Když se přes politiky snaží neustále diktovat ostatním aneb Stane-li se to „nejlepší“ největším nepřítelem „dobra“

Co má být pro rady stravovacích návyků směrodatné? Koho poslouchat a co jíst kvůli zdraví, zemědělství, „klimatické únosnosti“ a dalším následkům toho, co jíme, či kvůli něčemu jinému?

To, co chutnalo těm, kteří si to rádi dávají, je najednou označeno nebezpečné. Zdravotními alarmisty se staly zejména bulvární noviny svými věčnými dietními radami a nadpisy jako „Zneklidňující nález: Špatná zpráva pro ty, jež mají v oblibě (určitou potravinu), či „Po nové studii se bije na poplach: Životně nebezpečné (pro změnu jde zas o jinou potravinu).

Jak podle mnohých ukázal poslední díl diskusního pořadu Debatten (česky Debata) norské veřejnoprávní televize, dělají fanatičtí a hysteričtí „sektaři“ a další „zdravotní onanisté“ ze státních i nestátních organizací ukájející své já, či potřebu manipulovat ostatními, a to především v svém tažení proti masu vše, aby lidi odstrašovali od a udělali nepřátelé lidu a klimatu ze stravovacích návyků, jich si lidé drželi po staletích a jež jsou přirozenou součástí a předpokladem zemědělství a tudíž osídlení na celém území Norska. Nebudeme-li vyrábět dostatek potravin podle místních klimatických, topografických ad. podmínek a z dostupných zdrojů a nebude-li se daná situace optimalizovat, tak jsme se zaprodali dovozu a prohra a přesný opak udržitelnosti nám dojde až tehdy, nebude-li kvůli větší snaze o soběstačnost v ostatních zemích možné tolik dovážet jako dnes.

Nebýt specifických a správných stravovacích zvyků, jak vysvětlí odpůrci a alarmisté dlouhý průměrný věk dožití Norů či jejich schopnost v průběhu dějin zvládat praktické úkoly vyžadující značnou tělesnou sílu? A jak vysvětlí to, že dávno bylo méně hospodářských zvířat, zato místo nich žila velká stáda divokých zvířat s emisemi stejného druhu plynu?

Norsko je zemí travnatých ploch a pastvin proto, že přežvýkavci umí nejlépe využívat zdrojů (jako krmiv), jež jsou pro lidi jinak nevyužitelné. Norská péče o krajinu a čilý venkov přitažlivý pro rekreaci jsou do velké míry závislé na přežvýkavcích. Tam, kde se chovají hospodářská zvířata, je méně eroze, větší biologická diverzita, více živin v půdě, méně se užívá pesticidů a lepší je i vázání uhlíku. Mnoho ohrožených druhů divokých živočichů je závislých na plochách, kde probíhá senoseč i na pastvinách. Norská kuřata i prasata (i lososy z chovů) sice žerou stále více sóji z odlesněných částí Brazílie a odjinud, ovšem otázka nahrazování sójy mj. domácími mořskými řasy je prý jen otázkou vůle.

Např. podle Norsk institut for bioøkonomi, či Norského ústavu pro ekologické hospodářství je chybou hodnotit norský konzum ve světle světového. Udržitelnost a rovnováha v Norsku se liší od udržitelnosti v dalších evropských zemích, nemluvě o zbytku světa. Nedokážeme snad mít více myšlenek v hlavě najednou a správně žonglovat více ohledů a nehnát se rovnostářsky v „svěrací kazajce“ jedním směrem?

Nahrazování travnatých ploch stromy jako v posledních desetiletích bude mít záporné následky. Zřídkakdy nemocná norská kráva prý zanechává oproti světu ¼ klimatické stopy. Bude-li snížena výroba masa v Norsku, dojde k narovnání takřka odpovídajícím nárůstem dovozu téhož zboží. Řada extrémistů ale chce dokonce zakázat pouhou reklamu na masné výrobky, neboť „ujídáme z talířů chudých“, přísnější výživné rady a limity spotřeby a pokud možno zákaz podávání masných výrobků třeba v pečovatelských domovech. Jen abychom se ještě více oddálili od svých zvyků a odstrašovali od jezení toho, co nás drželo zdraví po staletích. Co je to fundovaný odborný základ? Ohledně předností a přínosů masa panuje značný odborný rozkol. V lásce mívají kázání ostatním o závěrech, dokumentaci a důkazech, aniž by trávili čas a vynakládali úsilí dostávat se pravým podstatám na kloub. Namísto toho hořečně hledají zdroje podporující předpojatou perspektivu vidění. Tomu se říká „zkreslení z potvrzování“ a je to opakem toho, pokoušet se dobírat podstatě skutečností.

