Ekonomické reformní úsilí v Rusku po roce 1991 II. |

Sdílet článek:

Putinovovy celkem liberální reformy?

„Problém je v přílišném zasahování státu do těch sfér, kde to není zapotřebí (podnikání, spotřeba) a jeho nepřítomnost tam, kde je to naopak nutné (tvorba ekonomických zákonů, ochrana vlastnictví).“ Vl. Vl. Putin (20).

Ve svém mileniovém projevu z roku 2000 načrtl president Vl. Putin svoje reformní vize. Prvně však zhodnotil nelichotivý stav ruského hospodářství. Nevinil však pro někoho překvapivě jen bolestivé a částečně úspěšné tržní reformy 90. let 20. století. Místo toho argumentoval, že ruská slabost byla zděděna ze Sovětského svazu (21). Životní úroveň v Sovětském svazu skutečně nebyla při přepočtení na hlavu nijak zvlášť valná. Nedala se srovnat s Husákovým Československem a už vůbec ne se státy na Západě. Jiný zdroj tvrdí, že: „V hospodářské oblasti si Putin vytkl za cíl politiku tržních reforem a ochranu všech forem vlastnictví, včetně soukromého. Západ uznal Rusko za zemi s tržní ekonomikou…“ (22).

Putin chtěl dle svého projevu vytvořit silný stát, silný ve smyslu garanta (právního) řádu, ale i iniciátora a hlavní hnací sílu změny. To dle něj znamenalo i obnovit nějakou kontrolu nad rozsáhlými a vzpurnými regiony. A i zasáhnout proti zločinu. Vedle toho však Putin představil i sérii opatření stran vylepšení fungování trhu. Zdůraznil potřebu zvýšení úrovně investic z domácích i cizích zdrojů, vylepšení průmyslové politiky k podpoře high-tech technologií a urychlení zapojení Ruska do globální ekonomiky. Tyto témata se během jeho úřadování znovu objevovala (23). Reformy Putina a jeho týmu by se tedy daly nazvat částečně ekonomicky liberálními reformami. To je podtrženo i tím, že Putin spolupracoval s Centrem pro strategický výzkum, kteréžto centrum bylo (ekonomicky) liberálně zamřeným think-tankem, který vedl Putinův osobní přítel German Os. Gref, který se stal ministrem ekonomického rozvoje a obchodu (2001-2007). Další ekonomický liberál Alexej Kudrin se stal ministrem financí (2000-2011). Vedle řady opatření „Grefova plánu“, byla zavedena třeba rovná daň ve výši 13 % a snížena daň ze zisku korporací. Roku 2001 bylo po prvýkrát dosaženo rozpočtového přebytku. Přebytky se používaly k umořování ruského dluhu, který v 90. letech 20. století narostl. Vládní zahraniční dluh klesl z 131 miliard dolarů nakonci roku 1991 na méně než 40 miliard dolarů v roce 2007. Právě s podílem 3 % na HDP byl státní zahraniční dluh nyní mezi nejmenšími na světě. „Rozpočtový přebytek narostl tak moc, že byl v roce 2004 vytvořen stabilizační fond, kde byly akumulovány přebytky z daňových příjmů. Roční inflace klesla z 85 % v roce 1999 na právě 15 % v roce 2002. Co je důležitější, HDP pokračovalo v růstu v průměrné výši 7 % mezi roky 1999 a 2004. Životní standard narostl a vzpomínky na chaos a chudobu 90. let 20. věku začaly ustupovat do pozadí.“ Klesal i podíl výdajů na zbrojení jakožto podíl na HDP a dotace průmyslu byly také osekány (24). Jistě hospodářskému růstu Ruska napomohl i ten fakt, že díky válce v Iráku a kvůli rychle rostoucímu apetýtu čínské ekonomiky po surovinách, narostly ceny ropy. A samozřejmě i v 90. letech provedené reformy. Již v roce 1999 rostlo ruské hospodářství o 6,4 % a roku 2000 o závratných 10 % (25). Vezmeme-li v úvahu, že až doposud celkem neznámý Putin se stal teprve 8. VIII. 1999 premiérem a 31. XII. 1999 (a oficiálně 7. V. 2000) presidentem, a to že vládní ekonomické politiky mají poměrně velká zpoždění (rok či dva), než začnou v ekonomice působit, tak je jasné, že k tomuto růstu muselo být zaděláno v poslední třetině 90. let. A hospodářský pokles v roce 1998 (-5,3 % HDP) byl s velkou mírou pravděpodobnosti pouze důsledkem východoasijské hospodářské krise. I za Putina byla zřejmě provedena nějaká dílčí privatizace, jejím stoupencem byl zvláště Dmitrij An. Medvěděv (26). Richard Connolly shrnuje: „Během několik let, zdá se Putin opravil mnoho ze škod, které zanechaly ruský stát ve slabé pozici roku 1998. Putinova zjevná oddanost obezřetným fiskálním a monetárním politikám hrála rozhodující roli v tom, aby to bylo možným.“ (27).

