S. SPURNÝ
Teroristé z hnutí Hamás zabíjeli během útoku na Izrael civilní obyvatelstvo dům od domu. Izraelská armáda zareagovala bombardováním pásma Gazy. Během obou akcí zahynuli civilisté. Norimberský soud již v roce 1947 řešil, zda je mezi oběma případy nějaký rozdíl.
Jordánská královna uvedla v rozhovoru pro televizi CNN: „Říkají nám, že je špatné zabít rodinu, celou rodinu samopalem, ale to je OK zabíjet civilisty při bombardování? Říkám, že je tady nápadný dvojí standard.”
Naprosto stejnou otázku řešil Norimberský tribunál po druhé světové válce. Informace zde uvedené jsou ze zápisu z procesu a z pamětí jednoho ze žalobců Bena Ferencze. Obojí v kompletní verzi v odkazu na konci článku.
Einsatzgruppen
Norimberský tribunál soudil v roce 1947 velitele nacistické skupiny Einsatzgruppe D Otto Ohlendorfa spolu s dalšími dvěma desítkami nacistických velitelů.
Jednotka Einsatzgruppe D prováděla masové popravy v Moldávii, na jižní Ukrajině, Krymu a v severním Kavkazu. Celkem její vojáci popravili přibližně 90 tisíc lidí. Einsatzgruppe C vedená Otto Raschem, který byl souzený spolu s Otto Ohlendorfem, byla odpovědná za židovský masakr na Ukrajině známý jako Babyn Jar. Během dvou dní na konci září roku 1941 zahynulo kulkou zezadu přes 33 tisíc ukrajinských obyvatel židovského původu.
Aby děti nekřičely
Během procesu vyšly najevo detaily počínání nacistických jednotek během válečného tažení v rámci operace Barbarossa.
Soud se Ohlendorfa zeptal, zda bylo mezi zabitým židy hodně dětí. Ohlendorf řekl, že ano. Ale dodal, že jeho jednotka D nedělala to, co jiné jednotky. Nepovolil svým vojákům, aby využívali židovské děti pro cvičnou střelbu nebo aby je zabíjeli roztříštěním hlavy o strom.
Svým jednotkám nařídil, aby při popravě povolily matkám držet dítě u prsu a mířily na srdce. Omezily tím křik dětí a zároveň zabily jednou kulkou dítě i matku. Odmítal používat plynová auta. Zjistil, že když mobilní plynové komory dorazily k masovému hrobu, museli jeho muži vytahovat mrtvoly pokryté zvratky a exkrementy a dobíjet přeživší. To bylo pro vojáky těžké.
Morálka při válečném tažení
Během procesu se Ben Ferenz zeptal Otto Ohlendorfa: „Zabíjeli jste bezbranné lidi. Nepřišla vám někdy na mysl morálnost vašeho počínání?”
Obžalovaný Ohlendorf se odvolával na spojenecké bombardování německých měst. „Vlastníma rukama jsem zachraňoval děti a ženy z hořícího asfaltu, vlastníma rukama jsem vyndaval velké kusy kamene z břicha těhotných žen a vlastníma očima jsem viděl zemřít 60 tisíc lidí během 24 hodin.”
Soudce se zeptal, zda se Ohlendorf odvolává na německé děti zabité při spojeneckém bombardování německých měst a zda tomu má rozumět tak, že srovnává z hlediska morálky bombardování měst s cíleným zabíjením žen a dětí.
Ohlendorf přitakal: „Nedovedu si představit, že letadla, která systematicky bombardovala každý metr měst zápalnými a výbušnými bombami, že jejich piloti mohli doufat, že nezabijí žádné civilní obyvatelstvo a žádné děti.”
Později během procesu svůj argument zopakoval: „Fakt, že jednotliví muži zabíjeli civilisty tváří v tvář, je považováno za strašné a je popisováno jako zvláště ohavné, protože byl vydán příkaz k jejich zabití. Ale nemohu považovat z hlediska morálky čin zmačknutí tlačítka za něco morálně lepšího. Zmačnutí tlačítka, které zabije výrazně větší množství civilistů, mužů, žen a dětí.”
Někteří historici nazývají tento argument jako drážďanská obhajoba podle spojeneckého bombardování Drážďan na konci války. Častěji používaný argumentem obžalovaných nacistů byla takzvaná norimberská obhajoba. Podle ní je voják nevinen, protože pouze vykonával rozkaz nadřízených.
Argumenty obhajoby se zamítají
Soud argument Otto Ohlendorfa neuznal:
„Město je bombardováno z taktických důvodů. Během těchto operací nevyhnutelně zahynou lidé mimo ozbrojené složky. To je nepochybně velmi závažná událost, ale jde o vedlejší následky vojenské operace. Civilisté v ní nevystupují jako individuality. Bomba padne, míří na železničí koleje, domy vedle kolejí jsou zasaženy a mnoho jejich obyvatel zahyne. Ale je to naprosto rozdílné, jak z hlediska práva tak z hlediska zákona, od situace, kdy ozbrojené síly kráčí podél té samé železnice, vstupují do domů stojících podél ní, vyvléknou muže, ženy a děti a zastřelí je.”
Norimberský tribunál odsoudil Ottu Ohlendorfa k smrti. Byl oběšen v červnu roku 1951.
Pozn. autora:
Tchán jordánské královny, král Husajn, vedl s palestinskými uprchlíky před padesáti lety válku, protože se ho pokusili zabít. Ty, kteří ozbrojené střety přežili, vyhnal do Libanonu.
Před každou diskuzí o tom, kterou válku vést a proč, by si měli účastníci v mysli vizualizovat východní i drážďanskou část výpovědi Otto Ohlendorfa. Dodá to diskuzi jemný nádech reality, zejména pro případ, když v té válce účastníci diskuze nebojují.
Buďte první kdo přidá komentář