Národ se probouzí. Očekávám zkoušku realitou |

Sdílet článek:

PZ/VIDLÁK

Zas jedny letní prázdniny jsou ty tam… a 16. září klepe na dveře. V předchozích dílech jsme hovořili o tom, že pokaždé, když se “elita” dostane k moci a zneužije ji, přijde odpor. Také jsme několikrát rozbírali, v jakém bodě se naše společnosti nachází. Zda-li se bojí více vláda občanů, nebo občané vlády. Tehdy jste řekl, že se nacházíme v hybridním bodě. Ale také jste před několika dny v jednom ze svých článků na Vidlákových kydech napsal krásný článek s názvem Národní občanská společnost, ze kterého je cítit, že se ledy pohnuly.

Kde se tedy nyní nacházíme a co se změnilo?

Myslím, že jsme překročili bod, za kterým naše národní probuzení už přežije i vlastní smrt. Pořád vidím spousty hašteření, pořád vidím házení klacků pod nohy, vidím dávné přátele, kteří se rozcházejí, vidím chyby, malichernosti, ba dokonce i skutečné zrady a hlouposti. Ale víte co? Už to nevadí. Poptávka po něčem jiném, než co hlásají velká média, ta nezaniká. Roste poptávka po jiné politice, po jiných politicích. Národ si prostě stále více uvědomuje, že se vydal špatným směrem a chce to změnit.

Před několika lety stačila drobná chyba lídra a pohřbilo to celé hnutí i jeho příznivce. Teď už ne. Pokud se někdo zpronevěří, nahradí ho někdo další. Pořád platí, že odklon od mainstreamu je zcela jednosměrný. Lidé přestávají být zdeptaní a přestávají mít pocit, že nic nemá smysl. Naopak, stále více lidí se zapojuje, vznikají místní iniciativy, lidé hledají cestu ze současné situace.

Před rokem se Jindra Rajchl snažil dostat se do velkých médií, aby byl vidět. Dneska už je to skoro zbytečné. On sám je velké médium.

Avizovaný den 16. září je dnem, kdy se v Praze uskuteční celonárodní setkání občanů Česko proti vládě, jehož organizátorem je strana PRO v čele s Jindřichem Rajchlem. Vy budete opět jedním z řečníků. Co od demonstrace očekáváte?

Očekávám zkoušku realitou. Je nejvyšší čas zjistit, co si o našich úvahách myslí lid. Že se národ probouzí, je jedna věc, ale nikde není řečeno, že považuje demonstrace za správnou cestu. Měli bychom si v tom udělat jasno a není lepšího důkazu, než hlasování nohama. Přijede víc lidí než posledně? Nebo jich bude méně? Čteme signály od veřejnosti správně?

Koneckonců i naše vláda s nejlepším premiérem všech dob na to čeká. I oni vidí, jak jim lidé na facebooku nadávají. I oni slyší, jak na ně pískají. I oni se budou dívat, zda je Václavák plnější než předtím.

V mnoha článcích a rozhovorech jste již lidem vysvětloval, co Vás vede k tomu, že na demonstraci vystoupíte, a také jste opakovaně na lidi apeloval, jak důležité je nezůstat doma na gauči a na demonstraci přijet. Co byste vzkázal lidem, kteří stále ještě váhají?

Že jejich váhání stojí dvě miliardy denně. O tolik nás Stanjura denně zadluží. A ještě by měli vědět, že je to jiné zadlužení, než obvykle. Normálně si stát sice půjčí, ale za ty peníze udělá alespoň předraženou dálnici, po které se dá jezdit. Sice se hodně peněz někde odkloní, ale za zbytek se postaví nějaká nemocnice nebo se někomu zaplatí mzda. Ale tentokrát tyto půjčené peníze padají rovnou do černé díry války na Ukrajině. Tyto peníze jsou přímočaře proměněny na výbuchy a prolitou krev.

