Ubrat důchodcům?

Vládě docházejí peníze a vzpomněla si na důchodce. Došla k názoru, že zákon chránící jejich kupní sílu před inflaci je příliš štědrý. Pokouší se proto na poslední chvíli změnit pravidla valorizace důchodů a tvrdí, že jinak dojde ke značným hospodářským škodám. Jedná se o vhodnou cestu ke stabilizaci veřejných financí? Šlo by to jinak?

Podnětnou četbu přeje Petr Drulák!

Andrea Cerqueirová, novinářka

Vláda by neměla řešit díry v rozpočtu na úkor seniorů a dalších lidí odkázaných na důchod, třeba lidí s invaliditou. Při přípravě důchodové reformy, která musí být systémová, je zároveň třeba myslet na to, aby se důchody nejvíce zvyšovaly lidem s nejnižší penzí a bylo i na penze příštích generací. A kde vzít peníze, aby se k naplnění toho všeho nemusela snižovat valorizace důchodů? Důležité je zamyslet se nad vhodným daňovým mixem, který by byl solidární, ale zároveň neodlákal firmy zde působící a poskytující práci lidem. Určitě je třeba investovat, aby se peníze točily. K prosperitě se jen neprošetříme. Pomoci může například i zdanění z robotů, kteří lidem pomáhají při práci. Velký úkol je též na diplomatech – usilovat o dobré vztahy mezi státy a národy, aby lidé žili v míru a nemuselo se tolik dávat na zbrojení.

Andrej Duhan, právník a publicista

Systém valorizace penzí je potřeba v každém případě změnit a to z několika důvodů. Za hlavní důvod pak považuji skutečnost, že důchodci by neměli být jediná skupina obyvatel, která je zcela ochráněna před zhoubnými následky vysoké inflace. Na druhou stranu způsob, jakým se to rozhodla vláda provést, je naprosto ostudný – ad hoc retroaktivní zásah zneužívající stav legislativní nouze, protože vláda prý nemohla tušit, jaká bude inflace, a navozování dojmu, že bez tohoto zásahu ČR pomalu zbankrotuje. Bohužel to zapadá do bizarní hospodářské politiky vlády, která při nejlepší vůli nedává žádný smysl ani z hospodářského ani z politického hlediska. Vláda pouze reaguje na vývoj a to se značným zpožděním a vždy poměrně nekoncepčně. Stabilizace veřejných financí si žádá komplexní plán, který její náklady adekvátně rozloží na všechny vrstvy společnosti. Kromě úpravy valorizace penzí se tak nejspíš neobejdeme bez zvýšení nějakých daní, snahy o vyšší výběr daní a také tlaku na úspory. Vláda zatím šla v mnohém opačným směrem – úspory není schopna představit, výběr daní si podsekla zrušením EET a daně vesměs zatím pouze snižovala nebo rušila. Z tohoto pohledu je úprava valorizace politicky velice nešťastná, jakkoliv je v jádru žádoucí.

Petr Hampl, sociolog

Vláda řeší zadání, které obsahuje v zásadě tři body. Potřebuje ušetřit peníze. Potřebuje si zachovat podporu těch skupin, na kterých závisí. A potřebuje oslabit ty skupiny, které ji stejně nepodporují. Snížení reálných důchodů perfektně vyhovuje všem podmínkám. Státní pokladna ušetří. Stát zůstane obrovsky štědrý vůči nátlakovým skupinám. A část důchodců nebude mít na zbytečné cesty do Prahy, návštěvy přednášek, nákupy knih a další nežádoucí činnosti. Navíc lze čekat neproduktivní výbuchy zoufalství, občas násilné, což může vystrašit část většinové veřejnosti a konsolidovat podporu vládních stran. Navíc vláda jasně demonstrovala, že se nenechá omezit ani zvyklostmi ani ústavou. To je další povzbuzení pro ty skupiny a vrstvy, které ji podporují a které se budou dále radikalizovat. Z hlediska čisté technologie moci si vláda počíná nesmírně šikovně. I když je otázkou, do jaké míry je to promyšlený plán a zda jí spíš nepomohla shoda okolností.