Proto alespoň v Norsku spousta lidí bere neustálé protichůdné rady ohledně výživy jakože „média prostě lžou“ a spolu s opomíjením/zanedbáváním důležitou investigativní funkci masmédií a vzácnou názorovou shodou na politická témata a rozhodnutí podemílají důvěru lidí v ně. Silně politizovaným masmédiím nelze věřit, neboť matou a manipulují a prezentují danou problematiku jako celou pravdu a případy jako uzavřené. Seriózní a poctivé sdělovací prostředky by se takto nechovaly. Nejsou ani spojenci ani pomocníky, nýbrž protivníky. Proto v očích čtenářů a diváků také padají a lidé jim přikládají čím dále menší význam a raději si hledají/ověřují informace jinde. Kolikrát bylo a je rozumné zcela zavrhovat závěry tisíců odborníků, jež svorně tvrdí to, či ono, aniž by masmédia připouštěla, že se mohou mýlit a přitom zdůrazňující ty počty. Jako kdyby ty zástupy znalců napříč dějinami neuváděly veřejnost v omyl. Výzkum bývá na objednávku, kolikrát postačí sledovat tok peněz, aby se zjistilo, v čí je jaké prohlášení/zveřejnění zájem.

Z řady odborníků jsou aktivisté a samozvaní ověřitelé „faktů“, jež mají plné ruce odsuzováním toho, jak si žijí běžní občané, z nichž tráví mnozí čas tím, že se snaží dostávat k jádru věcí v problematikách, v nichž dělají mocní a vlivní vše, aby nevyšel najevo celý obrázek. Proč to tajnůstkářství, normalizace nenormálního, na co ten závan totality, jde-li o to, všemi dobrými společnými silami zachránit planetu?

Dysfunkční dogmata Nory doprovází od zdravotnictví přes energetickou až po migrační politiku, ovšem to ještě neznamená, že jsou disfunkční úplně všechny stránky společenského dění a řízeny lidmi, z nichž všichni aktivně usilují o to, aby vykonáváním mocenských funkcí škodili ostatním. Nicméně i tak je škůdců dost.

Maso je tak lahodné, že dokonce i vegetariáni předstírají, že si ho dávají a že by se jim ze všelijakých jeho náhražek dělalo nevolno, to ne, nehledě na to, že mnoho náhražek obsahuje důležité živiny, jež lidské tělo neumí vstřebávat. Ovšem jak mohou lidé, jež nejedí maso či živočišné produkty vůbec nálepkovat ostatní tím, že „norský jídelníček není pestrý“? Ten byl vždy nejjistější volbou, byl-li správný poměr mezi bílkovinami, sacharidy, minerály a stopovými prvky.

Ano, žijeme ve společnosti napomáhající obezitě, a kde je každodenní život překážkovou dráhou plnou tuků, cukru, soli a alkoholu, kde je nejziskovější užívat znalostí z biologie a psychologie na lidi za účelem vyrábět potraviny, než fungují jako spouštěče závislosti a přejídání a které narušují pocit hladu a kde marketing trumfne naši soudnost tím, že rozkládá sílu naší vůle. Ovšem navzdory daním třeba na cukr a snahám omezovat prodej energetických nápojů jen pro plnoleté a přestože Norsko jakožto jedno z mála zemí má státní informační střediska s webovými portály s výživnými radami i recepty, dokážou i zdejší lidé sami vyhodnocovat, co je pro ně prospěšné i zdravé a i kdyby bylo maso zdraví přímo škodlivé, tak by to stejně bylo na každém zvlášť a ne na znalcích a „znalcích“, aby za nás rozhodovali, a zejména ne takových, jež trvají na narativě „klimatická a zdravotní krize“ a to navzdory tomu, že méně lidí než kdykoli dříve umírá v přírodních pohromách a žijeme stále déle.

Americký spisovatel Mark Twain říkával, že je jednodušší lidi oklamat, než je přimět k tomu, aby jim došlo, že byli oklamáni. Nebyla zpohodlnělost, která vybudovala tuto zem. Nyní ji ale rozděluje a kazí. Dagfinn Haarr, odborník infekčního lékařství, se přes deník Fædrelandsvennen nechal slyšet, že ve vědě bývá moudrost zpětného pohledu tou nejexaktnější vědou. Proto nelze odborníkům slepě věřit: Jeden má také mít důvěru ve vlastní uvažování.

Avšak jak napsal Egon Holstad, komentátor webu www.itromso.no, hrozí kvůli samovolně zesilující moralizující nadšení z odlidšťujícího diktování toho, co si má kdo dávat k snídani, k obědu i večeři, zakrňování norských mozků tak, že přestanou sami přemýšlet a spojují vše, co není zakázáno, s dobrým a vše, co je zakázáno s životně nebezpečným a nepřátelským vůči společnosti.