Oni chtějí úplně kontrolovat naše životy

Sledujeme v dnešní době konec globalizace? Jak se bude projevovat?

Konec globalizace poznáte podle klesajícího mezinárodního obchodu, přesunu pracovních míst z kdysi levných asijských trhů zpět na Západ a konečně i podle hospodářských nebo přesněji celních válek. Konci globalizace se snaží za každou cenu zabránit nadnárodní manažerská byrokracie, jak ji v roce 2018 nazval The Economist.

Ve své přednášce s názvem „Jak z toho ven?“ uvádíte, že probíhá puč proti svobodné společnosti. Jak se projevuje a co je jejím cílem?

Víme, že globalizace končí a trvalý ekonomický růst je nemožný. Takže jediný trumf globalistů je hospodářská a politická eficience. To znamená vyrábět stále „levněji, více a rychleji“. Proto probíhá puč manažerské byrokracie, který vede, ke zrychlování výroby, glajchšaltování lidí, ztrátě politických svobod a technologickému nevolnictví. Aby mohla skupinka superbohatých dále vydělávat, tak jí zbyl jenom jediný zdroj – majetek, svoboda a životy milionů obyčejných lidí. To by ale mohlo fungovat jenom tehdy, když bude každý z nás dodržovat jeho pravidla. A proto chtějí globalisté úplně kontrolovat naše životy.

My sami máme spolupracovat na tom, jak nejlépe využít naše peníze a životy k pohonu techno-kapitalismu. Lidé se mají stát poslušnými součástkami stále se zrychlujících hodinek sloužících k tomu, aby náš majetek a životy přešly do rukou několika set boháčů na světě. A právě proto máme velmi dobré šance porazit superbohaté, s nimi spřažené politiky, propagandisty a „vědce“. Rychlost a zisk vyžadují dokonalou souhru všech součástek a celý systém při tom závisí i na té nejmenší. Z toho důvodu je totálně proorganizovaný techno-kapitalismus zranitelný náhodami a je náchylný k poruchám. Důvod je zřejmý. Každý, kdo chce zároveň vyrábět a vládnout levněji, více, rychleji, ten potřebuje organizaci fungující s přesností švýcarských hodinek, které se ale zbláznily a neustále se předbíhají. Zakolísání nebo dokonce výpadek i sebemenší součástky zpomalí či zcela zastaví celek.

Zavinili jsme si dnešní situaci sami? A čím?

Zčásti jsme si dnešní hrozivou situaci opravdu zavinili sami. My všichni jsme po léta dávali špatné odpovědi na správné otázky jako třeba: Po čem toužit, jestli, kde a co kupovat, na co a na čem spořit, koho poslouchat, číst anebo volit a v co věřit. Otázky to byly a jsou důležité, ale naše odpovědi byly špatné, protože jsme se řídili těmito čtyřmi chybnými pravidly:

– Rychlé je lepší než pomalé. – Velké je lepší než malé. – Věci jsou lepší než lidé. – Cizí je lepší než naše.

Cílem právě probíhajícího puče proti svobodné společnosti je vynutit si platnost těchto pravidel i v budoucnosti a udržet tak globalizovanou ekonomiku a její růst ve prospěch hrstky boháčů. Ale pro miliony obyčejných lidí jsou tato pravidla totéž, co ostnaté dráty plotu pracovního tábora. Takže když chceme uniknout techno-diktatuře, musíme opustit slepou uličku našeho dosavadního způsobu života. Jinak řečeno: Nenasytnost a moc superbohatých zablokujeme, když změníme pravidla našeho rozhodování o všem, co od života chceme.

A jak to máme udělat?

Změňme pravidla, podle kterých se rozhodujeme, a změníme sebe a svět okolo vás. To se podaří tím rychleji a zásadněji, čím důslednější při tom budeme. Kdykoliv se budeme rozhodovat po čem toužit, jestli, kde a co nakupovat, na co a na čem spořit, koho poslouchat, číst anebo volit a v co věřit, tak se musíme řídit podle mých „čtyř pravidel osvobození“. Jsou podrobně popsané v mém podcastu a blogu, takže tady jen stručně:

1. pravidlo: Pomalé je lepší než rychlé
Žijte dnešek jako nejdůležitější den vašeho života a ne jen jako překážku k pozítřku. – Reagujte na požadavky a potřeby systému co nejpomaleji. – Nekupujte jen proto, že je to levné. – Pusťte si do života jen takové zboží, které opravdu potřebujete.

2. pravidlo: Lokální je lepší než globální
Posilujte slabé a oslabujte silné. – Vždy a ve všem upřednostňujte místo, kde žijete a pracujete. – Zapojte se tam do místního hospodářství a politické správy. – Nezapomeňte: Malé dokážete ovládat, velké bude vždy ovládat vás.

3. pravidlo: Face to face je lepší než interface
Mezilidským vztahům dejte vždy přednost před věcmi. – Informační systém vás chce ovládat. Odstřihněte se od něj a vyhnete se strašení, výmyslům a morálnímu vydírání. – Neptejte se médií, co se děje. Nevěřte ničemu, co je psáno, více než vlastnímu rozumu a vám blízkým lidem. – Využívejte internet, ale nenechte se jím zneužívat.

4. pravidlo: Vlastní je lepší než cizí
Naše zájmy, tradice a problémy jsou důležitější než cizí. – Zabývejte se jen tím, co je tady, a ne tím, co je za horizontem. Získáte tak přehlednost a ovlivnitelnost. – Podporujte všechno, co rozkládá nadnárodní politické a hospodářské celky.

