Chudí lidé v rozvojových zemích nacházejí alternativy ke komerčnímu bankovnictví |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

Bankovnictví je pro pracující lidi komplikovaný proces, tito selhávají v tom, aby plnili regulace proti praní špinavých peněž. Požadavky typu poznej svého klienta (KYC), nařizují potencionálním klientům, aby uvedli svůj zdroj financování a případnou pracovní historii. Takové politiky činí pro pracující podnikatele těžším, aby provedli formalizaci svého podnikání a dostali se k financování. Tím, že KYC požadavky omezují chudší lidi na neformální sektor, KYC požadavky omezují růstový potenciál malého byznysu.

Nicméně vynalézavost pracujících podnikatelů jim dovoluje konkurovat finančnímu systému při vytváření alternativ. Díky úspěchu rotujících úsporných a úvěrových asociací (ROSCA) zvládli neformální podnikatelé vytvořit lukrativní byznys. V rozvojových zemích jsou tyto neformální instituce rozhodujícím zdrojem formování kapitálu. Pro příklad v Nigérii jsou úvěrové příspěvkové kluby dosti populární, zvláště mezi lidmi kmenů Igbo a Yoruba.

Takové spolky mají formální strukturu a pravidla, která brání členy před arbitrárním použitím financí. Ve skutečnosti se platby členů, řídí rozvrhem a předčasné výplaty nastávají jen v případě nouze a jsou pokutovány ze strany vedení spolků. Kvůli vitalitě těchto spolků byli pracující podnikatelé schopni získat kapitál pro expanzi, zaplatit dluhy a získat majetek.

V několika případech tyto neformální skupiny v Nigérii fungují jako zdroj pojištění a sociálních dávek. Lidé používají svoje příspěvky k pokrytí výdajů na lékaře, na svatbu a vzdělávání svých dětí. Podobně v Karibiku existují různé verze těchto programů, jako je su-su a partner. Někteří sociologové tvrdí, že podnikatelská dominance migrantů ze Západní Indie v USA ve 20. století může býti připsána těmto neformálním podnikatelským sítím.

Profesorka Eleanora Marie Brownová ukazuje, že bajanští migranti používají takové sítě k sociálnímu vzestupu: “V New Yorku významná barbadoská podnikatelka Louise Burnhamová koupila dům v Harlemu a financovala nákup dvou nájemních domů částečně z peněz získaných ze su-su. Také v si New Yorku Constance Paynová, barbadoská podnikatelka pronajala třípatrová dům, která přeměnila na ziskový nájemní dům, pomocí použití mezinárodního su-su, které zahrnovala účastníky žijící na Barbadosu.”

Brownová zjistila, že neformální úvěrové spolky se staly tak prosperujícími, že se vyvinuly do vedoucích finančních institucí, jako je Paragon Federal Credit Union v Brooklynu a United Mutual Insurance Company. Partner, jamajský ekvivalent su-su je podobně zdatný při podpoře podnikatelů, aby tito získali kapitál a pustili do nových oblastí. Úspěch jamajských higglerů získal mnoho mezinárodní pozornosti.

Na Jamajce jsou higgleři primárně ženy, které prodávají zboží na trhu, nicméně se tyto staly klíčovými hráči v ekonomice skrze to, že se zabývají důležitým podnikáním. William Tantam zevrubně vyobrazil jamajské higglerky v Black River, Saint Elizabeth podal popis toho, jak je typický partner organizován svými bankéři: “Janet byla ‘bankéřkou’. Měla červenou knihu se 36 jmény členů partnera, a jak mnoho údů každý z nich měl. Každý člen se každý den zastavil u ní a dal jí 200 jamajských dolarů (okolo 1,5 dolaru) a ona v knize udělala značku vedle jeho jména. Nakonci každého dne Janet udělala v knize čáru a předala celkovou vysbíranou sumu jednomu členu. Suma bude 7 tisíc jamajských dolarů (okolo 54 dolarů) s 36 ‘údy’. Následující den každý člen zaplatí znovu 200 jamajských dolarů a kolo bude ‘rotovat’ k dalšímu členu, aby obdržel sumu… Janet byla pečlivá v tom jak provozovala partner a její využití červené knihy odhaluje organizaci, která je potřebná pro udržení ROSCA v takovém měřítku.”

Schéma partnera bylo také odpovědné za revitalizaci komunit slumů na Jamajce. Odděleně od vládních programů a formálního bankovního systému podnikatelé v jamajských vnitřních městech pomocí partnera financovali své vývařovny a svůj mikrobyznys. Kvůli vynalézavosti bankéřek v jamajských ghettech, mnoho podnikatelů obdrželo půjčky, aby omladili své zápasící podnikání. Jsou zde i důkazy o tom, že podnikatelé uvnitř měst dávají přednost spolupráci s politicky neutrálními spolky partner, než aby spoléhali na vládní asistenci anebo zkorumpované soukromé hráče.

Caroline Shenaz Hosseinová v roce 2013 v článku o účinnosti neformální bankovní sítě, vysvětluje proč takové sítě osvobozují průměrného Jamajčana: “Politici se zapojují do formálních programů pro chudé a občané jsi sou si vědomi toho, že politici jsou ‘v pozadí’. Banky a finanční programy pro chudé, kde se tito setkávají a spolupracují s dárci, aby realizovali projekty, informují higglery, že jejich finanční růst je v rámci dosahu místního mocipána… Tyto komunity nezávislých podnikatelů ve slumu sami sebe vylučují z programů komerčních bank a mikrofinancování na základě vnímání toho, že takové programy mohou být součástí těch politik, které jsou významně škodlivé jejich sociálním a ekonomickým zájmům. Jamajské bankéřky si jsou vědomé tohoto vnímání a zaplňují tak mezeru tím, že nabízejí služby, kterým mohou lidé věřit.”

Neformální bankovní sítě vzkvétají, protože nasávají pracující, kteří mají smysl pro bezpečnost a sounáležitost, kterou lze tak zřídka zakusit při transakcích v rámci formálních organizací. Zajímavé je, že to demonstruje také libertariánský duch utiskovaného lidu, který se vyhýbá tomu, aby byl vykořisťován politiky a crony kapitalisty. Se svou důmyslností nás pracující učí, že kapitalismus je zde vždy alternativou.