Jan Keller, sociolog

Na této fázi okrádání důchodců je nejzajímavější, že probíhá při tak silných pochybnostech o své ústavnosti. Přitom vše schválil Senát, o kterém se tvrdí, že je strážcem demokracie. Poté to podepsal prezident, který přísahal, že bude dodržovat Ústavu a zákony České republiky. Jak Senát, tak prezident delegovali alibisticky svoji zodpovědnost na Ústavní soud. Sami ovšem zaměstnávají za nemalé platy spousty poradců a právních odborníků. Takže si myslím, že by to šlo jinak. Pokud bychom tyto dvě zbytečné instituce zrušili, našli bychom část prostředků pro výplatu důchodů lidem, kteří svoji životní práci konali mnohem zodpovědněji. Se znalostí českých poměrů ale předpokládám, že věc se bude odvíjet jinak. Ústavní soud vše potvrdí se zdůvodněním, že přece nemůže být protiústavní něco, s čím souhlasila jak pojistka demokracie, tak garant řádu a pořádku. Kdosi napsal, že teprve zvolením Petra Pavla skončil listopad 89. Pokud je to pravda, pak sametová revoluce byla revolucí nového typu. Zatímco dřívější revoluce požíraly své děti, tahle požírá své seniory.

Petr Kužel, filozof

Obecně platí, že stát by měl brát tam, kde peníze jsou, nikoli tam, kde peníze nejsou a kde to bude nejvíce bolet. Podívejme se tedy, v jaké situaci vláda strašně nutně potřebuje snížit reálný příjem těch nejzranitelnějších skupin, aby ušetřila přibližně 20 miliard. V listopadu 2020 schválila poslanecká sněmovna zrušení superhrubé mzdy, které znamená výpadek příjmů rozpočtu každý rok zhruba ve výši 130 miliard. Tato změna přitom snižuje daňovou progresi a pomohla především vysokopříjmovým skupinám. Banky (většinou v zahraničních rukou) si odvážejí ročně přes 90 miliard čistého zisku a celkově odchází z ČR přes 300 (některé odhady tvrdí dokonce 500) miliard korun ročně. Takto by se dalo dlouze pokračovat. Špidlovsky řečeno, „zdroje jsou“. Chce-li se vláda chovat rozpočtově zodpovědně, měla by daňovou progresi zvyšovat, nikoli snižovat, a zaměřit se na zdanění majetků a zisků, a nikoli práce. Zejména vysoce progresivně nastavené majetkové daně, jak navrhuje například T. Piketty, by mohly být významným zdrojem příjmů a nijak by nezatížily nízko- a středně příjmové skupiny obyvatelstva. Důchodci by se pak nemuseli uskromňovat, aby nejbohatší vrstvy mohly platit co nejnižší daně a aby bankéři a akcionáři mohli dosahovat co nejvyšších zisků.

Kateřina Lomičová, studentka

Průměrná výše důchodu dosahuje v současnosti průměrné výše mzdy v řadě profesí. Především dělnických či pečovatelských. Tento stav působí velice demoralizačně s i ohledem na to, že Česko sužuje již skoro dva roky vysoká inflace a jediný, kdo si může být jistý, že nekončící zdražování nijak nedotkne, jsou vlivem valorizace právě senioři. Řada rodin s dětmi je zatížena hypotékami a jejich příjmy mohly reálně klesnout, neboť v málokteré firmy zvyšovali mzdy přesně o míru inflace. K valorizaci rodičovské nedošlo. Nejlepší důchodovou reformou je vysoká porodnost. Porodnosti ale moc nepomůže, pokud bude té části populace, která si může pořídit děti, soustavně ničena její budoucnost, např. nekonečným zadlužováním státu, ke kterému přispívá i neefektivní a neudržitelné financování důchodů. Debata o důchodech je citlivá a složitá. Vládě, která jednou důchodovou reformu provede, téměř jistě spadnou zásadním způsobem volební preference. A to i pokud bude provedena rozumně. Pokud však budeme ještě řadu let předstírat, že tento potápějící se Titanik lze ufinancovat bez razantní reformy, již jistojistý pád na dno bude o to víc bolet. A možná potopí i celý průběžný systém jako takový.

