Aniž by měli vládní politici doma byť jen částečně „hotovo“, věnují obrovskou pozornost všem okolo, jenom ne sobě samotným, svým skandálům a lumpárnám a své práci. Vládu neschopnou udělat cokoli s veřejnými financemi přitom už kritizuje i její blízké okolí a podivné hradní patlalství bije stále více do očí. Média s vidinou mezinárodní pozornosti ale přirozeně české výtky vůči zahraničí vždy ochotně přiživí.
Jde o to zalíbit se, signalizovat v likvidační debatě mezi liberální demokracií a nepřípustným populismem ty správné postoje. Hlavně být za jedno s bruselskými a washingtonskými. S „korporátně-státním univerzitně-elitářským komplexem“, jak to v Hungarian Conservative hezky nazývá Brian Patrick Bolger. Že tím ohrozíme vlastní zájmy a antagonizujeme si část politické scény u sousedů, se kterou možná bude potřeba v budoucnu jednat, nikoho nezajímá.
Jsou přeci síly, se kterými se nemluví. Které je třeba ignorovat, dělat že neexistují. Jednat a spolupracovat je možné jen s těmi, kdo mají stejný názor, tak nějak vypadá v pojetí některých dnešních liberálních demokratů žitá politická praxe.
Součástí té je i aktuální nelibost prezidenta Pavla nad tím, že by Česká republika měla svého velvyslance v Moskvě. Jakoby diplomatické styky byly nějakou odměnou, kterou si zaslouží jen ti, se kterými souhlasíme – nejsou. Nejsou ani žádnou legitimizací chování státu, do kterého velvyslance vysíláme. Je to pracovní nástroj. „Diplomacie je prostředkem k dorozumění mezi státy. Slouží zejména k řešení konfliktních situací mírovou cestou, tedy pomocí vyjednávání…“ (Wikipedia) Z logiky věci má diplomacie větší dopad právě tam, kde nějaký konflikt je, spíš než tam, kde je potřeba přátelské vztahy „jen“ prohlubovat a rozvíjet. Koneckonců potvrzuje to i fakt, že řada států v reakci na ruskou agresi vůči Ukrajině své zastoupení v Moskvě naopak rozšířila nebo povýšila na velvyslaneckou z nižších diplomatických úrovní.
Čím to, že v Čechách se vše vždy takto přehání? Kde se bere tento podivný český mesianismus a snaha dokazovat mocnějším, jak jsme jím blízcí? Často na úkor vztahů s těmi skutečně blízkými. Které tak snadno a ochotně obětujeme a ve vztahu k nimž demonstrujeme svou „prozápadnost“ poukazujíce na jejich „zaostalost“. Na Západě je to přitom každému jedno. Ten má o nás jasno. Blízcí si toho ale všímají. Komplex druhořadosti a nesebevědomí vůči Západu se obrací ve velké sebevědomí a v pocit morální převahy vůči Slovákům, Polákům, Maďarům. Ale taky Rusům a Ukrajincům.
Ale kde hledat příčiny? Někde u husitství? V národním obrození? Nebo jinde? V jistém pokrokářství první republiky? Už tehdy jsme byli oním „ostrovem demokracie“. Ale třeba pro tradicionalistické Poláky (jistěže autokratické) spíše taková letadlová loď bolševismu ve střední Evropě. (Možná to vnímají dnes podobně.) Nebo je v tom Havlovo dědictví, jeho nepolitická politika srostlá s univerzalismem atlantického humanitárního intervencionismu, která se znovu s touto vládou vydrala k moci? Nebo obecně naše národní nesamozřejmost, jak o ní psal Kundera? Nebo něco hlubšího? Asi od každého trochu.
Zkrátka Pravda, a nic menšího než Pravda, vítězí. Mesianismus liberální demokracie po česku.
To není mesianismus. To je lokajství, upozorňování na sebe u zahraničních páníčků: tady jsem, ó pane, nejvěrnější z tvých služebníků! Mesianismus je chorobou Ruska (Moskva – třetí Řím je teorie mnicha Filofeje moskevskému knížeti Vasiliji III: „Starý Řím“ jako centrum křesťanského učení padl. „Nový Řím“ (Konstantinopol) jako pokračovatel křesťanských idejí padl pod náporem Turků. „Třetí Řím“, tj. Moskva, je pravým dědicem křesťanské věrouky a bude stát věčně.) Mesianismem trpí i Poláci, Židé, v jiném smyslu Američani – pokládají se za světlo národů. My jsme jen lokajové, lísáme se k těm správným. Pudlík, co zpoza svého pána poštěkává za ty, co mu křižují cestu.
K.D.My jsme dnes lokajovè,kteri si soukromě mužou žít jak kralovè.Cestovat,žit kde a jak chtějí,mit to nebo ono kdekoliv na světě.No a pan spoludiskutujici(neni težke uhadnout komu slouži) ctenarum podsunuje vzor země,kde za dob SSSR by z toho všeho zmiňovaneho byla jedna velka nula a na hranicich za poznanim sveta bez povoleni smrt.Tak to vidite.
Máte problém porozumět čtenému textu, co? To nic, dnes jsou dyslektici v kurzu. Jo, a ještě jste v té své mantře zapomněl na banány! Na banány se už nestojí fronta, doplňte si to tam. Dokonce jsou s koksem!
Otravnemu kolemjdoucimu-jste presne ten liberalne hodnotny soudruh, ktery musi mistrovat vsechny kolem sebe. Jeste, ze jen prochazite! Jo, zamyslete se trochu nad interpunkci, kdyz uz musite sdelovat sva moudra. Krasny den
K.D.Ale panove.Prominte mi moji troufalost.Ja totiz vubec nic nevim.Ja proto hltam kazde Vase slovo třeba ze zivota v RF kde jak pisete je raj na zemi,a my zijeme v USA otroctvi.A cekam kdy mě přiberete na cestu do toho raje.Dejte mi prosim Vas vědet.Tak se nezlobte a budu se těšit.A budte prosim trpelivi s mojí nevědomostí.Dekuji.