PETR MILER
S jídlem roste chuť, to bohužel platí i v politice. A když odpovědným osobám prošlo první, páté i desáté ohnutí trhu, začali si dotyční myslet, že jim projde všechno. S elektrickými auty zjišťují, že všechno má své meze.
Je přirozenou a ve své podstatě snad i dobrou lidskou vlastností snažit se zacházet v určitých postupech dál a dál. Nebýt toho, spokojíme se s tím, že ve vyhřáté jeskyni porcujeme bizona a možná ani to ne – z lesních plodů by šlo také vyžít. Třeba by nám tak bylo lépe, ale tak to zkrátka není, a tak se snažíme neustále posouvat hranice možného. Začalo to zapálením ohně a prozatím to skončilo tím, že blízkým přes satelit streamujeme rodinnou dovolenou v Namibii. Co přijde příště? Osídlení Marsu jako v Total Recall? Kdo ví.
Tahle lidská touha jít neustále až na hranice možného ale má také své negativní projevy. Sériový vrah se nespokojí s tím, že zabil 20 lidí a politik snažící se vnuknout společnosti svou představu o způsobu života se nespokojí s tím, že si vypichujeme oči bizarními konstrukcemi držícími víčka na hrdlech PET lahví a ze sklenic s colou si vytahujeme rozmočená papírová brčka. Půjde to dál a dál a dál, až se ucho utrhne.
Kdy a kde se to stane? Nemáme křišťálovou kouli, takže to nevíme, léta jsme ale varovali před tím, že pokusy vnutit všem elektrická auta budou jedním z prubířských kamenů. Je tomu tak z řady důvodů – jednak je auto relativně emotivní věcí, je to jakýsi symbol svobody, který s omezenou akceschopností poněkud ztrácí na lesku. Ale to je spíše okrajový faktor, problémem je hlavně nutnost platit více peněz za zřetelně hůře použitelný produkt s nejasnou životností a především možné sociální a ekonomické dopady na celou společnost. Omezená osobní mobilita v jakémkoli smyslu těchto slov zasáhne do podoby našich životů, zasáhne do fungování firem ať už kvůli omezené akceschopnosti zaměstnanců, tak kvůli složitější přepravě čehokoli kamkoli. Možná ze všeho nejvíce pak začne celý tento tlak rozkládat automobilový průmysl coby mimořádně důležitou součást ekonomiky řady zemí. Česká republika by o tom mohla vyprávět.
Teoreticky to může dopadnout i dobře, může, pokud tomu všemu ale máme dát jednoslovný název, je to experiment. Jde o sociálně-ekonomický experiment nevídaných rozměrů a po mém soudu tento obor není něčím, s čím by si odpovědný politik měl dovolit experimentovat a čekat, jak to dopadne. Prostě ne, vyžaduje to mnohem odpovědnější, promyšlenější přístup, který se vystříhá slepých sázek. Ničím takovým pokus vnutit elektromobily všem není ani omylem.
Chvíli to vypadalo, že budeme vystaveni téhle politické ruletě – pár lidí, kteří nemají ani zbla technického a ekonomického vzdělání na to, aby dokázali domyslet možné následky svých kroků, prostě mrští žetony na plátno rulety a čeká, až se kulička zastaví. Černá, červená… A co takhle zelená? Vypadalo to, že většina společnosti bude tuto hru hrát, v dobrém i zlém, tento předpoklad ale nevychází. Většina společnosti jasně říká, že se tohoto hazardu účastnit nehodlá.
Vidíme to v Česku dnes i s výhledem na dalších 12 let, všímají si toho ale také v zahraničí. Americký New York Times (NYT) v zásadě konstatuje, že se politikům sice podařilo donutit automobilky elektromobily vyrábět, většina z nich si dokonce tento cíl bůhvíproč hrdě osvojila. Jenže ani nespočet manipulací s trhem nepřiměl zákazníky se přidat. A to je pro politiky i automobilky problém.