Michal Semín, publicista

Vládou protlačené snížení valorizace důchodů je neobhajitelné. Zatímco si zákonodárci zvýšili platy, pětikoalice obrala seniory o peníze, na které měli zákonný nárok. Navíc v režimu legislativní nouze, z čehož vyplývá, že poskytování zákonem stanovených důchodů považuje za „vážnou hospodářskou škodu“. Vláda se brání tvrzením, že z důvodu navázání zvyšování důchodů na míru inflace by v příštích letech hrozil státu řecký scénář. Lže. Opozice jasně potvrdila, že je ochotna změnit výpočet důchodů od příštího roku, proto ani ve středně dlouhém horizontu žádný státní bankrot z důvodu zvýšení penzí nehrozí. To však neznamená, že průběžný důchodový systém má před sebou světlé zítřky. Již nyní je jasné, že během příštích desetiletí se z důvodu nízké porodnosti sníží poměr pracujících a lidí na odpočinku, což nutně povede buď ke snížení vyplácených částek či tlaku na pozdější odchod do důchodu. Ukazuje se, že sociální stát je udržitelný jen tehdy, když se ve společnosti rodí dostatečný počet dětí.

Veronika Sušová-Salminen, historička a šéfredaktorka !Argumentu

Snížení valorizace důchodů je otázka politických priorit a zájmů. Tato vláda přišla s hlavním programovým bodem – snižovat schodek rozpočtu, což pro ni znamená seškrtávat výdaje státu a případně zvýšit příjmy prostřednictvím dalšího zdanění práce a zaměstnanců. Snížení deficitu se jí moc nedaří. Nyní seškrtala výdaje na důchody. Zároveň vláda plánuje zvýšit výdaje na obranu a ukázala výdajovou velkorysost sama k sobě hned na začátku roku dalším zvýšením platů. Politici v šetření příkladem nechodí, na to už jsme si zvykli. Opravdu nevím, jestli to, že se nyní ušetří 20 miliard korun spasí českou ekonomiku a stát v tom smyslu, že budoucí generace za padesát let vládě pana Fialy vděčně postaví památník za její vizionářství. Nejsem si ale jistá, jestli právě politika této vlády nepřispívá k tomu, aby tu za padesát let nebyl nikdo, kdo by jí poděkoval. A kvůli dnešnímu deficitu rozpočtu to rozhodně nebude.

Ivo Šebestík, novinář, historik a překladatel

Vláda si vzpomněla na důchodce asi tak, jako si vzpomene neodpovědný otec, který prohýří a prošustruje peníze na domácnost, že jeho děti mají někde doma prasátko s úsporami. Vláda nepoškozuje pouze důchodce nebo zemědělce, ale každého občana, který není bohatý. Mladé generaci, která zatím ještě nepochopila, co je skutečným programem této vlády, bere budoucnost. Vláda se vzdala levného a kvalitního plynu z Ruska a úslužně odebírá drahý a nefiltrovaný plyn kdoví odkud. ČR produkuje levnou elektřinu, ale vláda ji úmyslně nakupuje draze v Německu. U ČEZ leží velký zisk, ale vláda jej k úlevě občanům rozhodně nepoužije. Co krok to chyba, dost často úmyslná. Vláda, která se chopila moci trikem s předvolebními koalicemi a ukrutně spěchá, aby splnila soubor úkolů, které rozhodně nepocházejí od občanů ČR, je kombinací arogance, infantility, neschopnosti a ochoty k úplně všemu, jen ne k něčemu, co by bylo ku prospěchu občanům. Její překotný spěch konat usilovně a co možná nejhůř by jí měl pomoci k pádu.

Michal Ševčík, publicista

Vláda spojených menšin v čele s postODS (dnes má dost věcí pachuť předpony „post“) se řídí podle osvědčeného hesla, že na chudé je třeba být přísný. Ve svém jádru se jedná o běžný projev vrchnostenské arogance, protože tam, kde by vláda brát skutečně mohla a měla – tam se ani zdaleka neopováží. Bude brát z pozice státu bezbranným a ještě si drze dovolí argumentovat mezigenerační solidaritou s využitím kampaně vysmátých důchodců a kdoví čím dalším. Simulakrum zoufalství, lží a totální neochoty se postavit velkokapitálu čelem a chopit se nástrojů ekonomické moci státu. Zase platí, že nejde o principy, ale o to vypadat u mocných ze zahraničí dobře, nikoho si hlavně neznepřátelit – něco v duchu informace od nového prezidenta, totiž, že nás Německo nenechá energeticky padnout. Do toho se začnou vysílat signály a používat metafory a bude vystaráno.