Ale obyčejní lidé přece nemají žádnou moc…

Budu vám vyprávět zajímavý příběh. V roce 2003 zaměstnal Britský svaz pro profesionální cyklistiku Davea Brailsforda. Za sto let předtím, od roku 1908, získali Britové jenom jedinou zlatou medaili. Brailsford se to rozhodl změnit pomocí své metody drobných změn, protože věřil, že jejich nahromadění má obrovský pákový efekt. A proto udělal tucty drobných změn. Sedlům dal pohodlnější tvar, pneumatiky potíral kvůli přilnavosti alkoholem a jezdcům dal elektricky vyhřívané šortky, které udržovaly svaly v optimální teplotě. V aerodynamickém tunelu našel optimální materiál na dresy a vyzkoušel různé druhy masážních gelů. Když se tato drobná zlepšení dala počítat na stovky, dostavily se výsledky. Britský tým zcela ovládl silniční a halovou cyklistiku. Na olympiádě v Pekingu získal 60 procent všech zlatých, v Londýně ještě více. Téhož roku první Brit vyhrál Tour de France a rok poté další Brit. Mezi lety 2007–2017 získali 178 zlatých ze šampionátů, 60 olympijských medailí a pět trofejí z Tour.

Co nás to učí? Zdánlivě bezvýznamné drobné změny se hromadí a mají dalekosáhlé důsledky. Kdybyste se každý den po dobu jednoho roku posunuli o jedno procento, byli byste na tom na jeho konci sedmatřicetkrát lépe než na počátku. A kdybyste se naopak stejným tempem celý rok zhoršovali, klesli byste prakticky na nulu.

Jak můžeme dosáhnout úspěchu?

Ač se to na první pohled nezdá, tak máme velmi dobré šance. Do ruky nám hraje hned několik skutečností:
1. Nemusíme se organizovat a nepotřebujeme žádné vůdce. Stačí, když se budeme všichni důsledně a vytrvale řídit podle čtyř pravidel osvobození.
2. Nemusíme přesně vědět, kam chceme dojít. Když se budeme důsledně a vytrvale řídit svými pravidly, tak nás nikdo nemůže zavléct, kam bychom nechtěli. A o to jde.
3. Nemusíme ani násilím měnit pravidla hry našich protivníků. Zcela postačí důsledně a vytrvale používat naše vlastní pravidla. Když se budete takhle chovat, tak si nikdo nevšimne, že už žijete v jiné společnosti, a přitom budete zrnky písku v ložisku systému. Jste sami, a proto děláte jen „neviditelné“ minizměny. Ty se ale řadí do milionů stejnorodých odchylek od normy a změní svět nenásilnou revolucí. Buďte taková zrnka písku v ložisku!

Ale když to budeme dělat, nepovede se nám hospodářsky hůře než teď?

A aby bylo úplně jasno. Ztratí i ten, kdo se globalistům nebude vzpouzet. Je omyl věřit, že globalisté mají zájem na tom, aby se nám vedlo lépe. Jak jsem řekl, naši protivníci mohou dále bohatnout jenom na náš úkor. Takže hůře než dnes se v budoucnosti povede nám všem, ať uděláte cokoliv. Na vybranou mají Evropané jenom mezi chudší a svobodnou budoucností anebo chudší „čínskou cestou“ centrálního řízení všeho.

Ale navíc nechci, aby se lidé odstěhovali do jeskyní a jedli kořínky. Čtyři pravidla osvobození nezakazují snahu dobře žít. Klidně nakupujme, ale jiné věci, podle jiných pravidel a jinde než dosud. Proč jenom na internetu, když se to zboží dá koupit i v kamenných obchodech. Pravda, že je to tam dražší, ale posílíte tím malé proti velkým a vlastní proti globálním. A hlavně je třeba myslet na to, jestli se dá naše svoboda, důstojnost a život vyvážit penězi. Zkuste si představit, že by polovina Prahy dva měsíce to, co kupuje na internetu, pořídila v kamenných ochodech a obchůdcích a kdyby byl náhodou lockdown, tak by nenakupovala nic než jídlo. Chápete? A co by se stalo, kdyby polovina lidí nějakého krajského města pochopila, že jim a jejich potomkům jde o všechno, začala se důsledně řídit podle čtyř pravidel osvobození? Vznikl by tak inkubátor nové společnosti, který by rozvracel logiku techno-diktatury.

Mimochodem, každý z vás přece ví, že pokud jde o volný čas, sportovní aktivity a služby, již od loňska taková „vedlejší“ společnost a trh existovaly i během lockdownu. Když se chce, tak to jde. Tak proč to nerozšířit i na zbytek života? A proto: Kdykoliv se budete rozhodovat o tom, po čem toužit, jestli, kde a co nakupovat, na co a na čem spořit, koho poslouchat, číst anebo volit a v co věřit, tak se řiďte podle čtyř pravidel osvobození: Pomalé je lepší než rychlé. Lokální je lepší než globální. Face to face je lepší než interface. Vlastní je lepší než cizí. Díky tomu dojde ke statisícům a milionům „bezvýznamných“ mini-rozhodnutí „bezvýznamných“ lidí. Dohromady ale budou působit jako všemocná páka, která nepochybně změní svět k lepšímu. Naše vítězství bude tím rychlejší a větší, čím důslednější a vytrvalejší budeme.

Britský politik a filozof Edmund Burke to vyjádřil takhle: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.“ Takže těm, kteří jeho radu neposlechnou, by se dala vyčítat lenost nebo zbabělost. Ale něco je daleko horší. Ten, kdo se chová podle Burkeho, tím nepochybně a nezvratně škodí sám sobě a všem svým potomkům. Začněte jednat podle čtyř pravidel osvobození, domýšlejte je, zlepšujte je a hlavně o nich vyprávějte ostatním. Tak znovu získáte kontrolu nad svým životem a globalisté vás přestanou ovládat.