Podle Američanů sice zejména Bidenova nová opatření přiměla výrobce do těchto vozů investovat, postavit v Americe nové továrny a nabídnout dramaticky víc elektrických modelů, NYT ale konstatují, že ke stejnému posunu na straně zákazníků nedošlo. „Klimatický zákon zatím nijak dramaticky neovlivnil trendy v prodeji elektromobilů,” uvádí list s tím, že pokud nová opatření něco změnila, pak leda to, co nechtěla: „Nejvýraznější okamžitý účinek zákona na spotřebitelský trh je nezamýšlený – přiměl řadu zákazníků kupujících elektromobily si je raději pronajmout,” uvádí NYT a připomíná, že tento způsob pořízení dovoluje vyhnout se požadavkům na určitý podíl americké výrobu aut nezbytný pro přidělení dotace. Aut se tak víc neprodává, americká výroba preferovaná není, profitují leda ti, kteří toto obcházení financují, tedy finanční instituce. Je to několik proher v řadě, víc nic.
Vlažné přijetí elektromobilů je patrné hlavně v poslední době, Ford, GM, ale i Tesla nebo Volkswagen brzdí se svou expanzí, protože tyto vozy nekupuje zdaleka tolik lidí, kolik podle automobilek mělo. Timesy tvrdí, že se „očekává, že prodeje elektrických vozidel za správných podmínek prudce porostou,” ale co jsou to ty správné podmínky? Na takové se marně čeká déle než století a jediné, co se v principu za tu dobu změnilo, jsou právě politické tlaky mířící tímto směrem.
Timesy tedy zůstávají aspoň do nějaké míry optimistické, analytici už ani ne. A některé automobilky teprve ne. „Dobrodružství s elektromobily je zatím pro tradiční výrobce aut naprostou katastrofou,” řekl průmyslový analytik Adam Jonas z banky Morgan Stanley během nedávného představení finančních výsledků firmy Aptiv (dodavatel řady automobilek) za třetí čtvrtletí. A není v tom zdaleka sám – banka UBS varovala, že výrobci automobilů se musí připravit na zpomalení trhu s elektrickými auty, zejména v roce 2024. „Elektromobily se na západních trzích stávají obtížně prodejnými,” říká k věci pro změnu Patrick Hummel, analytik UBS.
Automobilky už to neberou na lehkou váhu. Zmíněný GM už zrušil svůj cíl prodat 100 000 elektromobilů jen za druhé pololetí letošního roku a 400 000 takových aut do první poloviny roku 2024, aniž by přišel s novými cíli. GM a Honda zrušily svůj plán na společný vývoje cenově dostupných elektromobilů a koncern VW, ten je vzhledem k mohutnosti své sázky na elektrická auta na straně jedné a jejich omezené konkurenceschopnosti na straně druhé v obzvlášť komplikované pozici: „V současné době čelíme obecné neochotě evropských zákazníků kupovat bateriová auta,” řekl finanční ředitel skupiny VW Arno Antlitz při posledním představení kvartálních výsledků. Firma má nyní na stole jen 150 tisíc objednávek takových aut, loni ve stejnou dobu jich byl dvojnásobek.
Situace se ale komplikuje všude, psali jsme i o Velké Británii, Norsku, Číně, situace je v zásadě všude podobná – na jedné straně je politická agenda, která celkem snadno změnila chování firem, na té druhé jsou ale opatrněji jednající zákazníci. Ti se pouze z určité části nechali ovlivnit dotacemi a jinými formami přerozdělování, u zbylých elektromobily naráží na faktickou neschopnost obsloužit jejich potřeby, popř. tak učinit za dlouhodobě přijatelných nákladů.
Těžko říci, zda to považovat za dobrou zprávu, důrazné varování před neschůdností této cesty ale pro politiky a automobilky přichází ještě dřív, než celý experiment mohl skončit katastrofou. Ještě je tedy čas udělat krok zpět. Něco nám ale říká, že dotyční budou i tak dál sázet vše na zelenou nulu, dokud nepadne některé z červených nebo černých čísel a nepřipraví je o všechno. Že tím budeme trpět všichni, jim nedochází anebo je to vůbec nezajímá.
(16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář