Zpráva BIS opět překvapila

Bezpečnostní informační služba vydala svojí Zprávu za rok 2022.

Ve srovnání s Výroční zprávou NCOZ, o které jsem referoval jako o Výroční dezinformaci, není Zpráva BIS za rok 2022 vyloženě špínovitá, ale ( zejména její veřejná část ) může být vnímána, právem, jako rozplizlá, zavádějící a amorfní co do objektivního obrazu o skutečných hrozbách, kterým Česká republika potažmo česká společnost čelí.

Za vyloženě zarážející považuji skutečnost, že Bezpečnostní informační služba nevnímá sociálně politická rizika ve vztahu k pokračujícímu trendu sílících prokorupčních mechanismů v rámci justičních a bezpečnostních struktur v České republice, které upevňují napříč ideologicky postaveným rivalitám klientelisticky “laděná pravidla”, mající duch mafiánských rodinných klanů, které přes vzájemnou rivalitu umí efektivně spolupracovat při dosažení společných záměrů, mezi které se řadí minimalizace kontroly občanské společnosti nad fungováním státu ve smyslu plnění úkolů, vyplývajících z podstaty demokratického právního státu.

Nad to lze usuzovat z obsahu Zprávy, že Bezpečnostní informační služba rezignovala, neznámo z jakého důvodu,  na organizačně složitější činnost, když některé aspekty politicky motivovaných nečinností, znamenajících beztrestnost provládních figur a s tím související oprávněnou nervozitu části české společnosti nijak nemonitorovala, a o možnou motivaci konkrétních osob z resortu spravedlnosti co do kreativity při zametání věcí pod koberec se nezajímala.

Stejně tak se Bezpečnostní informační služba nezajímá respektive nezmiňuje o možných dějích na pozadí různých soudních řízení, v rámci kterých rozhoduje česká justice o žalobách proti České republice.

Za mimořádně smutné lze považovat skutečnost, že Bezpečnostní informační služba nevěnuje svojí pozornost například zneužívání českých tajných služeb a orgánů činných v trestním řízení v rámci kauzy sporu mezi jistou obchodní společností a Českou republikou – Ministerstvem financí. Zneužívání vyšetřujících orgánů a institutů trestního řízení přitom vyšlo najevo v řízení před Rozhodčím tribunálem se sídlem v Londýně, právě ve zmíněné kauze.

Zpráva Bezpečnostní informační služby obsahuje mnoho bulvárně laděných abstraktů, které co do informačního potenciálu nepřinášejí zhola ničeho, a spíše působí jako nástroj pro navození dojmu senzačnosti a tajemna netajemného.

Bezpečnostní informační služba nezmiňuje ani fenomén pitomých informací, kterým jsou zasažené zejména bezpečnostní složky a Bezpečnostní informační služba samotná.

Jedná se například o informace, které jsou svojí podstatou smyšlené, případně z větší smyšlené části nasazené na marginálně významnou skutečnou informaci, přičemž byly podstrčené ( v některých případech ) osobami navázanými na “bezpečnostní struktury” právě Bezpečnostní informační službě, když takové předání pitomých informací mělo sloužit a posloužilo k diskreditaci a poškození konkrétní osoby, na jejímž znemožnění má osoba předávající pitomé informace aktivní zájem, a to z různých důvodů.

Mezi další pitomé informace lze zařadit informace, které zadávají do informačních systémů státu úřední osoby k tomu oprávněné, avšak nekompetentní co do schopnosti zadat informace do systému správným způsobem. Pitomost takových informací vzniká přitom tak, že orgán veřejné moci získá z vlastní činnosti k dané osobě informace validní a podložené, ovšem do systému je zanese mylně, čímž způsobí jejich znehodnocení, pitomost a nepoužitelnost, přičemž ale zapříčiní takovým mylným zanesením předmětných informací vyloženou difamaci osoby, do jejíhož profilu byly informace pitomě zanesené.

Sama Bezpečnostní informační služba se přitom může pochlubit tím, že se stala obětí pitomých informací, na základě kterých vede složku ( vyšlo najevo z písemného podkladu obdrženého od BIS ) proti konkrétní osobě, která nevyvíjela a nevyvíjí činnost ve smyslu ustanovení zákona, stanovujícího úkoly pro Bezpečnostní informační službu.

Z obsahu Zprávy lze vyčíst také to, co neobsahuje. Konkrétně lze vypozorovat, že Bezpečnostní informační službě uniklo zcela, že Česká republika vyloženě neposkytuje ochranu zákona občanským aktivistům, kteří kritizují zejména stávající vládu a justici.

Lze se důvodně domnívat, že ( obrazně vzato ) “Bezpečnostní informační služba za velké peníze hraje falešně a bez obměny repertoáru. Objednatelům z vlády to vyhovuje, publikum žasne, a ostatní se diví.”

Nejenom z výše uvedených důvodů nelze hodnotit Zprávu Bezpečnostní informační služby za rok 2022 jako informačně uspokojivou. Přitom však nelze považovat danou Zprávu za nepřínosnou.