Moderna dospěla k své vrcholné podobě už dávno, ale neznamená to, že ji odzvonilo. Francouzský sociolog a esejista Gilles Lipovetsky v Les Crises nazval poslední transformaci moderny hypermodernitou, i když by se měla v některých svých aspiracích limitovat, není to vývojově zásadní. Sociolog odmítá pojetí postmoderního jako radikální překonání moderny, dnešní stav chápe jako vyvrcholení moderny a nazývá jej hypermodernitou. Sociolog se domnívá, že západní hypermodernita je vizí i pro další miliardy lidí na planetě, optimisticky soudí, že věda a technologie jsou hlavní odpovědí na výzvy doby.
Od vypuknutí pandemie se idea “nového světa” začala šířit v politických diskursech, je oprávněné toto dělení na “před” a “poté”?
Nemyslím si, že sanitární krize mohla takto rozdělit běh světa, tendence pouze akcelerovaly. Hlavní tendence a logika předchozího setrvávají, nic nového se neobjevilo kromě nastolení požadavku na restauraci suverenity a zpochybnění slepé globalizace. Ani po pandemii se konzumeristické vize nepřestaly šířit a propagovat v dotírajících filmech a seriálech Netflixu nebo v propagaci doručování jídel až do kuchyně. Ekologické povědomí, o kterém se mluvilo při prvním covidovém omezení, rychle skončilo, jakmile omezení zmizela, následoval masívní příval turistů na letiště spíše než na vesnice, nikdo si na dovolenou místo auta nevzal velocipéd. Pandemie akcelerovala nové metody práce, ale ty existovaly i předtím, akcelerovala tendence, ne mutace.
Když nedošlo k mutaci před/po pandemii, jak hodnotíte naši historickou situaci?
Mé reflexe o hypermodernitě staví na zpochybnění konceptu postmodernity. Tento termín byl formulován řadou intelektuálů, jako Lyotard, koncept byl velmi užitečný, do jisté míry umožnil pochopení procesů, které se odehrávaly v západních společnostech v sedmdesátých letech. Z části jsou vývody konceptu postmodernity stále platné, nicméně jsem dospěl k názoru, že koncept je slepý. Nevystoupili jsme z moderny, ale naopak zažíváme její radikalizaci.
Historicky se moderna vyznačovala přeryvem s předchozím světem, kde vládly tradice a náboženství. Spočívá na trojí logice: na technologii a vědě, institucionalizaci trhu, na demokracii a individualismu, které se zrodily v 18.-19. století. Tyto logické koncepty nám stále vládnou, i když v deregulované a hyperbolické podobě. V hypermodernitě kalkulující logika kontroly ovládla celý náš svět. Paralelně s trhem osvobozeným od starých limit to můžeme pozorovat ve sportu, umění, ve školách, všechno to bylo přebudováno do obchodní polohy. Muzea se dnes organizují jako ziskové společnosti, zisky ve sportu jdou do miliard, univerzity soutěží o první místa v obchodním ratingu, soukromé školy, vždy velmi okrajové, dnes zažívají boom. Spotřeba se stala bezuzdnou hyper spotřebou novinek, médií, značek. Technologie a věda umožňují jít ke hvězdám, měnit tváře lidí a jejich orgány. Pokud jde o demokracii, pokud není jistým horizontem našich společností, pro miliardy lidí ve světě zůstává ideálem.
Jaké jsou důsledky hypermodernity pro člověka?
Stal se hyper-individuem. “Be yourself” stojí v srdci moderní demokratické kultury, tento ideál se rozšířil na všechny sociální kategorie. Být sám sebou je legitimním pro ženy, gaye, trans. Může to dospět k narcistní podobě, obzvlášť v programech telereality nebo pomocí ultra tolerantní výchovy odsouzené k neúspěchu, protože vylučuje veškeré meze a disciplínu. Nechybí perverzní a negativní efekty této autentické kultury, ale v kontextu sílícího komunitarismu, politického islamismu a křesťanského fundamentalismu, které přehodnocují právo na interrupci, je to ideál, který je třeba bránit, je nezbytný k “dobrému životu” a ke svobodě.
Neztotožňujete se s “dříve to bylo lepší?” Co přinesla hypermodernita dobrého?
Nechovám nostalgii po tradiční rodině, ani po tvrdé škole, preferuji dnešní liberální typ vzdělávání, i když to neadoruji. Nemyslím si, že ženy chovají nostalgii po době, kdy aranžované manželství definovalo jejich život. Nevidím důvod po nostalgii k epoše, která přinesla dvě světové války, deportace, masakry.
Odmítáte nostalgii po minulém a současně odmítáte optimismus vedoucí k pozitivnímu chápání hypermodernity?
Kritizuji konzumní spirálu aniž bych satanizoval. Nelze být spokojen se světem, který klade takový důraz na výzkum dalších privátních požitků. Každých šest měsíců vyměnit smartphone a sedět u věčných seriálů, nekonečněkrát opakovat větu na socsíti nebo foto na Instagramu, nemůžeme doufat v něco bohatšího pro sebe a společnost? Vzdělávání dnes nemá kapacitu formovat kritické myšlení a nedá schopnost chápat svět, aby se to změnilo, neobejdeme se bez lépe vzdělaných učitelů. Konzumní zaujetí musí být drženo v mezích jiným zaujetím, pro kulturu, tvorbu, angažmá. Historie neukazuje moc příkladů pokroku v moudrosti lidu v řešení ekonomických a sociálních problémů, nic podstatného se nedá očekávat bez vědecko-technologických inovací. Tváří tvář klimatickým výzvám potřebujeme víc vědy a technologie, nemůžeme očekávat, že Číňané a Indové rezignují kvůli klimatu na svůj budoucí komfort. I když umírnění konzumních představ je pro ekologii žádoucí, víc než kdykoliv jindy naše budoucnost závisí na elitách vědy a technologie.
LIBOR ČÍHAL
Buďte první kdo přidá komentář