Armáda dostane o padesát miliard víc a školství o padesát miliard méně… Armáda se bude připravovat na dlouhou válku s Ruskem a naše děti už asi nestojí za to učit, když jejich úkol bude, někde na Donbase vybuchnout na mině.

Na demonstraci nerozhodují řečníci i když je v tom Jindra velmi dobrý. Na demonstraci rozhoduje počet. Rozhoduje, jestli budou lidé shromážděni i za hentou tramvajovou tratí ve třech čtvrtinách Václaváku. Pokud budou demonstranti až na Můstku, to si pište, že Fiala nebude mít klidné spaní.

Kritika vlády se začíná čím dál tím častěji ozývat i z míst, kde by je vládou ocejchovaný obyčejný “dezolát” nečekal. Např. bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) se opakovaně obul do vlády premiéra Petra Fialy, ostře zkritizoval vládou chystaný rozpočet na rok 2024 i jejich (ne)slavný úsporný balíček a k tomu ještě prohlásil, že on sám už ztrácí nadějí a cítí zoufalství. (Pre)Vítek Rakušan mlčí a Kalouska nejspíš hned tak do nějakého toho pytle nestrčí. Čeho jsme svědky? Jsou to snad první pokusy rozložit vládu a dosadit, dokud to ještě jde, do vlády staré a „ostřílené“ politické dinosaury?

Čistě pragmaticky bych očekával slovenský scénář. Jednoho dne pod nějakou nicotnou záminkou (třeba kvůli schůzce s Nejedlým) podá vláda demisi, prezident jmenuje svojí úřednickou vládu a vypíše předčasné volby na co nejpozdější datum. Úřednická vláda bude ještě horší než ta současná a za dva roky bude ODS tvrdit, že už se obrodili, zbavili se politologů a zůstal jen Blažek… Podle mě sledujeme první oťukávání terénu a první kameny úrazu na cestě. A pokud na nich Fiala neuklouzne, najdou se jiné kameny.

Proto je nutné demonstrovat. Aby tohle nemohli udělat. Je nutné bojovat, aby vláda odešla a byly předčasné volby, nikoliv nějaký technokratický premiér, kterému bude jedno, co schválí, protože znovu stejně kandidovat nebude.

A Kalousek není sám, kdo vládu takto kritizuje. Kupříkladu europoslanec za ODS Jan Zahradil prohlásil, že některé výkony ministrů z jiných politických stran v něm vzbuzují značné rozpaky. Podle Zahradila jsou politici placeni od toho, aby hledali řešení a kompromisy, ne aby hloubili příkopy společností dál a dál. A také si myslí, že by teď bylo dobré zmírnit rétoriku a na některých tématech najít konsenzus i s opozicí. Myslíte si, že i když ne teď, tak třeba v budoucnu, najde někdo jim podobný odvahu dát přednost plnému Václaváku před „útulným“ televizním studiem?

Víte, vždycky, když jde lid na náměstí, tak končí sranda. On je rozdíl, když demonstrují mladí studenti bez existenčních starostí za hodnoty v politice, oproti lidem, kteří pomalu přestávají mít co ztratit a demonstrují, aby tahle země vyrazila jiným směrem. Je rozdíl chtít donutit Benešovou k demisi a nebo chtít odejít z lipské burzy, zrušit grýndýl a emisní povolenky. Pavel Blažek možná měl odvahu, postavit se před sto Chvilkařů, ale postavit se před sto tisíc lidí na Václaváku, to už je poněkud jiné kafe.

Se Zahradilem samozřejmě zcela souhlasím. Ta slavná hodnotová politika Vítka Rakušana totiž dokázala jediné – vyrobit hodně naštvaných lidí, kteří si myslí, že Západ je tu od toho, aby nás obral a uvrhl do korporátního otroctví. Ale Zahradil už znovu nekandiduje, odchází do důchodu, takže je úplně jedno, jak dobře to teď myslí. Na kandidátkách budou napsaní jiní o jejichž smýšlení si nedělám žádné iluze.