Ilona Švihlíková, ekonomka

Samozřejmě se o vhodnou cestu finanční stabilizace nejedná. Vláda nechala inflaci propustit do ekonomky, neví si se situací rady, a vybrala si jednu z nejzranitelnějších skupin, na které se bude hojit. Valorizační schéma přeci existuje právě od toho, aby ochránilo skupinu seniorů před cenovými šoky. Prvotní příčinou je, že vláda inflaci vůbec neřešila, nevyužila žádná ustanovení zákona o cenách, nevěnuje pozornost tacitním kartelům v české ekonomice. Druhý problém je širší, týká se strukturálního deficitu rozpočtu, který sahá ke dvěma stům miliardám. Jenže strany vládní pětikoalice se často podílely na opatřeních, které přispěly k bezprecedentnímu oslabení příjmové strany – počínajíc zavedením zpětné vratky daně, stravenkového paušálu, snížení DPH např. na ubytování, zavedení tři režimů zdanění, zrušení daně z nabytí nemovitostí a samozřejmě zrušení zdanění superhrubé mzdy, která byla nahrazena způsobem neudržitelným pro české veřejné finance. Od začátku tvrdím, že vláda půjde po dvou velkých balících výdajů – a to jsou důchody a zdravotnictví.

Adam Votruba, historik a etnolog

Snížení valorizace důchodů znamená pokles jejich reálné výše. Bylo by to oprávněné v případě, že by poklesla produktivita celé společnosti. Pokud se nic takového neděje, znamená to, že se mění parametry společenského přerozdělování v neprospěch důchodců. Vláda obchází řádný legislativní proces, aby řešila hospodářské problémy na úkor těch slabších. Inflace je však způsobená cenami energií, což souvisí se zelenou politikou a protiruskými sankcemi. Kdybychom se shodli, že s protiruskými sankcemi nelze nic dělat, stále zůstává prostor pro jinou energetickou politiku. Česká vláda však nemá odvahu omezit enormní zisky akcionářů ani jít do konfliktu s politikou Bruselu. Nedokáže chránit český průmysl, ale na ožebračení důchodců její statečnost stačí. Mimoto se nabízí otázka, zda není záměrem vystrašit veřejnost, aby tak byla znovu nastolena otázka důchodové reformy. Náš průběžný systém je bezpečný i spravedlivý, v zásadě nejlepší možný, ale peníze kolující v povinném pojistném jsou pro finanční podnikatele dlouhodobě mocným lákadlem.

Alena Vitásková, manažerka, předsedkyně Institutu Aleny Vitáskové

Změna valorizace důchodů: Dokazuje lhostejnost politiků k životu seniorů, kteří vybudovali naše bohatství. Značné hospodářské škody způsobili politici, nikoliv důchodci, kteří mají nést tíži bankrotujícího státu. Vláda, poslanci, senátoři a prezident nemají k těmto lidem úctu, soucit. Politici překročili Ústavu, došlo k poškození spoluobčanů, kteří se nemohou účinně bránit. Stabilizaci veřejných financí nelze řešit snížením valorizace důchodů, které již tak jsou nízké k pokrytí základních životních potřeb a přivádí seniory do bídy. Jak stabilizovat finance? Vedení státu musí převzít politici odborně a morálně kompetentní, kteří budou umět řídit stát, upřednostňovat národní zájmy, mír, prosperitu a sníží výdajovou stránku státního rozpočtu bez poškozování našich občanů. Například: snížení platů politiků, počtu poslanců, úřadů o třetinu, výdajů na armádu, dotací, které nemají žádnou přidanou hodnotu. Zrušení Senátu, církevních restitucí, financování válečných konfliktů, štědré podpory cizincům, financování neziskovek (vyjma sociálních služeb), nákupu nepotřebných vakcín.