Do deseti let to vyřešíme

JAN KELLER

Ve svém projevu o tom, že Česko se do budoucna má stát křižovatkou Evropy, premiér Fiala se zcela vážnou tváří mimo jiné prohlásil: „Do deseti let musíme být centrem vzdělanosti“.

Než rozebereme zjevnou nesmyslnost tohoto výroku podrobněji, povšimněme si lhůty, která byla pro pronikavé zkvalitnění našeho školství až do podoby naprosté excelentnosti stanovena. Deset let bývá v podobných proslovech obvyklý termín. Pokud totiž něco slíbíte provést do tří nebo čtyř let, pak riskujete, že lidé si to budou pamatovat a nenaplněný slib vás doběhne. Slíbit dosažení čehokoliv za dvacet či třicet let nemá smysl. Pro normálního člověka s jeho každodenními starostmi je tak dlouhá lhůta naprosto irelevantní. Proto je třeba datovat naplnění slibů přesně tak, jako to udělal premiér Fiala a mnozí (opravdu mnozí) před ním.

Nyní k podstatě onoho slibu učiněného státníkem, který nežertuje. Proměnit se v „centrum vzdělanosti“ je cíl poněkud nejasných obrysů. Patrně se tím chce naznačit, že svět by k nám měl v oblasti vzdělání vzhlížet jako k jakémusi vzoru. Zatím je naše nejprestižnější Karlova Univerzita v žebříčku QS World University Ranking na 248. místě. Masarykova univerzita v Brně se za Fialova vedení dostala na hezké 551. až 600. místo (2011). Udělat z toho během příštích deseti let všeobecně uznávané centrum vzdělanosti, to bude ještě fuška.

Od vlády, která něco takového ústy svého premiéra slibuje, by člověk očekával, že má od samého počátku nějaký plán a že v čele příslušného ministerstva stojí špičkový odborník, který realizaci takového plánu garantuje. Fialova vláda není u moci ještě ani dva roky a v křesle ministra školství se již vystřídaly tři osoby. Petr Gazdík (STAN) vydržel půl roku, Vladimír Balaš (STAN) ani ne rok, Mikuláš Bek (STAN) je v úřadu již celé čtyři měsíce. Pokud to někoho uklidní, může si povšimnout, že recept na to, jak se proměnit v centrum vzdělanosti, se skrývá spolu s jinými kauzami někde uvnitř STANu.

Nakolik je Petr Fiala originální? Je to již více než dvacet let, co vyšla péčí příslušné vlády „Bílá kniha“ s podtitulem „Národní program vzdělávání v České republice“. Dal si někdo tu práci, aby zjistil, co se podařilo za uplynulých dvacet let zrealizovat v oblasti školství, aby to dávalo současnému premiérovi právo tvrdit, že za dalších deset let se staneme přímo centrem vzdělanosti?

Bude to již patnáct let, co byla vydána další „Bílá kniha“, tentokrát věnovaná pouze terciárnímu vzdělávání. V úvodním slovu tehdejšího ministra školství Ondřeje Lišky (Zelení) se hned zkraje praví: „Bílá kniha terciárního vzdělávání je přelomový dokument. Právě teď potřebujeme podobnou ucelenou koncepci reformy vysokých škol víc než kdy předtím. Naší ambicí je patřit k evropské špičce.“ Samotní autoři tohoto přelomového dokumentu si kladli za cíl „umožnit vysokým školám a univerzitám v rámci zvoleného poslání poskytovat vzdělání špičkové světové úrovně, a podílet se tak na posilování historicky založené prestiže naší země jako evropského centra vzdělanosti“.

Na sestavení obou Bílých knih se podílely desítky renomovaných odborníků, práce byla docela slušně zaplacena a vše bylo naprosto jasně vytyčeno. Po dalších patnácti letech se tedy dozvídáme, že naše školství zaostává. Bude třeba sestavit týmy renomovaných odborníků a dobře je zaplatit. Možná bude zapotřebí zřídit i nějaký úřad na koordinování jejich týmové práce. Na úroveň centra vzdělanosti se musíme vyšvihnout v podmínkách, kdy státní dluh se oproti době před patnácti lety obrovsky prohloubil, kdy naše země podle mínění Hospodářské komory vyčerpala zdroje své konkurenceschopnosti a kdy se prioritou vlády stalo vydávání peněz na zbrojení.

Během příštích deseti let se však tím centrem už nepochybně staneme. Pan premiér by přece nelhal.

(19 votes, average: 4,74 out of 5)

Loading...