K reformám je nutné počítat i obnovení právnosti. Do doby, kdy Putin nastupoval na „trůn“ míra vražd na 100 tisíc obyvatel narostla na 28,2 vraždy. To Rusko umístilo mezi země jako Kolumbie a Mexiko, nejhůře si v tomto „odvětví lidské činnosti“ vedoucí země se středním příjmem. Od roku 2002 došlo k poklesu a roku 2008 bylo dosaženo ukazatele 16,7 vraždy na 100 tisíc obyvatel (28). Aktuální míra je jen 10,82 vraždy na 100 tisíc obyvatel. Pro srovnání v Českých zemích jde jen o 0,61 vraždy na 100 tisíc obyvatel (29). Rozhodně je v Rusku tedy, co zlepšovat. Dodejme ještě, že očekávaná střední délka života byla v roce 1994 57 let pro muže a 71 let pro ženy a v průměru 64 let. Roku 2011 byla překročena úroveň roku 1990. Nezaměstnanost, která byla roku 1998 přes 13 % klesla roku 2007 na 6 % (30). Dnes (před Covidem) je průměrná délka života v Rusku 72,7 let. V roce 1987 za SSSR byla pouhých 62 let (31)! V roce 2017 byla očekávaná délka života v Rusku (přesněji Ruské federaci) 64,7 roku u mužů a 76,3 roku u žen (32). Čili máme tu oproti roku 1994 vzestup o 13,5 % u mužů (o 7,7 roku) a o 7,5 % u žen (o 5,3 roku). Nezaměstnanost byla k roku 2020 jen asi 4,43 % (33).

Pokud jsou reformy provedené během vlády presidenta Jelcina považovány za velmi (ekonomicky) liberální a šokové, což není ovšem ani zdaleka pravda, jak by pak měly být popsány reformy za vlády presidenta Putina? Také Putinovy reformy nevypadají, podobně jako ti Jelcinovy, jako nějaké extra radikální liberální reformy, ale směr k liberalizaci tu nepochybně přítomen také byl. Navíc k tomu ještě přistoupila typická „neoliberální“ přísná fiskální a měnová politika, kterou na rozdíl od Jelcina a jeho týmu Putin a jeho tým v zásadě sledovali mnohem úporněji a vyhnuli se přílišnému rozvolňování a rozmělňování těchto politik, které bylo tak typické pro Jelcinovu éru. Významně se také zlepšila vymahatelnost práva. Faktem ovšem je, že hospodářský obrat nastal ještě za Jelcinovy vlády.

Poznámky:

(20) Švankmajer, M. aj. Dějiny Ruska. Praha: NLN-Nakladatelství Lidové noviny 2012, str. 513.
(21) Connolly, R. The Russian Economy: A Very Short Introduction. Oxford: Oxford University Press 2020, str. 55.
(22) Švankmajer, M. aj. Dějiny Ruska. (Praha: NLN-Nakladatelství Lidové noviny 2012, str. 504.
(23) Tamtéž, str. 55.
(24) Tamtéž, str. 57-58 a 59.
(25) Tamtéž, str. 58-59, 48 a 69.
(26) Privatization in the Russian Federation: The Rise of Market-Based Systems in Modern Russia [online, 2011]. Dostupný z (přístup VI/2021): https://www.wilsoncenter.org/event/privatization-the-russian-federation-the-rise-market-based-systems-modern-russia. Viz i kniha „Dějiny Ruska“ z Nakladatelství Lidové noviny: „…ekonomický vzestup začal již v posledním roce Jelcinovy vlády…“ (Švankmajer, M. aj. Dějiny Ruska. Praha: NLN-Nakladatelství Lidové noviny 2012, str. 511.
(27) Connolly, R. The Russian Economy: A Very Short Introduction. Oxford: Oxford University Press 2020, str. 58.
(28) Tamtéž, str. 68 a 70.
(29) Murder Rate By Country 2021 [online, 2021]. Dostupný z (přístup VI/2021): https://worldpopulationreview.com/country-rankings/murder-rate-by-country.
(30) Connolly, R. The Russian Economy: A Very Short Introduction. Oxford: Oxford University Press 2020, str. 70.
(31) Russia Life Expectancy 1950-2021 [online, 2021]. Dostupný z (přístup VI/2021): https://www.macrotrends.net/countries/RUS/russia/life-expectancy. A Švankmajer, M. aj. Dějiny Ruska. (Praha: NLN-Nakladatelství Lidové noviny 2012, str.485.
(32) Ruská ekonomika ve světle západní statistiky [online, 2019]. Dostupný z (přístup VI/2021): https://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/ruska-ekonomika-ve-svetle-zapadni-statistiky.html.
(33) Unemployment rate in Russia 2020 [online, 2019]. Dostupný z (přístup VI/2021): https://www.statista.com/statistics/263712/unemployment-in-russia/.