Ženy nemají dělat ministryni obrany |

Sdílet článek:

Komentátor míní, že u nás jsou někteří političtí představitelé papežštější než papež. A proto po zásahu rakety okamžitě vystartovali na Rusko. Povšiml si také slov Petra Pavla, který omlouval Janu Černochovou tím, že jako žena emoce víc prožívá. „V rozporu se svou ideologickou základnou poukazuje na nerovnost žen a mužů,“ poukazuje Vyoral a dodává, že pak z toho vyplývá, že ženy nemají dělat ministryni obrany. Ohledně výročí 17. listopadu soudí, že se dostáváme zpátky do totality. Ale ještě zbytky svobody máme.

Hned několik politiků a političek se dokázalo znemožnit, když raketu, která zasáhla polské území, označili za ruský útok a volali po odvetě a „následcích“. Ošem z USA i z Polska se následně ozvalo, že se jednalo o raketu vystřelenou z území Ukrajiny. Ale ti, kdo si takto naběhli, si na svých slovech trvají. Je to snad známka toho, že už nejsou schopni žádné, ani té nejmenší sebereflexe?

Někteří tuzemští lokajové v politických funkcích jsou takovými tatrmany, že jsou papežštější než papež, případně než USA. Ve svém proválečném běsnění využijí jakoukoliv záminku pro to, aby ukázali, že jsou na té „správné“ prorežimní straně. A to bez jakýchkoliv relevantních podkladů, důkazů a závěrů k dané události. V politice je přece potřeba v tak závažných situacích mít jistou dávku zdrženlivosti a trpělivosti. Co se týká sebereflexe, tak ta je u psychopatů a sociopatů často španělskou vesnicí, echt když jsou si jisti svou bohorovností a věří v ochrannou ruku, jež nad nimi setrvává.

Když jsme tak u toho, který z prezidentských kandidátů dle vás vyšel z této epizody se ctí a který se nejvíce ztrapnil?

Nedohledával jsem si všechna vyjádření prezidentských kandidátů k dané situaci. Nicméně zaznamenal jsem „hrdinskou“ reakci intelektuálně a zřejmě i inteligenčně prázdné Danuše Nerudové, coby Čaputové vol. ČR II., že máme „postupovat s rozvahou, ale rozhodně. Způsobem, ze kterého náš nepřítel pochopí, že se nezalekneme“ a že „Rusko je teroristický stát“. Zajímalo by mě, zda jsou pro Nerudovou teroristickým státem i USA a spojenci, kteří „humanitárně“ bombardovali Srbsko, Libyi, Irák či Afghánistán. Taky jsem zaznamenal cimrmanovskou reakci kariérního komunisty a celoživotního oportunisty generála Pavla, který omlouval afektovaná slova bezbřehé tragédie na pozici ministryně obrany Černochové tím, že „u ženy jsou větší emoce omluvitelné“. Zaprvé si to vykládám tak, že v rozporu se svou ideologickou základnou poukazuje na nerovnost žen a mužů, nebo snad možnou „omluvitelnou“ hysteričnost žen? No nevím. Zadruhé když přijmu tezi, že u žen jsou větší emoce omluvitelné, pak ovšem takové nemají co dělat na pozici ministerstva „války“. Echt v tak tektonické době, jakou právě prožíváme.

V některých městech městská policie hlásí, že se setkává se zvýšenou mírou krádeží a hlavně, že kradou lidé, kteří ještě nikdy nekradli. Nejextrémnější případ byl 91letý senior, který se pokusil odcizit masox a klobásu ve Strakonicích. Co s tím? Budou snad radnice vařit na náměstích eintopf pro hladovějící? Dočkáme se snad toho, že „pekař rozdá císařské pečivo chudině“?

Neznám detaily onoho konkrétního případu. Pokud se však nejedná o případ ojedinělý, tak to vypovídá mnohé o tom, jak na tom některé skupiny obyvatel začínají být. A nutno dodat, že zásadní vinu nese naše vláda válečných štváčů, kteří nikoliv nevědomostí a hloupostí, ale naopak záměrně a na befel indukují na Českou republiku a české občany chudobu. V současné době politické ukrofilie mám obavu, že pro našince by nezbylo ani na to pečivo.

Miroslav Kalousek zopakoval svou tezi: „Žijeme si jako prasata v žitě a máme tu drzost naříkat.“ Myšleno, tedy vztaženo ke zbytku světa. Má pravdu?

Myslím, že značná část zejména takzvaně západního světa si do nedávna žila opravdu v relativním blahobytu a dostatku, nebo spíše nadbytku kde čeho. Neplatilo to ovšem zdaleka tak plošně, jak by se mohlo zdát ze slov nejmenovaného štamgasta parlamentní nálevny Kalouska. Pokud ovšem mluví za sebe, coby po desetiletí na teplém, nekřesťansky přeplaceném místečku sedícího potentáta parazitujícího na peněženkách nás všech, a za jemu podobné, tak má docela pravdu. Chápu, že se mu nehodí do krámu, když za vlády jeho strany a jediné pravdy si lidé troufají naříkat na indukovanou chudobu, kterou jim tahle kolaborantská stafáž přináší.

V mezičase na univerzitách studenti stávkují za klima. A zatímco jedna část tzv. intelektuálních kruhů jim tleská, jak se zasazují o dobrou věc, druhá je považuje za bandu komunistů. Mají takové protesty vůbec šanci ve proslule skeptickém Česku někoho přesvědčit? A co si myslíte o děkanovi, který studentům vypnul topení i wi-fi?

Jak už to často při podobných protestech bývá, protestující přesvědčují jen sami sebe a ty už přesvědčené. Drtivou většinu ostatních naopak takovéto aktivistické akce studentů současných často bohužel upadajících univerzit pouze popudí. Myslím, že krok děkana s vypnutím topení a wi-fi je v souladu s ideologií, kterou oni protestující papouškují a hlásají. Tudíž by mu měli zatleskat, že vyslyšel jejich volání. Ovšem mám takový dojem, že se mu spíše dostalo slov klasika: How dare you?!

Slavili jsme 17. listopad. Klasická otázka – je ještě co slavit? Zbylo něco z toho, čeho bylo v devadesátých letech dosaženo?

Zcela objektivně je toho čím dál méně. Po řízeném převzetí moci – či převratu, jak chcete – se skrze omezené období jisté svobody dostáváme opět do totality, i když tak trochu jiné. Tentokráte korporátně-byrokraticky fašistické. Autocenzura a cenzura nejen médií. Omezování svobody slova, neuvědomělých názorů nehlásajících jedinou povolenou pravdu strany a vlády. Omezování podnikání, pohybu a osobního vlastnictví toho času ve jménu Hry na covid nebo ve jménu globálního oteplování, či relativně nově klimatické změny. A mohli bychom pokračovat dále a dále. Abych nebyl jen čistě negativní, zatím si ještě zbytky jakés takés svobody můžeme do jisté míry užívat, takže to dělejme, neb z pohledu zpět na poslední roky k tomu možná velmi brzo už nebudeme mít příležitost.