Cesta do hlubin udavačovy duše

„Evropská komise nás podrazila,“ říká Alexandr Vondra. „Emisní norma Euro 7 je nerealistická,“ hlásí ministr dopravy Kupka (ano, ten Kupka, který v rámci českého předsednictví řídil jednání resortních ministrů a tento mandát nevyužil k „nasypání písku do soukolí“ tak hrůzostrašné legislativy). „Emisní norma Euro 7 bude znamenat okamžité ukončení výroby malých vozidel a připraví o práci nejméně 10 000 lidí,“ oznamuje Martin Jahn ze Škodovky. „Je to útok na automobilitu samotnou,“ hřímá Topolánek.

Můžeme donekonečna připomínat, že příklady typu Euro 7 jsou důsledkem zelené revoluční politiky Bruselu a fanatických levičáků, kteří ji ovládají (Frank Timmermans), a že tyto politiky vůbec nejsou ničím novým. Jsou nařizovány z Bruselu už celá dlouhá léta. Proč jsou najednou Topolánek, Vondra i Kupka tak pobouřeni? Nikdy proti Bruselu nijak kriticky, silně nebo zásadně nevystupovali. Nikdy bruselská nařízení nezpochybňovali. Vždy jeli v „bruselském“ vlaku. Proč se tedy cítí najednou tak zrazeni? Nezbývá mi proto než si povzdechnout – máme-li v čele naší země politiky, kteří v Bruselu poslušně sklapnou podpatky a doma pokrytecky předstírají „boj“, je to asi beznadějné.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek v rozsáhlém rozhovoru nečekaně otevřeně a bez jakýchkoliv zábran odtajnil obsah rozhovorů s bývalým prezidentem Zemanem. V něm tvrdil, že Miloš Zeman po něm chtěl, aby pomohl zastavit stíhání Mynáře, popsal, jak se v zákulisí Hradu vyjednávalo o abolici nejen pro šéfa lánské lesní správy Baláka, ale i pro firmu Metrostav.

Co si o rozhovoru člověka, který byl vyjednávací „spojkou o vládě“ mezi Petrem Fialou a Milošem Zemanem, který se netajil tím, že sehrál klíčovou roli v přesvědčování prezidenta, aby nechal Fialovu vládu vzniknout, myslet? Kdyby Blažkem prezentovaná fakta sepsal on sám za pár desítek let do svých politických memoárů, snad by to bylo i zajímavé čtení. Dnes, sotva čtrnáct dní po odchodu Miloše Zemana z funkce, je to jen ubohý a trapný čin člověka, který se tímto způsobem otevřeně Zemanovi vysmívá, jak jej opili rohlíkem, aby Fialova vláda mohla vzniknout. Ostatně, právě to by nás zajímalo, co Blažek jako vyjednavač Zemanovi za vznik Fialovy vlády slíbil. O tom ale v rozhovoru – nepřekvapivě – není ani slovo.

Do „distribuce“, se dostává „celovečerní dokumentární tragikomedie“ (už tu nejsou filmy, to je totiž zcela jiná – náročnější – disciplína) Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové Velké nic. Oba tvrdí, že se „bez ohledu na pandemii vydali do ulic prázdné Prahy, aby následující dva roky sledovali chování české společnosti“. Pecháčková trefně také kdesi přiznala, že tento film jim „pomohl odhalit vlastní vnitřní život, na který v běžném životě není čas“. Tak mě napadá. Není ten Vít Klusák tím Vítem Klusákem, který vyfotil a „občansky uvědoměle“ udal Václava Klause (a sám se ke své ohavnosti i „angažovaně“ přiznal), když vstupoval do jedné z pražských restaurací a neměl nasazenou roušku? Nepředpokládám ovšem, že by Klusákova sebereflexe „cesty do udavačovy duše“ byla výrazným momentem jeho „tragikomedie“.