačit, tak odbourat ještě další daně mimo energie, aby lidem zbylo víc peněz. Tím se zaprvé zmenší stát, zadruhé se tím demaskuje příčina drahých energií, zatřetí se tím nepoškodí cenotvorba, která vede k nesouladu poptávky a nabídky, a začtvrté se tím dosáhne úplně stejného efektu, totiž toho, že lidé budou mít na poplacení energií.

Nejen slovenské, ale i české, německé a další podniky měly minimálně v 15 % případů zavřít už dávno! To je totiž číslo, na které je minimálně odhadováno procento takzvaných zombie firem, které jsou udržovány při životě jen dotacemi, tedy tím, že se pouští žilou životaschopným a jejich krev se pumpuje do mrtvol v podobě zombie firem. A že dojde ke kolapsu? K němu opět mělo dojít už dávno, už v roce 2008, a právě to, že k němu nedošlo, že se tiskem peněz příčiny tehdejší finanční krize překryly, je důvodem toho, proč stávající rozvrat je ještě hlubší.

Uvědomte si jednu věc: Kolaps je neodvratný, pouze je posunutelný v čase. A čím víc se oddaluje, tím větší je. Ale nyní k němu již spontánně dochází minimálně na finančních trzích v podobě pádů burz. Jinými slovy: Tento scénář hrozí celé Evropě a je v našem zájmu, abychom jím prošli co nejdřív, protože odsun jej ještě zhorší.

Je to snaha udržet si poslušnost silou a vyhrožováním. Jenomže skutečná loajalita se nedá vynutit silou. Použití síly působí protitlak. Zatlačíš – a „neposlušná“ země zatlačí zpět a víc. Není to promyšlené, je to od Ursuly von der Leyenové psychologicky neobratné, zřejmě tím docílí pravého opaku, než by ráda.