Na závěr cituji Vaše slova „Trvalo to, ale nakonec se to podařilo“. Za těmito slovy je neuvěřitelně silný příběh o odvaze, vytrvalosti a síle, za což patří poděkování i Vám. Ale celý ten příběh, který je velmi tragický a smutný, a veškerá ta snaha a odhodlání úplně „obyčejných lidí“, je dechberoucí. Mám na mysli Sbírku na onu znásilněnou slečnu z Plzně. A příběh, který by si měl každý Čech, Slezan i Moravan přečíst… Můžete nám celý ten příběh přiblížit? Ať pro tentokráte skončíme naši rozpravu s nadějí, že tzv. „není ještě všem dnům konec“ a že leckdy zprofanované motto „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ v sobě ukrývá hlubokou myšlenku, když jí hýčká dobré lidské srdce a mravy, nikoli „politická korektnost“ a elity mocných…

Na celém tom příběhu mě nejvíc fascinuje, jak jednoduché to vlastně celé je. Když tento případ otřásl republikou, měla vláda největší starosti, aby to nespustilo nějaké protiukrajinské nálady. Mluvilo se o nepřípustnosti kolektivní viny… a jediné, co se jim podařilo, že se protiukrajinské nálady ještě zhoršily. Přitom řešení leželo před nimi. Stačilo vypsat na tu slečnu sbírku, navštívit jí a poskytnout jí tu nejlepší možnou péči. Česká televize mohla točit dojemné reportáže o tom, jak sami Ukrajinci vybírají peníze a cítí potřebu se za svého násilnického krajana omluvit. Národ by se zase jednou semknul kolem hlubokého lidského příběhu a Pětikolka mohla těžit z pocitu mezi lidmi, že liberálové vlastně nejsou zase tak špatní.

Mohl to udělat kdokoliv, ale nikdo to neudělal…

Až Petra Rédová s Jindrou Rajchlem a Jirkou Černohorským. Ti prostě šli, spojili se s rodinou té dívčiny a prostě pomohli. Udělali to, co mohl udělat prezident, premiér nebo ministr vnitra.

A když to začali připravovat, jako by se otevřel peklu chřtán. To se hned našlo liberálních demokratů, kteří se to snažili všemožně sabotovat. To se našlo posměváčků, to se našlo chytrolínů, kteří se tetelili blahem, že to Rajchla zničí. Ale neměli bychom se tomu divit. Říkají o nás, že rozdmýcháváme nenávist, ale my nikdy neměli tendenci chodit na mítingy našich politických soupeřů a dělat jim tam bordel. My jsme nikdy TOPce nerozkopávali volební stánky. My nechodili na demonstrace Milionu chvilek, abychom tam provokovali. O našich líbodémo spoluobčanech se to samozřejmě říct nedá. A tak bychom se neměli divit, že jsou ochotní sabotovat i pomoc holce, která zázrakem přežila vlastní smrt.

Naštěstí to dobře dopadlo. Peníze samozřejmě nezahojí šrámy na dušil, ale jsem rád, že rodina bude moci té dívce dopřát tu nejlepší péči, která je u nás dostupná. Navíc ta holka zjistila, kolika lidem není lhostejná, zjistila, že na světě je i nějaké to dobro a třeba bude mít větší motivaci, na všechno zapomenout a zkusit znovu věřit v tuto zemi.

A my jsme zjistili, že máme dosah jako každé druhé médium v této zemi. Doufali jsme, že se vybere alespoň sto tisíc a on se vybral milion… Pěkně po malých darech od obyčejných lidí. Bez jediného řádku na Novinkách, bez jediné reportáže České televize, bez jakékoliv intervence ministra Rakušana a navzdory Janu Cemperovi, ze kterého se mi chce s prominutím zvracet. Tohle je prosím pro mě ten největší důkaz, že se v tomto národě něco pohnulo a mám důvod věřit, že naše práce nebyla zbytečná.